21.

570 42 43
                                    

Louis

Přistáli jsme v Paříži na letišti, a právě procházeli jeho dlouhými chodbami, přeplněnými lidmi a různými obchody.

,,Pojď přesně vím kam půjdeme." Řekl Harry a za ruku mě rychle táhl pryč.

,,Kam jdeme?" zeptal jsem se se smíchem po chvilce, když už jsme v podstatě běželi. Ani jsem nevěděl, proč běžíme, ale to je jedno.

,,Byl jsi někdy v jednom z těch velkých akvárií?" Harry konečně zklidnil tempo na chůzi, teda pořád trochu rychlejší chůzi, ale aspoň jsme už neběželi.

,,Ne" jednoduše jsme odpověděl na jeho otázku a doufal, že když se na to ptá, tak mě do jednoho z nich vezme.

,,Tak tady v Paříži je jedno nádherný, teda v Dubaji je mnohem větší a hezčí, ale letět tam by bylo moc na dlouho." Zasmál se Harry ,,no tak tam by jsme mohli jít a pak si zajít někam na jídlo. Je to jen kousek od Eiffelovky, takže by jsme se mohli potom podívat i k ní. Co říkáš?"  zeptal se mě i když jsme oba věděli, že je to spíš hotová věc. Oba jsme dopředu znali mou odpověď a stejně tak jsme oba věděli, že to má Harry už naplánované a plány by se mu i přes mou zápornou odpověď určitě moc měnit nechtěli.

,,Úžasnej nápad." Zastavil jsem a za ruku si ho přitáhl do polibku, který mi s chutí opětoval. Prohloubil ho prvním pohybem rtů a já kopíroval svými rty pohyby těch jeho. Tak úžasně líbá.

,,Před letištěm si vezmeme taxíka a budeme tam do půl hodiny." Řekl Harry, když jsme se kvůli nedostatku kyslíku od sebe odtrhli a zase mě rychlou chůzí za ruku táhnul pryč.

,,Proč jdeš tak rychle?" Musel jsem se tomu nesmyslnému tempu zasmát.

,,Nemám tušení." Zasmál se taky, ale stejně nezpomalil.

Když jsme se konečně dostali před letiště, Harry nám stopl taxíka. Nasedli jsme do něj, oznámili jsme, kam jedeme a ten docela sympatický řidič vyjel daným směrem.

Naštěstí uměl anglicky, protože pochybuju, že by Harry francouzsky uměl a já to taky neuměl. Teda pár slov bych asi zvládl, protože na jeden seriál jsem koukal ve francouzštině, protože dabing nebyl. Naštěstí u toho byli titulky, stejně mi nějaké fráze v hlavě uvízli. Takže když se s námi na místě taxikář loučil a francouzsky nám popřál ať si užijeme rande 'profiter de votre date' mohl jsem mu i francouzsky poděkovat 'Merci'

,,Umíš francouzsky?" zeptal se mě překvapeně Harry, když se nám žluté auto ztratilo z dohledu.

,,Ani ne." Zasmál jsem se.

Harry omotal svou ruku kolem mých ramen a já tu svou kolem jeho pasu a společně jsme vyšli ke vchodu do akvária.

Zaplatili jsme vstupné, které bylo na můj vkus přehnané. Teda spíš Harry zaplatil vstupné. Už mě tímhle vcelku štve. Nenechá mě si zaplatit nic i když chci.

Před námi se otevřeli dveře, a tak jsme vešli dovnitř. Naproti nám bylo veliké sklo, ani nebudu typovat, kolik metrů to do výšky i do šířky mohlo mít, ale můžu vám říct, že bylo vážně obrovské.

Z každé strany daného skla vedla jedna chodbička. Jednou lidi přicházeli do místnosti, ve které jsme právě byli a druhou zase odcházeli.

Nevím jak, ale v tu chvíli mi došlo, že jsem se už dlouhou dobu, na to že jsme sem přijeli spolu, teda do Londýna jsme přijeli spolu, neozval Liamovi a Zaynovi. Tak jsem vytáhl mobil z kapsy a chystal se jim napsat zprávu do našeho skupinového chatu, ale vzápětí jsem si to rozmyslel. Zapnul jsem na svém telefonu foťák a chtěl vyfotit to obrovské sklo před námi, za kterým mohla plavat tak stovka ryb.

One of the crowd |L. S.|Kde žijí příběhy. Začni objevovat