Biatlonistka

13. Chur

O mém rozhodnutí, přidat se k holkám na dnešní výlet do Churu, jsem rodičům napsala hned ráno, takže se rozhodli jít dnes na celý den s Liljou lyžovat.

Po tréninkové náloži a pro mě šokující informaci, že do sprintu nebudu startovat v závěrečné skupině, jsme se šly do penzionu připravit na cestu do města.

Na závody si obvykle nebalím žádné skvostné outfity, tak jsem jen zkontrolovala v předpovědi počasí, že nebude sněžit a oblékla jsem se do oblíbené černé. Bunda, kalhoty, conversky. Do města jsme se dopravily autobusem. Holky křepčily a nijak nekomentovaly, že jsem se nakonec uráčila jet s nimi. Sice jsem se nezapojovala - jako obvykle, ale po cestě do údolí jsem se uvolnila a když jsme vyskákaly z autobusu, už jsem se smála s nimi.

Ingrid se ujala vedení. V telefonu si naplánovala, co musíme vidět a kudy městem půjdeme. Chur není nijak velký, nebo alespoň jeho historická část, ale neměly jsme čas hledat anebo se zaběhnout. Odpoledne jsme si ještě měly jít zaběhat a pak na fyzio.

"Když to projdeme takhle přímo, dostaneme se k Martinovu kostelu, uvidíme katedrálu a vinice," hlásila nám Ingrid jako průvodkyně.

"To je teda vzrůšo," podotkla jsem ironicky.

Ingrid mě zpražila pohledem, "trochu kultury nám neublíží."

Udělala jsem omluvný škleb a radši zase zmkla. Prošly jsme uličkou plnou barevných domů natěsněných jeden vedle druhého. Když jsme zůstaly stát před první historickou budovou, začala Ingrid další výklad.

"Tohle je kostel Sv. Martina. Postavený v brzkém středověku, a stavba je ... jakseto ... pozdně gotická."

Uf, to bude teda zážitek dneska. Že jsem nezůstala v Lenzerheide. Rozhlédla jsem se kolem sebe, abych zjistila, jak na ten výklad reagují Malin, Lisbet a Svenja.

Svenja protáčela panenky, Lisbet se koukala naprosto opačným směrem než byl kostel a Malin špulila nespokojeně pusu. Rozesmála jsem se, tohle fakt né, prosím.

"Čemu se - " Ingrid mě asi chtěla sprdnout, co si dovoluji jí přerušovat, ale než stihla pokračovat, všimla si výrazů ostatních. "Co je?"

"Ingrid, sorry, ale tohle asi fakt nikoho nezajímá," vybalila to Svenja přímo. Už jsem se bála, že jí Ingrid utrhne hlavu, ale když viděla, že se jí nikdo nezastane, nechala ruku s telefonem klesnout.

"Takže jsem s tím plánováním akorát ztrácela čas, je vám to ukradený," konstatovala.

Vyměnily jsme si mezi sebou nejisté pohledy, evidentně už nikdo neměl chuť říct cokoliv nevděčného.

"Víš co, nech nás to jenom projít až k tý vinici nebo cos to říkala a pak si půjdeme někam sednout. Co vy na to?" navrhla Malin.

Lisbet se Svenjou horoucně kývaly hlavou v souhlas.

"Fajn," svěsila Ingrid poraženecky ramena.

Dost jsem si oddychla, že nakonec nebudu tolik trpět. Prošly jsme město, fotily se jako normální turisté a prohlížely jsme si věci ve výkladních skříních. Lisbet s Malin začaly pro zábavu hodnotit švýcarské kluky, které jsme v ulicích potkávaly. Pak na zastávce autobusu objevily jednoho (podle nich) obzvláště pohledného.

"Wow, takovýho kusana v Norsku nepotkáš," mínila Malin.

"Tak hop, hop," popoháněla jí Lisbet.

"Co hop, hop?"

"Běž ho oslovit."

"Jako proč?"