One of the crowd |L. S.|

6.

Louis

Co se to právě stalo? On mě políbil a já se nebránil. Jakmile jsem prošel dveřmi hotelu, rozeběhnul jsem se a schoval se za roh. Opřel jsem se zády o stěnu a sjel po ní až k zemi. Modlím se, že za mnou Harry nešel. Sedím tam a pořád nemůžu rozdýchat to co se právě stalo. Jsem hrozně zmatený ohledně toho, co cítím. Celý den jsem si s ním hrozně užil a asi se mi vážně líbí a ta pusa byla jiná než všechny ostatní, co jsem zažil. Něco jsem u ní cítil, jen nevím, co to bylo. Nebylo to žádné líbaní, byla to v podstatě jen obyčejná dětská pusa, a i tak mi z ní přejížděl mráz po zádech a hřálo mě u srdce. Lidi kolem mě chodí a divně na mě koukají, ale mě je to jedno.

Konečně asi po deseti minutách, co jsem strávil sedící na zemi na chodbě jsem se konečně zvednul. Pomalou chůzí jsem došel až ke dveřím pokoje a zaklepal na ně. Nevím, proč jsem prostě nevešel, když je to i můj pokoj. Asi automatická obrana od toho vidět něco co nepotřebuju. Například Zayna s Liamem rozdávajících si to na kuchyňské lince. Nevím, jak mě zrovna tohle napadlo, ale modlím se, že se to právě neděje.

Přišli mi otevřít oba. Jsou tak nerozluční, že bez sebe nemůžou jít otevřít ani dveře, ale určitě se nemilují, ne určitě ne a všichni jim to věříme. Ale začínám si i myslet, že tomu konečně přestávají věřit i oni a konečně si přiznají co cítí. Zayn mě hned u dveří obejmul. Trochu mě to překvapilo, ale nevadilo mi to. Potřeboval jsem obejmou.

,,Ta bunda je ti nějaká větší a rozhodně jsi v ní neodcházel." Konstatoval Liam, když sledoval, jak mě Zayn objímá. Jeho naštvání v hlase bylo zřetelné, když ho Zayn pustil, aby mě mohl obejmout.

,,Sakra, ta je Harryho. Zapomněl jsem mu jí vrátit." Až když to Liam řekl došlo mi, že jsem mu ji nevrátil. Hned mu budu muset napsat a omluvit se, že jsem si ji nechal.

L: Promiň, zapomněl jsem ti vrátit tu bundu.

Napsal jsem mu a než jsem se dočkal odpovědi, kluci mě odtáhli do obýváku. Posadili mě na gauč a každý z nich si sednul na jednu moji stranu. Ze začátku jsem nepochopil, co po mně chtějí, ale když mi to došlo, začal jsem vyprávět.

,,Přijel naprosto úžasným sportovním autem a vzal mě na   film do autokina někde za Londýnem. Seděli jsme na střeše jeho auta. Jo zní to blbě a o to auto jsem se bál, ale bylo to úžasný. Byl to horor a-„ než jsem mohl pokračovat, místností se začal rozléhat smích těch dvou co mě právě vyslýchali.

,,Ty jsi byl ve tmě venku. Seděl jsi na střeše auta a koukal jsi na horor? Ty?" oba se smáli a já jim naprosto rozuměl. Když jsem koukal na horory s nimi, musela být rozsvícená všechna světla a zamknuté všechny dveře, nejlépe ve dne a i tak jsem většinu filmu strávil pod peřinou se zacpanýma ušima.

,,Jo, já. Je to divný, ale je to pravda. Většinu filmu mě objímal a já se tolik nebál a tak nějak jsem se na to zvládl dívat." Řekl jsem a nad představou, jak mě Harry objímá jsem se musel usmát.

,,Kdyby nám řekl dřív, že ho stačí jen obejmout, mohli jsme na všechny ty horory koukat jako normální lidi." Řekl Zayn a otočil se na Liama, jako bych tam nebyl.

,,Myslím, že naše objetí by nepomohlo." Zašklebil se Liam a oba se na mě zase otočili a pohledem mě pobídli, abych pokračoval.

,,no a pak jsme tam ještě nějakou dobu zůstali, pozorovali hvězdy a já mu vyprávěl o různých souhvězdí." Zase jsem se musel usmát.

,,Tak to je v háji. Super další rande už s ním mít nebudeš. Rozhodně jsi ho unudil k smrti." Řekl vážně, ale stejně s lehkým náznakem vtipu v hlase, Zayn.