Autumn meeting ✔

.33.

Profesor nás vede rovnou k sobě do kabinetu. Odemkne dveře, nechá nás vstoupit jako první a pak třískne dveřmi tak silně, že obě s Beccou leknutím nadskočíme. V kabinetu není nikdo, kromě nás. Profesor rychle sundá ze židle svou brašnu a přistrčí ji k druhé židli, ze které sundá své sako. „Sednout!" přikáže a my tak nedobrovolně učiníme. Sám se opře o stůl a překříží si ruce na prsou. „Tak tohle jste už vážně přehnali!" vykřikne a udeří rukou do stolu. „Vážně jste si mysleli, že vám to projde?" pokračuje dál ve svém monologu a Becca se vedle mě uchechtne. „Však on vás ten smích brzy přejde, slečno Davis. Postarám se, aby se váš čin podepsal na finančním ohodnocení vašeho otce. To, že tady vyučuje, neznamená, že si můžete dělat, co chcete." řekne s mírným úšklebkem a Becca rázem celá zbledne. Pohladím ji po paži a profesor mě probodne nevraživým pohledem. „A co se týče vás, slečno Cowell. Nejste nic jiného, než rozmazlená dcera svého otce. Sice má váš otec hodně peněz a přispívá tučnou částkou naší škole, ale jinak je to ohavný člověk. Stejně jako vy." prskne pobouřeně. „Už je to vše?" zeptám se s úsměvem a profesor zrudne vzteky ještě víc. „Omluvíte se Stelle! Obě dvě!" „Ani omylem." vyhrkne hned Becca a profesor se prudce postaví. „Tak vy se neomluvíte?" „Ne." řekneme s Beccou najednou a on pokývá hlavou. „Dobře, v tom případě vás nepostihne jen trest. Informuji o vašem činu paní ředitelku. Teď mi zmizte z očí." vykřikne a my urychleně opustíme jeho kabinet.

Před školou na nás čeká Logan a hned několik ostatních studentů. Většinu jsem nikdy neviděla, ale jsem si jistá, že všichni vědí, co jsme s Beccou udělali. „Tak jak jste dopadli?" zeptá se Logan a proplete si s Beccou prsty. Becca se zaculí a mírně zrudne. „Zatím nijak." pokrčím rameny a chci se rozejít k autu, ale zadrží mě jedna dívka z vyššího ročníku. Je velice vysoká a já musím trochu zaklonit hlavu, abych jí viděla dobře do obličeje. „Ten váš mistrovský kousek by chtěl oslavit, co ty na to?" zeptá se a ostatní utichnou, aby slyšeli, co odpovím. „No a kdy?" zaúpím a Becca se na mě překvapeně podívá. „Zejtra. V pátek má většina tříd naplánovanou exkurzi do muzea a podle mých zkušeností by tam většina stejně nešla." usměje se na mě dívka a já přikývnu: „Dobře." „Fajn. Zítra po škole ti pomůžeme s přípravami. Mimochodem, jsem Ava." představí se mi dívka a podá mi svou ruku. „Melissa." zazubím se a její ruku přijmu.

„Vážně tady budeš pořádat večírek?" podiví se Ethan a otevře mi dveře do domu. „A proč ne?" odpovím otázkou a Ethan se uchechtne. „No já nevím. Třeba proto, že tvůj táta není doma, o ničem neví a já tě mám navíc na starosti?". V hale si sundám bundu, kterou následně podám Ethanovi. Ten ji i se svým sakem odloží do šatny a rozejde se do kuchyně. „Poslouchej. Taky nemám ráda večírky, ale když ostatní ..." nestihnu dokončit větu. Ethan se zastaví v půli kroku a nevěřícně se na mě podívá. „Ty to děláš kvůli ostatním?" „Ovšem, že ne." „Víš co, dělej si co chceš, ale rozhodně to není dobrý nápad." uchechtne se a odejde.

Když přijdu za Ethanem do kuchyně, akorát vyndává zeleninu z lednice. „Co bude dobrého?" „Lasagne. Teda snad." řekne, položí zeleninu na pult a vyhrne si rukávy u košile. Umyje si ruce, vezme si prkýnko a začne krájet rajčata na malé kousky. Pomalu přejdu za něho a obejmu ho. Přestane krájet, otočí se ke mně a políbí mě do vlasů. „Vážně to je špatný nápad?" zeptám se ho a on si povzdychne. „Podle mě jo, ale je to na tobě.". Umyju si ruce, odstrčím Ethana od pultu a začnu místo něho krájet rajčata. „Mám to teda zrušit?" „Ne, spolu to nějak zvládneme." „Myslíš, že spolu zvládneme uvařit i lasagne?" ušklíbnu se a Ethan se zatváří velice důležitě. „Určitě. Jsem totiž ten nejlepší kuchař v téhle místnosti."