1.

1.5K 76 11
                                    

Louis

Dneska odjíždíme s Liamem a Zaynem na nějaký festival. Vůbec se mi tam nechce. Radši bych ležel doma a koukal na seriály jako vždycky. Baví mě to, ale kluci nedali jinak. Všechno je už zaplacené a i kdybych se teď rozhodl, že nepojedu asi by mě narvali do kufru a stejně mě tam dotáhli.

Říkají, že jet musím, abych si konečně našel nějakou pěknou holku, kterou budu mít rád. Podle nich už jsem nesnesitelný, jak pořad ležím doma nebo hraju fotbal, ale já nikoho nechci. Nikdy se mi žádná nelíbila a mně to nikdy nevadilo.

Ti dva mají co říkat. Spí spolu už tak dlouho a všude se chovají jako by spolu chodili. Jsou na sebe nalepení každou vteřinu jejich životů a stejně pořád tvrdí, že se nemilují a že spolu chodit nechtějí. Musím uznat, že jsou spolu roztomilí, ale už mě nebaví sledovat je jak se pořád přetvařují a snaží se chovat, že k sobě nic necítí.

Pryč budeme tři týdny, ale festival trvá jen tři dny. Koná se v Londýně, což od Doncasteru, kde s Liamem a Zaynem žijeme není tak daleko. Bude tam spoustu kapel a zpěváků a to je asi jediný důvod, proč tam nakonec dobrovolně jedu. Miluju hudbu.

Už mi zbývá zabalit jen posledních pár věcí a tak chodím po malém domku, kde bydlím, hledám a přemýšlím o tom co tam budu tři týdny dělat.
Z mého přemýšlení mě vytrhne zatroubení auta, které mi oznamuje, že na mě Liam a Zayn už čekají.

S taškou, která váží asi tak tunu vyběhnu z domu, hodím ji do kufru, který je přecpaný k prasknutí vším možným a nastoupím do auta. Ani mě nepřekvapil pohled na Zayna s Liamem, kteří se líbali a ani si nevšimli, že už jsem přišel. Protočil jsem oči a nahlas si odkašlal, ale i to je nevyřešilo z činnosti, kterou právě vykonávali, tak jsem do nich lehce strčil. Zayn se lekl, až vyjekl a Liam se mi začal omlouvat.

,,Jak dlouho tu jsi?" Ptal se mě

,,Jen pár minut. Jak jste se posunuli ve vašem vztahu?" Zeptal jsem se

,,V jakém? Jen spolu spíme." Odpověděl mi Liam ,, Tak už pojedeme ne?" Zasmál se a nastartoval.

Asi po pěti minutách cesty chytil Zayna za ruku a nepouštěl ji, ani když měl řadit. Prostě zařadil i se Zaynovou rukou a já se musel jen pousmát "nic k sobě necítíme" to určitě. Nikdo vám to nežere.

Cesta trvala skoro pět hodin a já ani na chvíli nezavřel oči. Celou cestu jsem koukal z okna a přemýšlel nad blbostmi. Do toho jsem snad na každé benzínce zastavovali. Jednou na záchod, pak pro jídlo, pak nám došel benzín, pak zase na jídlo. Prostě se vždycky našla nějaká záminka proč zastavit a tak se nám cesta pořád protahovala.

Konečně jsme přijeli k hotelu ve kterém jsme měli po celou dobu našeho pobytu v Londýně bydlet. Vypadalo to tam krásně. Pokoje byli laděné do bílo šedo černa. Všude byli zrcadla a stříbrné dekorace. Byl to skoro takový menší byt. Byli tam dvě ložnice, obývák s kuchyní. Každá ložnice měla svou koupelnu. Pokoj byl vybaven nejluxusnějším nábytkem. V obýváku byla veliká televize a obrovský gauč. Byl čas večeře, tak nám Zayn uvařil.

Když jsem si zalezl do své ložnice, převlékl jsme se do věcí, ve kterých jsem hodlal spát. Byli to šedé tepláky a bílé tričko. Hned na to jsem vytáhl notebook a lehnul si k seriálu. Seriály mě vždycky bavili v podstatě všechny. Dneska jsem se pustil Upíří deníky. Když jsem si to pouštěl poprvé, čekal jsem, že to bude blbost, ale nakonec to nebylo až tak hrozný. Už jsem byl v šesté sérii a byl jsem rozhodnutý vidět to celé, protože já a můj nezáživný život, který jsem si užíval, jsme vytvořili seznam seriálu a filmů, které chci vidět a bylo tam v podstatě všechno co na Netflixu je a není pro děti.

One of the crowd |L. S.|Where stories live. Discover now