Autumn meeting ✔

.26.

-Ahoj! ♥
Než začnete číst, chtěla jsem Vám opožděně popřát Šťastné a veselé Vánoce! Doufám, že jste pod stromečkem našli přesně to, co jste si přáli... A jestli ne, nebuďte smutní, o tom Vánoce nejsou. ♥
Užijte si kapitolu.♥ -

V očekávání velké rány se přikrčím a přivřu oči. Ulicí se roztříští obrovská rána a popelnice se rozkutálí. „Williame." vydechnu a postavím se na nohy. Opráším se a rozejdu se ke spadlé popelnici. „Počkej." řekne William a pomůže mi popelnici sebrat. „Nechceš mi vysvětlit, proč se schováváš za popelnicemi?" „No, ono se to vysvětluje docela těžko." sklopím pohled na své boty a William opět zvedne mojí hlavu. Jakmile se mě dotkne, svraští čelo. Ruku mi jemně položí na čelo a následně na tváře. „Celá hoříš." zamumlá a lépe si mě prohlédne. „A jsi celá zelená. Tobě je špatně?" zeptá se a já přikývnu. Zprudka se nadechne a promne si spánek. „Potom už vůbec nechápu, proč jsi tady." řekne rozhněvaně a chce mě odvést k nim domů, ale já zahlédnu Beccu, přikrčím se za popelnice a Williama stáhnu s sebou. „Melisso..." začne větu, ale když spatří Beccu, která vchází k nim na zahradu, utichne. „Kdo je to?" „Becca, moje a Loganova spolužačka." zašeptám na vysvětlenou a William nakrčí čelo. „Spolužačka?" řekne nevěřícně a já pokrčím rameny. Becca zaťuká na vchodové dveře, poodstoupí a rukou si prohrábne své červené vlasy. Když Logan otevře dveře a spatří Beccu, rozsvítí se mu oči. Logan se rozhlédne po ulici na všechny strany a potom si Beccu přitáhne do objetí. Becca ho narazí na dveře a políbí. „Myslela jsem, že chodí se Stellou." zamumlu a William se rozesměje. Logan zmizí i s Beccou uvnitř domu a William se postaví na nohy. „Očividně ne. Pojď, pomůžu ti, Melisso vstát." „Děkuju." pípnu a s Williamovou pomocí vstanu. Rozkašlu se tak silně, až se mi zatočí hlava a já se musím opřít o jednu z popelnic. „Tvůj kašel se mi vůbec nelíbí. Měla by jsi si dojít k lékaři." „To je dobrý, jenom se necítím dobře." „Alespoň tě doprovodím domů. Myslím, že by nebylo moudrý, kdybych teď šel k nám." zasměje se a zavolá taxi. Za chvíli k nám přijede žluté auto, do kterého nastoupíme. „Jak si se sem vlastně dostala?" „Metrem." ošiju se a William se na mě zprudka otočí: „Ty jsi jela metrem? Ve svém stavu? A sama?". Když se nevyjadřuju, William nade mnou s úsměvem zakroutí hlavou. „Jsi stejná jako tvůj otec." „To není pravda." vykřiknu ihned a rozkašlu se. „Když myslíš."

Za chvíli auto zastaví před naším domem. „Prosím, nic neříkej otcovi." „On neví, že jsi byla pryč?" „Nikdo o tom neví." přiznám a William si povzdychne. „Tak už pojď." řekne a oba dva vystoupíme. Když William zazvoní, frustrovaně si povzdychnu. Dveře otevře Thomas, a když mě uvidí, oči vykulí tak, že mu málem vypadnou z důlků. „Asi by jsi měla jít do svého pokoje." odkašle si a já už mám nakročeno na první schod, když se z kanceláře ozve otcův hlas: „Thomasi? Kdo to je?". Podívám se prosebným pohledem na Williama, který si začne sundávat šálu a kabát. „Nic nikomu neřeknu." zašeptá William a mrkne na Thomase, který přikývne. Thomas vezme Williamovi kabát a William mě obejde a rozejde se nahoru k otcovi do kalendáře. „To jsem já, řekl jsem si, že se za tebou zastavím, starý brachu." zavolá William na otce a odejde. Podívám se na Thomase, který se na mě zamračí. „Nebudu se na nic vyptávat. Jdi si lehnout, za chvíli ti přinesu čaj." řekne a já ho poslechnu. Pomalu a potichu vyjdu schody a zamířím k sobě do pokoje. Otevřu dveře a málem vyjeknu leknutím. Přímo za dveřmi stojí naštvaný Ethan. Jakmile zavřu dveře, oboří se na mě: „Kde jsi byla?" „Jela jsem za Loganem." polknu a posadím se na postel. „Jak ses tam dostala?" „Metrem." šeptnu a Ethan ke mně rychle přistoupí. „Víš, co se ti všechno mohlo stát? Nemyslel jsem si, že budeš tak nezodpovědná." „Promiň." řeknu téměř neslyšně a Ethan se vedle mě posadí. Opře si své čelo o mé a pohladí mě po tváři. „Měl jsem o tebe strach." „Tak už se na mě nezlob." zašeptám a věnuju mu polibek na rty. Do pokoje vstoupí Thomas i s horkým čajem, který mi položí na noční stolek. Chytne Ethana za rameno a povzdychne si. „Jen pojď, Ethane, nech Melissu se vyspat, my dva si stejně musíme promluvit.". Ethan se zvedne z postele, políbí mě na čelo a odejde pryč s Thomasem.