One of the crowd |L. S.|

17.

Louis

Večer jsem si musel nastavit budík, abych byl schopný vstát. Nastavil jsem ho na půl osmou, abych se stíhal připravit. Vím, jsem jak holka, že potřebuju tolik času na přípravu, ale já za to prostě nemůžu.

Vysprchoval jsem se, oblékl se do černých úzkých džínů, černého obyčejného trička a Harryho modré džínové bundy. Hned na to jsem se vydal do kuchyně se najíst.

Dobře, chápu kluky, že je naše vzdychání s Harrym štvalo a nenechalo spát. Já byl zrovna uprostřed jídla, když se zase jejich vzdychání začalo ozývat od nich z pokoje. Harry tu měl být za čtvrt hodiny, tak jsem se rozhodl, že se pomalu půdu obout a čekat před hotel. Vzal jsem si svoje oblíbené černé Vansky, začal jsem otevírat dveře, ale přerušili mě Liam se Zaynem, kteří zrovna vycházeli z ložnice.

,,Užij si další rande se svým přítelem." Zasmál se Liam.

,,Není můj přítel." Vyprskl jsem na něj. ,,a mimochodem nejsem tu jedinej, kdo vzdychá jak holka, že Zayne?" kouknul jsem se na Zayne, který mě sledoval dost naštvaným úsměvem, čemuž jsem se musel zasmát.

,,No jo, ale on je můj přítel. Ty vzdycháš jak holka v posteli slavnýmu zpěvákovi." Zayn se na Liama usál a přitulil se k němu. ,,Kam vlastně s Harrym jdete?" Zeptal se mě Zayn.

,,Počkat cože? Přítel?" koukal jsem na ně s vykulenýma očima a otevřenou pusou. Oba přikývli. ,,Kdy? Kde? Jak? Co? Kdy jste mi to chtěli říct?" sypal jsem se sebe otázky.

,,Normálně, zeptal jsem se Zayna jestli se stane mým přítelem." Řekl Liam.

,,Já řekl, že ano." Doplnil ho Zayn.

,,Včera večer jsme si udělali romantickou večeři." Pokračoval Liam.

,,A nevíš to, protože když jste sem včera večer v Harrym vpadli a my vám to chtěli říct, nedostali jsme možnost. Ani jste nás nepozdravili a rovnou jste si to šli rozdat k tobě do ložnice." řekl Zayn. Doplňovali se jako by byli jedna osoba a upřímně, bylo to docela roztomilé.

,,Tak to vám moc gratuluju, ale rád bych řekl, že jsem říkal, že je jen otázkou času, kdy se vy dva dáte dohromady a vy jste tak protestovali." Zasmál jsem se.

,,Hmm, ale teď odpověz. Kam jdete s Harrym?" ptal se mě Zayn.

,,Harry nahrává novou písničky a chce, abych jel s ním."

,,To je úžasný. Já chci jet taky." Žasnul Liam.

,,Tak to máš smůlu." Přidal jsem se se smíchem k němu. ,,No nic, musím jí. Harry na mě pravděpodobně už čeká." Z mého brzkého odchodu odpadlo, když jsem se zakecal s kluky. Čtvrt hodiny uteklo jako nic, takže jsem rychlou chůzí vyšel před hotel.

Harry tu doopravdy už stál opřený o své auto a čekal na mě. Když mě viděl, objevil se mu na tváři jeho okouzlující úsměv a rozzářili se mu oči. Rozešel se proti mně. Objal jsem ho a pevně ho držel. On mě políbil do vlasů a já zčervenal. Když jsem s ním mám takové motýlky v břiše, je to příjemný pocit, ale přes to tak zvláštní.

Seděli jsme v autě a povídali si. Asi byste řekli, že si nemáme o čem povídat, když se vídáme každý den, ale není to tak. Sám tomu úplně nerozumím, s někým si nejste schopni říct nic a s někým si prostě povídáte pořád, ale já s Harrym, je to jako by vždycky bylo o čem si povídat. Samozřejmě někdy námi panuje ticho, ale tohle ticho je vlastně taky konverzace. Nenastává, když už si nemáte co říct, ale nastává ve chvílích, kdy si jen užíváte přítomnost toho druhého a úplně vám stačí, že je tam s vámi.