🌹24🌹

1.1K 28 0
                                    

Omlouvám se za obří skok, ale je to pro mě příjemnější. Přišlo mi že poslední kapitoly byly o ničem. A hlavně jsem chtěla zmínit že to co še děje v pribehu, je opravdu jedna velká fikce. Příběh je docela nereálný. Ale je to schválně. Aby jste utekli od kruté reality. Taky bych vám chtěla oznámit že jsem vydala novou knihu o Kautovi. Tak ji zkuste dát šanci. Příjemné čtení.

Tak tohle je to překvapení?" řekla jsem s otevřenou pusou. Stáli jsme před obřím domem. Už z venku vypadal hodně moderně.

,,Tohle jsem připravoval dva měsíce. Koupil jsem ho už postavenej. Ale zařizoval jsem jednu věc."
Po poslední větě sundal kousek látky že zdi. Byl tam obří obraz nás dvou že svatby. Ale opravdu nádherný. Malovaný. Objevily se mi slzy v očích. Možná jsem to těhotenstvím nebo mi to prostě udělalo radost.

,, Je to.... Je to nádherný. Fakt. Celej ten dům. Tady se bude Willy mít nejlíp jak může."
,, A to jsi ho neviděla celej."

V domě bylo opravdu vše. Tři pokoje pro hosty a u každého koupelna. Tři dětské pokoje plus koupelna u každého a ta ložnice. Obří ložnice plus koupelna a šatník. Taky obří obývací pokoj, jídelna, herna pro děti a nádherná kuchyně.

Nejvíc bylo to co mi ukázal jako poslední. Suterén. Pracovna pro mě, bazén a kluziště. Ano. Kluziště. Je to neuvěřitelný ale nádherný.

O pár měsíců později...

Jsem na začátku devátého měsíce.
Břicho mám obří a už většinu času jen ležím. Malej hrozně moc kope, což mým problémům moc nepomáhá. Jsem čím dál víc unavená. Za poslední měsíc jsem byla jen jednou na Kubovo zápase.

Ten se o mě stará jako o princeznu. Jsme už přestěhovaný. Dětský pokoj je taky hotový a už máme i většinu oblečení. Taky už mám radši sbaleno do porodnice.

Mám pocit že už to brzo přijde.
Myslím, že Willy už moc dlouho čekat nebude. Už jsem totiž měla i poslíčky.

Flash back

,, Jsem doma lásko." Zakřičí Kuba od vchodových dveří.
,, Zlato? Je vše v pořádku? Proč neodpovídáš?"

,, Já- já asi rodím Kubí." Zařvala jsem na něj. To už byl u mě s vystrašeným pohledem.
Do nemocnice jel jak blázen. Stejně nás nakonec po půl hodině poslali domů.

End flash back

Takhle nějak probíhalo první stresování.

THE BEST THING THAT EVER HAPPENED TO USKde žijí příběhy. Začni objevovat