One of the crowd |L. S.|

11.

Louis

Ráno jsem se probudil dříve než Harry. Hlavu jsem měl pořád opřenou o jeho hrudník. Zvedala se mi a klesala podle toho, jak dýchal a u toho jsem slyšel tlukot jeho srdce. Chvíli jsem ho jen tak pozoroval, jak spokojeně oddechuje. Vypadá úžasně, jako anděl. Nakonec jsem se rozhodl, že ho probudím. Začal jsem mu dávat lehké polibky na obličej, ale vyhýbal jsem se jeho rtům. Myslel jsem, že ještě pořád spí, ale zakňučel, chytil mě za hlavu a lehce mě přitáhnul a políbil na rty. Pořád měl zavřené oči, ale usmíval se.

,,Kolik je?" zeptal se mě.

,,Nemám ponětí"

,,Na nočním stolku je můj telefon" ještě pořád neotevřel oči. Protočil jsem oči a natáhl se pro jeho telefon. Bylo na něm tak tisíc upozornění. Většinou likes z instagramu nebo zprávy od fanynek, co píšou, jak hrozně ho milují. Vadí mi to, nevím proč, ale vadí.

,,je jedenáct" řekl jsem a z mého hlasu bylo neúmyslně slyšet naštvání. Snad si toho nevšimne, vysvětlovat mu, že žárlím kvůli těm zprávám, se mi nechce.

,,Co se děje?" Hah super, všiml si.

,,Nic. To ti pořád píše tolik fanynek a očividně i fanoušků, že tě milují?" zeptal jsem se a on se jen zasmál.

,,Ano"

,,Doufám, že jim na to neodpovídáš." Řekl jsem pořád trochu naštvaně.

,,Samozřejmě, že na to odpovídám, teda snažím se, ale na všechno se odpovědět nedá." Smál se.

,,Ty žárlíš?" přestal se smát, ale úsměv mu z tváře nezmizel. Tenhle byl, ale jiný. Má něco za lubem. ,,Kdybys mi to napsal ty, taky bych ti to napsal nazpátek." Řekl a obejmul mě.

,,Pak by to ale nic neznamenalo, když to píšeš každému." Zašeptal jsem skoro neslyšitelně do jeho hrudi, ale stejně to slyšel. Nevím, co jsem čekal. Že mě začne přemlouvat, že u mě by to myslel vážně? Nevím. Ale i kdybych na to čekal, přesně to se nestalo.

,,Jdu udělat snídani." Jen se zvednul a odkráčel z místnosti s neutrálním výrazem. Mám ze všeho smíšené pocity a nic nechápu. A jeho reakce mě upřímně zamrzela.

Po chvíli, co jsem ještě strávil ještě zahrabaný v peřinách jsem se rozhodl jít za ním do kuchyně.

,,Jen se hezky vrať do postele Boo." Řekl a usmál se. Úsměv jsem mu opětoval a skočil zpátky do postele na kterou Harry položil tác, co před chvíli přinesl a lehnul si ke mně.

,,To jsi uvařil ty?" ptal jsem se ho okouzlen tou úžasnou chutí lívanců. Jen přikývnul. ,,Kde ses naučil tak dobře vařit?"

,,Když jsem byl malý, vždy jsem pomáhal vařit mamce." Usmál se, ale v jeho očích jsem viděl bolest, kterou se snažil skrývat. Co asi stalo, že vždy když mluví o rodině je smutný, nechci na něj tlačit, aby mi o ní něco řekl, ale hrozně mě to zajímá. Dojedli jsme a on se zvedla a zase začal odcházet.

,,Kam jdeš?" divil jsem se, když mě zase nechal v posteli samotného.

,,Jdu do vany, s pěnou a okvětními lístky. Koupelnou osvětlenou jen svíčkama. S nutellou a jahodama. A k tomu puštěnej seriál" Koukal na mě s úšklebkem na obličeji.

,,Aha, tak si to užij." Řekl jsem a on se začal smát. Stál jen kousíček od postele, zády ke mně a dlaní se plácnul do čela. ,,A ty jdeš se mnou Lou." Dodal a mě to došlo až v tu chvíli, že to tak myslel celou dobu. Zasmál jsem se, vyšvihnul se na nohy a z postele mu skočil na záda. Nečekal to a trochu se leknul, ale ani na chvíli neztratil rovnováhu a odnesl mě do koupelny, kde mě položil na zem.