Autumn meeting ✔

.46.

Když jsem říkala, že nesmím nikomu věřit, myslela jsem to vážně. Jasmine pro mě ještě několikrát poslala Arthura, ale když jsem mu zamčené dveře ani jednou neotevřela, po čase to vzdala. Logan o moji společnost taky nejspíš hodně stál, protože mě minimálně pět minut přemlouval, abych za nimi přišla na večeři. Možná jsem hodně paranoidní, ale v tomhle domě se už od začátku necítím dobře. Čím víc nad věcmi přemýšlím, tím větší mám strach. Jsem tak vystrašená, že dokonce oželím večerní hygienu i přes to, že nesnáším pocit nevyčištěných zubů. Několikrát zkontroluji, že mám zamčené dveře i okna, uvelebím se v posteli a zapnu si notebook. Do vyhledávače napíšu pouze dvě slova: Jasmine Chambers. Vyhledávač mi najde spoustu článků o Jasmine, ale nenajde žádný takový, jaký bych potřebovala. Jasmine si svoje soukromí pečlivě hlídá a dává si pozor, aby ji novináři zachycovali pouze v těch nejlepších situacích. O čem jsem ale nevěděla, je to, že se novinářům podařilo vyfotit moment, kdy jsem na Jasmine vylila šampaňské. I přes neveselou náladu, kterou mám, se musím zasmát. Smích mě přejde ve chvíli, kdy se pozorněji zadívám na fotografii. Fotku si rozkliknu a následně zvětším. V úplném pozadí stojí ten kluk, se kterým jsem se srazila na schodech a upřeně pozoruje mě a Jasmine. Jistě, v tu chvíli nás sledovali téměř všichni, ale jde o jeho pohled plný nenávisti. Rychle projedu ostatní fotky z daného večera a tělem mi projede husí kůže. Na všech fotografiích, kde jsem já, je i on, a všude mě upřeně pozoruje. Náhle mi vyschne v krku. Rozklepanými prsty napíšu do vyhledávače svoje jméno a se zatajeným dechem pozoruji, kolik fotek od mého příjezdu do New Yorku vzniklo. Husí kůže se ještě znásobí, jakmile zjistím, že ten kluk je někde vpovzdálí skoro na všech fotkách. Je dokonce i na fotografii, která vznikla tehdy v restauraci. Ve chvíli, kdy si fotku ještě víc přiblížím, někdo prudce zaťuká na dveře. Notebook rychle zaklapnu a co nejtišeji zhasnu lampičku. „Melisso? Spíš?" zavolá přes dveře Logan. Naprázdno polknu a zadržím dech. Logan zkusí dveře otevřít a povzdechne si. Teprve, když odejde, zhluboka vydechnu a opět rozsvítím lampičku. Jsem si jistá, že bych ve tmě určitě neusnula.

Celou noc se mi zdály divné sny, převalovala jsem se ze strany na stranu a moc jsem toho nenaspala. Raději vstávám o chvíli dřív, nechci riskovat, že na někoho v domě narazím. Rychle si obleču školní uniformu, vlasy si stáhnu do ohonu a v koupelně si rychle vyčistím zuby. Líčením se nezabývám, stejně tak se nezabývám správností učebnic, jednoduše do batohu nějaké naházím a vyrazím do školy. Loganovi napíšu jednoduchou zprávu, aby na mě zbytečně nečekali, a zamířím na stanici metra. Ke škole to není nijak daleko, ale i tak musím jít několik bloků pěšky, což mi vůbec nevadí. Než strávit další společné ráno s Jasmine, raději se projdu.
Každým dnem je víc znát, že se blíží Vánoce. Sněhové vločky mi padají do tváře, a kde mi trochu odstává bunda, i za krk. Je zvláštní, že budu trávit svoje první Vánoce bez mámy, bez rodiny. Na další přemýšlení nemám čas, dorazím k budově školy a moje první kroky míří k automatu na kávu, kde si koupím velké kafe. Jakmile mi teplá tekutina naplní žaludek, cítím se o trochu lépe. S kelímkem v ruce popojdu ke skříňce, kam si odložím bundu. „Ahoj." vykřikne Becca za mými zády a já úlekem nadskočím tak, že si kávou popálím prsty. „Ahoj." hlesnu a z ruky setřepu zbytek kafe. „Ukaž." zavrtí Becca hlavou a převezme si ode mne kelímek. Z batohu si vytáhnu kapesníček a otřu se. Když si Becca všimne, jak se klepu strachy, nakloní hlavu na stranu a vrátí mi zpět kelímek. S nepřítomným výrazem si přehodím batoh přes rameno a zamířím do třídy. Becca mě několika rychlými kroky dožene a až do třídy jde vedle mě mlčky. Jakmile si sedneme do lavice, donutí mě ji vnímat: „Nechceš mi říct, co se s tebou děje?" „Nic." pokrčím rameny a Becca se zamračí. „Vážně? A proč jsi potom tak...divná?" „Tomu bys nerozuměla." povzdechnu si a složím si hlavu do dlaní. Becca mi nic neodpoví, pouze mě dále pozoruje. „Prostě," nadechnu se, „Jsem poslední dobou strašně nervózní. Stačí, když někdo zvýší hlas, nebo se ozve hlasitá rána a já už hned vyletím." zamumlám a podívám se na ni, abych viděla její reakci. „Nechci ti nic říkat, ale kafe to asi nevylepší." zasměje se a já přikývnu: „To ne, ale díky němu aspoň neusnu." „Nespala jsi?" zeptá se a odpovědí jí je moje zavrtění hlavy. Víc toho nestačíme probrat, protože do třídy vejde rozzuřený Logan a mě je jasný, že budu mít problém.