One of the crowd |L. S.|

23.

Harry

Ráno jsem vstal a jako už normální rutinu jsem ve své kuchyni pozdravil Nialla.

,,Dobré ráno. Psal jsem si s Liamem a říkal, že už zítra odjíždějí domů, tak co kdybychom dneska podnikli něco všichni společně?" začal hned mluvit Niall.

,,Jo klidně proč ne." Souhlasil jsem, tak taky proč bych neměl. ,,to se takhle s Liamem bavíte?" zajímalo mě.

,,Jo jo, i se Zaynem." Souhlasil. Jsem rád, že si rozumí.

,,Dobře, tak já jdu napsat Louimu." Oznámil jsem a z lednice vytáhl jogurt.

Přesunul jsem se i s rozjedeným jogurtem zpátky do své ložnice, kde jsem popadl telefon a hned začal vyťukávat Louisovi zprávu.

Harry: Mluvil jsem s Niallem a říkal, že je s Liamem
napadlo, že bychom si vyšli dneska všichni.
Co říkáš?

Odpovědi jsem se dočkal v podstatě hned.

Louis: to je docela dobrý nápad.
Kam půjdeme? :)

Harry: asi bychom mohli jít do nějakého baru napít
Prostě na rozloučenou
Však víš.

Nechtěl jsem, aby odjeli. Teda spíš jsem nechtěl, aby odjel Louis. Ale dost pochybuju o tom, že by tu se mnou chtěl zůstat.

Louis: dobře počítám s tím
​ A kluci taky
​ V kolik nás vyzvednete?

Harry: Tak třeba v 16:00 sraz před vaším hotelem? :)

Louis: budeme tam :*

Hned na to jsem odhodil telefon a běžel to oznámit Niallovi, který stejně řekl, že už to ví, že mu to Liam psal. Tak nic no.

Rozhodl jsem se, že si dám sprchu. Takže jsem se přesunul do koupelny, kde jsem ze sebe vysvlékl všechno oblečení. Zavřel jsem za sebou dveře sprchy a pustil na sebe teplou vodu.

Dál vám popisovat, jak jsem se sprchoval asi nemusím. Hned jak jsem po upřímně docela dlouhé době vylezl, udělal jsem normální ranní hygienu. Pak už mi v přípravách zbýval poslední krok a to, vybrat správný outfit a obléct si ho.

Přešel jsem ke skříní, kde jsem se chvíli hrabal, ale pak stejně vybral klasiku. Upnuté černé džíny a košili ve světle modré barvě, která mi hrozně připomínala Louisovi oči. Samozřejmě jsem si košili zapnul jen na dva spodní knoflíky.

Ještě mi zbývalo docela dost času a jelikož byl už připravený i Niall, rozhodli jsme se, že si zahrajeme nějaké videohry.

Půl hodiny, před časem daného srazu jsme se zvedli a nastoupili do mého auta.

,,Vážně ho necháš odjet?" zeptal se mě opatrně Niall.

,,Jo, proč bych ho tu měl držet?" odpověděl jsem klidně s očima zabodnutýma na vozovku před námi. Nechtěl jsem ho nechat odjet, ale on stejně odjede a kdybych teď Niallovi řekl, že to nechci, litoval by mě.

,,Třeba protože jsi s ním šťastný nebo protože si s ním sám sebou a konečně nejsi ten kdo známosti střídal po jedné noci. Nelíbilo se mi na to koukat, jak si necháš do postele vlézt skoro každého, ale nechtěl jsem nic říkat a teď jsi to konečně ty, ty, kterého jsem znal, před vší tou slávou. Nebo protože tě dělá lepším člověkem." Pokračoval pořád Niall ve vyjmenovávání důvodů, které jsem moc dobře věděl i bez něj.