One of the crowd |L. S.|

15.

Jen bych na začátek chtěla říct, že mám připravený další příběh. Tak se ptám jestli ho mám psát a postupně vydávat zároveň s tímto příběhem, nebo jestli mám nejdřív dopsat tento a pak až začít další?
No a teď už si jen užijte další kapitolu <3
.
.
.

Harry

Když jsem se vzbudil, vyletěl jsem z postele rychlostí světla. Rád plánuju, kam bychom mohli s Louisem jít, ale že si pro mě připravil něco on je příjemná změna. Nevím proč, ale hrozně se těším. Nemám tušení, co si pro mě vymyslel, ale možná by to mohlo být něco jako romantická večeře, někde v luxusním podniku a potom filmová, v našem případě seriálová, noc. Lou už mi hrozně chybí, takže je mi úplně jedno, co to bude, hlavně, že budeme spolu. Nevím, prostě se s ním cítím dobře.

Vlezl jsem do sprchy a pořádně se umyl. Naštěstí mám dost času, takže jsem si dával dost na čas. Pořádně jsem si umyl vlasy, které už začínají být docela dlouhé a upřímně, docela se mi to líbí. Potom, co jsem ze sprchy vylez, jsem si vlasy i vyfénoval a jen v ručníku kolem pasu se vyrazil nasnídat. Pohled na Nialla, který mi zase vyjídal lednici mě ani nepřekvapil. Sice jsem si ani nevšimnul, že přijel, ale už jsem si na něj zvykl. Nejvtipnější na tom je, že když sem přijde takhle bez ohlášení, tak se většinou jen pozdravíme a pak už se vůbec nebavíme.

Došel jsem k lednici, kterou konečně přestal okupovat Niall a natáhl jsem se pro poslední jogurt. Toho kluka fakt nechápu, ale najedou byl zase vedle mě a ten jogurt mi vytrhnul z ruky.

,,Hej, ten je můj!" křičel jsem na něj když obíhal okolo stolu a provokativně ho začal otevírat. Doběhl jsem ho a skočil mu na záda. Sice jsem měl jenom ručník, ale Niall mě viděl nahého už tolikrát, že mi bylo jedno, kdyby mi spadnul. Odehrála se menší válka o jogurt, na který jsem měl takovou chuť, ale když jde o jídlo, nikdo proti Niallovi nemá šanci. Ani nevím jak, ale ocitli jsme se v obýváku. Naštvaně jsem z něj vykráčel a namířil si to zpátky do kuchyně, když ten blonďatej leprikon už v klidu seděl na gauči a vychutnával si můj jogurt.

Po několika minutách přehrabování se ve všelijakých skříních, na poličkách a v lednici jsem to vzdal a prostě si rozhodl udělat cereálie s mlékem. Zbytek cereálií jsem nasypal do misky a znovu otevřel lednici. Natáhl jsem ruku ke krabici mléka a zvedl jí. Byla prázdná. Super.

,,Nii, když už tu sežereš a vypiješ úplně všechno, tak to po sobě aspoň vyhazuj." Super, takže dneska zase bez snídaně. Zpátky z obýváku se ozval jenom smích.

Vrátil jsem se do pokoje, ručník odhodil na postel a začal hledat ideální outfit na rande, teda asi rande. Ani nevím, kam půjdeme, takže je to docela složitý. Nakonec jsem zvolil jistotu. Černé skinny jeans a černou košili. Tu jsem si nechal rozepnutou až do půlky. Vlastně si to tak nechávám v podstatě pokaždé. Je to hezčí i pohodlnější, než kdybych si ji zapínal až ke krku.

Šel jsem ke dveřím a obouval si boty. Houknul jsem na Nialla, aby věděl, že odcházím. Zabouchl jsem za sebou dveře a nasedl do auta. Pustil jsem písničky, ale nevnímal je a jen přemýšlel. Vlastně jsem se začal i trochu bát co mě čeká, když Louis řekl, že bude řídit. No nic, asi na to nepřijdu...

Zastavil jsem před hotelem a vystoupil z auta. Opřel jsem se o něj a čekal až Louis přijde. Nestál jsem tam dlouho a Louis vyběhnul se šátkem v ruce. Rozběhl se proti mně a pevně mě objal. Objal jsem ho ještě pevněji. Ani nevím, jak dlouho jsme tam stáli. Mohla to být vteřina, ale stejně tak to mohlo být třeba deset minut.

,,Chceš se mi pomstít?" poukázal jsem se smíchem na šátek, který držel v ruce, když se ode mě odtáhnul.

,,Tak něco." Zasmál se nervózně a začal mi zavazovat oči. Měl to dost složité. Naschvál jsem se co nejvíc narovnal, abych byl ještě vyšší. Lou zakňoural, když jsem si stopnul na špičky, to na mě nedosáhnul už vůbec. Zasmál jsem se, a nakonec se k němu sehnul.