One of the crowd |L. S.|

12.

Louis

Ještě jsem tam chvíli jen ležel. Harry ještě spal a já neměl to srdce ho budit. Jen jsem ho pozoroval, ale on sebou najednou začal prudce házet a mluvit ze spaní. Teda abych byl přesnější spíš křičet.

,,Tati prosím ne, tati." Nepřestával křičet. Slyšeli to i kluci v kuchyni a rychle oba přiběhli zeptat se, co se děje. Vypadali vyplašeně, a to já byl taky.

,,Hazz, vstávej." třásl s ním. ,,Je to jen noční můra." Bál jsem se co se děje, bál jsem se o něj.

Harry konečně otevřel oči, ale byli plné strachu. Tekli mu z nich slzy. Rychle mě objal kolem pasu. Jeho ruce mě pevně svírali.

,,Neboj Hazz, to je dobrý. Byla to jen noční můra. Jsem tady pro tebe. Navždycky. Slibuju." Šeptal jsem a on potichu vzlykal do mé hrudi. Hladil jsem ho po zádech a když se konečně asi po deseti minutách uklidnil, vyšli jsme z pokoje. Harry se zastavil v předsíni u hlavních dveří.

,,Tak já asi už půjdu. Určitě na dnes máte něco naplánovaného s klukama a já jsem přijel v půl čtvrtý ráno, takže nebudu překážet." Řekl a pořád vypadal smutně. Tak hrozně jsem mu chtěl pomoct, ale nevěděl jak. Všechno by bylo snazší, kdyby mi o své rodině něco řekl. Otočil se ke svým botám, aby se obul.

,,Nepřekážíš. A rozhodně tě nenechám nikam jet. To si fakt nemysli. Teď se snáma nasnídáš. Pojď." Řekl jsem a za zápěstí ho táhnul do kuchyně ke stolu.

U snídaně jsme se s Liamem a Zaynem bavili a snažili se do konverzace zapojovat i Harryho, ale tomu do řeči moc nebylo. Když už konečně něco řekl, byla to jen krátká odpověď a ani neodtrhnul oči od svého talíře. Jídla se skoro ani nedotkl, jen se v tom šťoural vidličkou.

,,Pojď, půjdeme se projít" řekl jsem, když jsme dojedli a on jen přikývnul. Je jiný než byl, už nevypadá tak šťastný. A já jsem rozhodnutý udělat cokoli pro to, aby se zase stal tím Harrym, který se všemu směje, má nemizící jiskry v očích a nekonečnou zásobu slov.

Šli jsme někam do přírody, co nejdál od Londýna. Drželi jsme se za ruce a občas prohodili pár slov, ale jinak cesta probíhala v tichosti. Došli jsme až k nějakému jezírku. Byl tou krásou místa, které jsme zrovna objevili, ohromen stejně jako já, což znamená, že tu nikdy před tím nebyl. Nevím, jak bych to tu popsal. Vypadá to tu jako z nějakého fantazy filmu. Malým vodopádkem do něj vtékala voda a jiným zase odtékala do malého potůčku tekoucího někam pryč. Voda byla tmavá, ale při tom úplně čistá. Bylo to tam úplně kouzelné.

Chvíli jsme tam jen stáli a obdivovali to. Nikdo kolem nebyl a já dostal nápad. Nějak předci rozveselit Harryho musím.

,,Pojď, jdeme do vody!" vypísknul jsem a začal se svlékat.

,,Nemám tu plavky" začal Harry a za celou dobu se konečně poprvé pousmál.

,,Myslíš, že já jo?" zasmál jsem se a kouknul se na něj. Už jsem na sobě měl jen sodní prádlo a rozhodoval se, jestli si ho mám nechat. Harry na mě koukal pohledem to neuděláš, tak jsem se na něj ušklíbnul a přesně to udělal. Sundal jsem si u boxerky a rozběl se k jezírku do kterého jsem následovně skočil. Voda byla překvapivě teplejší, než jsem čekal a dost příjemně mě to překvapilo. Sotva jsem vynořil hlavu z vody, Harry už skákal za mnou, taktéž nahý.