THE BEST THING THAT EVER HAPPENED TO US

🌹11🌹

O půl roku později

Nic nového se nestalo. Byli tu moji rodiče a po nich Kubovo. Už dokážu bruslit, takže s Kubou často chodím na tréninky kde před začátkem bruslíme.

Dnes má Kuba zápas. Ani nevím proti komu ale i tak se na něj těším.
,, Vyjdeme? Neči se s náma chce před zápasem potkat." na to jsem jen kývla. Tak už vím s kým hrajeme.

Po chvilce jsme se vydali ke stadionu.
Nějakou dobu jsme si povídali s Nečasem a pak už šli kluci do šatny a já na svoje speciální místo.

Zápas už je u konce. Caps vyhrávají 5:2 a z toho dva góly dal Kuba. Opravdu mu to dnes jde.

Najednou vidím jak proti Kubovi jede jeden z hráčů Canes. Kuba nestihne dost rychle zareagovat a tak se nechá silou odhodit na mantinel. Byla to obrovská rána. Po tom co spadl na led se ještě kus vezl. Hned za ním přijel Neči a Michal. Vedle mě seděla jako vždy Niky.

Když se Kuba už dlouhou chvíli nepohnul, zaplnily se mi oči slzami.
Niky to vycítila a dala mi ruku na záda. ,, Neboj, bude to dobré. Pojď. Jdeme dolů."řekla když už Kubu odnášeli na nosítkách. Ano. Až takový byl ten náraz.

Když jsem přišla na ošetřovnu Kuba už se hýbal. ,, Zlato. Jak ti je. Bolí tě něco?" ,, Je to lepší než na ledě. Ale hrozně mě bolí hlava a ruka. Mám vyhozený rameno." dořekl docela slabě. ,, Sanitka tu bude za pár minut." dořekl zdravotník a mě se v tu chvíli zamotala hlava. A je to tu. Už jsem zmiňovala můj nízký tlak? Asi ne.

Ať je jakákoliv pro mě těžká situace, klesne mi tlak a já většinou omdlím. Niky si toho všimla a přidržela mě.

🌹🌹🌹

Kuba má otřes mozku a vyhozené rameno, takže si ho tu raději nechají přes noc. I přes to že si skoro měsíc nezahraje, kontroluje mě. Nezajímá se o svoje zdraví ale o moje.

🌹🌹🌹

Kubu už pouští z nemocnice. Má ale klidový režim. Doma ho asi budu muset přivázat k posteli abych ho tam udržela.

Už máme v ložnici nastěhovaný PlayStation. A Kuba už asi dvě hodiny paří NHL-ko. Ano. Klidový režim. Takhle se dodržují pravidla u Vránů.