THE BEST THING THAT EVER HAPPENED TO US

🌹26🌹

Vylekaně zvednu pohled k Niky a ta se zatvářil nechápavě.
Pak to přišlo. Hrozně silná křeč v břiše. ,, Auu." Zašeptala jsem. Niky me ale slyšela.

,, Co se děje? Bolí tě něco?"
To už slyšel i Kuba s Tomem a rychle se na nás otočili.

,, J-já vůbec neviiiiiim."poslední slovo jsem protáhla, protože mnou projela další nepříjemná křeč.

Když jsem najednou pod sebou ucítila mokro, zjistila jsem, že je to v háji.

,, J-já asi rodím. Praskla mi voda. Panebože. Je moc brzo. Vž-auuuu."
,, Neboj. Není tak brzo. Hlavně dýchej. Zavolejte někdo sanitku. A rychle."

Kuba mě objal a pomáhal mi to psychicky zvládnout.
Byl hrozně nervózní celý se klepal.

,, Mám jí zajet domů pro tašku a pak ji dovézt do porodnice?" ozval se Michal.
,, To bys byl moc hodnej. Má jí danou hned v chodbě. Vedle komody s klíčema. To uvidíš. Černá taška s nápisem "mom bag" a fakt tam nejde přehlédnout."
,, Dobře tak já jedu. Pak mi Niky napíše co a jak."

Niky kývla a za chvilku už jsem slyšela sanitku.
,, Neboj. Bude to všechno v pohodě. Neboj."
,, Já se nebojím. Ty ale asi jo. Uklidňuješ spíš sebe než mě. Mě pomo-aaa"

Bylo to tu zas. Křeč jak prase. Chytla jsem se za břicho. Všichni hokejisti už vyšilovali a jejich partnerky, hlavně ty které mají děti, se mě snažili uklidnit a pomoct mi.

Nejhorší bylo, že mě můžou pomoct už jen v porodnici. Opravdu to bylo hrozný. To už ke mě ale přišli záchranáři a pomalu mě naložili do vozu a jeli směr porodnice.