Autumn meeting ✔

.14.

Jakmile zavřu vchodové dveře, Thomas mi ihned sundává mojí bundu. „Dávej si pozor, otec zuří kvůli škole." zašeptá mi do ucha a rukou naznačí, ať jsem potichu. Na znamení souhlasu přikývnu a opatrně našlápnu na první schod, když Ethan rozrazí dveře. Dveře narazí do stěny a ozve se hlasitá rána. „Melisso! Ke mně do kanceláře. Dělej." zaburácí otec a mě unikne povzdech. Když vstoupím do jeho kanceláře, nejraději bych se na patě otočila a zmizela. Otec je rudý vzteky a chodí po místnosti. Usedne za stůl a zhluboka se nadechne. „Volala mi Jasmine. Můžeš mi vysvětlit, proč jsi byla po škole?" „V první řadě, nebyla to úplně poškola... Jenom jsme s Loganem museli shrabat listí." pokrčím rameny. „Listí?" zahřmí a já o krok ustoupím. „A navíc, mohl za to Logan." vysvětlím, otec se postaví, obejde stůl a založí si ruce na prsou. „Jasmine mi řekla něco jiného." „Vážně budeš věřit víc jí než mě?" uchechtnu se a otec mě probodne pohledem. „Vzhledem k tomu jak se chováš, tak ano." „Tak to potom jo." prsknu a otočím se k odchodu. „Melisso, já jsem ještě neskončil." řekne varovně. „Ale já už skončila." usměju se nevinně a prásknu dveřmi. V pokoji batoh odhodím do kouta a svalím se do postele. Otec vletí do pokoje a já se rychle posadím. „Poslouchej. Jasmine je pořád naštvaná kvůli té vodě, ale pozvala nás na večeři. Varuju tě, v pátek se budeš chovat slušně." řekne ostře a odejde. Zaúpím a vzteky hodím polštář na protější zeď. Rychle ze sebe začnu sundávat uniformu, až z košile odletí několik knoflíčků. Když se otevřou dveře, málem vykřiknu. „Co tady děláš?" vyjeknu a schovám se před Ethanem v koupelně. Na sobě mám pouze spodní prádlo, proto pootevřu dveře a vystrčím jenom hlavu. Zvědavě si Ethana přeměřím. Uvelebí se v křeslu a začne se rozhlížet po pokoji. „Slyšel jsem hádku, tak jsem se přišel ujistit, že jsi v pořádku." usměje se a uvnitř mě se rozleje hřejivý pocit. Zavřu dveře vedoucí do koupelny a následně zamknu. Sundám si spodní prádlo, vlasy stáhnu do drdolu a vlezu si do sprchy. Voda je skoro ledová a já tam jen tak několik minut stojím. Když se trochu uklidním, vezmu houbičku, na kterou dám sprchový gel a umyju se. Vypnu vodu a zabalím se do velkého a měkkého ručníku. Odemknu dveře a rychle přeběhnu přes pokoj do šatny. Nad tím, že dveře do šatny se nedají zamknout, zanadávám a Ethan v pokoji se uchechtne. Rychle se převleču do toho, co mi jako první padne do ruky, ručník dám do špinavého prádla a vrátím se do pokoje. Ethan stojí u mého stolu a prohlíží si moje kresby. „Máš talent." pronese a začne se z ničeho nic smát. Nechápavě se na něho podívám a on vezme do ruky jednu z kreseb. „To jsem já?" zeptá se a já zrudnu. Kresbu mu vytrhnu z ruky a položím jí zpátky na stůl. Přistoupí ke mně a já skloním hlavu. Stojí u mě tak blízko, že určitě musí slyšet, jak zběsile mi tluče srdce. „Hezky voníš." šeptne a rozpustí mi drdol. „Díky." hlesnu a zbaběle odejdu najít Thomase.

Najdu ho jak jinak, v kuchyni. Beze slova se posadím ke kuchyňskému ostrůvku a roztřesenýma rukama se pokusím nalít si trochu džusu. Když Thomas uvidí, jak džus leju všude kolem, rychle ke mně přistoupí a udělá to za mě. „Děkuju." šeptnu a Thomas přikývne. „Zuřil hodně?" „Táta? Tohle ještě nic nebylo. Jsem zvyklá na horší." mávnu rukou a uslyším nastartování auta. Ethan odjel. „Thomasi, jak dlouho znáš otce?" „Hodně dlouho, něco přes dvacet let." zasměje se a dál pokračuje v připravování večeře. „Znal... Znal si i mojí mamku?" vykoktám a Thomas smutně přikývne. „Jsi jí neuvěřitelně podobná." řekne měkce. „Co se stalo mezi ní a otcem? Máma o něm nikdy nemluvila." upiju si džusu ze sklenice. „Nejsem správná osoba, která by o tom měla mluvit. Tohle ti musí říct táta." „Pochybuju, že mi to někdy řekne." zašeptám si spíš pro sebe a odejdu zpět k sobě do pokoje.