Autumn meeting ✔

.13.

Ze skříňky si vezmu potřebné učebnice a skříňku zavřu. „Ahoj." pozdraví mě Logan a já leknutím nadskočím. „Promiň, nechtěl jsem tě vyděsit." „Hm." pokrčím rameny a chci odejít, ale Logan mi zastoupí cestu. „Nebyla jsi ve škole. To kvůli mně?" „Ne, kvůli tobě ne, neboj se." odseknu a na záda si nandám batoh. „Včera jsi byla v kině..." „Ty jsi mě viděl?" podivím se a Logan přikývne. „Chtěl jsem za tebou přijít, ale Stella, nevím proč, nechtěla." pokrčí rameny a já se uchechtnu: „Ty jsi tam byl se Stellou?" „Vadí ti to?" „A mělo by?" odpovím otázkou a odejdu do třídy. Logan mě následuje a sedne si do lavice za mě a za Beccu. Po celou hodinu matiky se se mnou snaží Logan promluvit a já ho úspěšně ignoruju, ale když do mě začne i dloubat propiskou, prudce se na něj otočím. „Co chceš?" prsknu. „Slečno Cowell a pane Chambersli? Já vás zřejmě ruším, ale nebojte, dám vám možnost dořešit to, a to po škole." zdůrazní poslední slova profesor a já vrhnu zlostný pohled na Logana. „Budu na vás čekat v učebně chemie ve tři hodiny." řekne, zaklapne své desky a odjede z učebny. „Díky." řeknu ironicky, vyndám z batohu mobil a napíšu zprávu Ethanovi, že se dnes zdržím.

„Zkazil mi celý den." stěžuju si Becce a ta jen zakoulí očima. „Víš, kolikrát jsem byla po škole já?" zasměje se Becca a napije se vody. „Jenže já tam budu muset být s ním." povzdechnu si a Becca nadzvedne obočí. „Co ti udělal?" „V podstatě nic, ale nemám na něj náladu." odložím příbor, odnesu tác a vydám se na hodinu výtvarného umění.

Opatrně zaklepu na dveře učebny chemie a vstoupím. V lavici už sedí Logan a profesor matiky něco horlivě zapisuje na tabuli. „Konečně jste, přišla." řekne chladně, odloží křídu a otočí se na mě a na Logana. „Podívejte se z okna." řekne a opře se o lavici. „Vidíte to spadané listí na dvorku? Až to shrabete, můžete jít domů." „Dobře." přikývne Logan a profesor nás propustí. Obleču si bundu a odejdu na školní dvůr, kde na mě čeká Logan. Drží hrábě a zeširoka se na mě usmívá. Vezmu si hrábě a přejdu na druhou stranu dvorku a pustím se do hrabání. Logan přejde ke mně a strčí do mě hráběmi: „Ty se na mě zlobíš?" „Ne." odseknu a znova se pustím do hrabání. „Tak promiň." šťouchne do mě a já se zprudka nadechnu. „Naštval si mě, urazil si mojí kamarádku a jsem kvůli tobě po škole, tak mi dej chvíli pokoj." vydechnu a Logan se zatváří ublíženě. „Navíc," otočím se na Logana: „Už chci jít domů, tak nekecej a hrabej." Když mi někdo zaklepe na rameno, v domnění že je to Logan, zprudka vydechnu: „Jestli mě už nenecháš být, tak tě praštím těmi hráběmi." „Někdo má blbou náladu." zasměje se Ethan a já se s úsměvem otočím: „Ahoj, co tu děláš?" „Napsala jsi, že se zdržíš, ale už jsi nenapsala, v kolik tě mám vyzvednout." pokrčí rameny Ethan. „Tak když už jsi tady," vstoupí do hovoru Logan, „Alespoň nám pomůžeš." předá Ethanovi hrábě a sám si odejde do kumbálu vzít nové. „Jak jsi mě našel?" zeptám se a Ethan se zazubí: „Viděl jsem tě z auta."

S novou pracovní silou jde hrabání rychleji a za chvíli už s Ethanem sedíme v autě. „Proč jsi byla po škole?" „Za nic." mávnu rukou a Ethan zapne rádio. „Zejtra odpoledne musím hlídat sestru, tak kdybys chtěla... Můžeš se přidat" řekne po chvíli ticha Ethan. „Jinými slovy, budeš rád, když si s ní bude hrát někdo jiný než ty." zasměju se a Ethan přikývne: „Tak nějak." „Dobře, pomůžu ti s hlídáním." zasměju se a zesílím topení.