One of the crowd |L. S.|

25.

Liam

*o den dříve*

Už to bude šest měsíců, co jsme odjeli z Londýna. Já i Zayn jsme s Niallem samozřejmě v kontaktu, ale Louis o tom neví. Rozhodli jsme si dát pravidla. Dvě jednoduchá pravidla. První, neříkat Louisovi, že se s Niallem bavíme a druhé, nikdy nemluvit o Harryho náhlém odjezdu. Nechtěli jsme se kvůli to mu rozhádat. Niall se za ty tři týdny stal jedním z našich nejlepších přátel. Ostatně jako Harry, ale ten se upřímně zachoval jako idiot. O Nialla jsme já ani Zayn přijít nechtěli.

Dneska za námi má přiletět z Ameriky. Uvidíme ho za celou tu dobu poprvé a upřímně, hrozně se na něj těším.

Už za hodinu máme sraz a Zayn je teprve ve sprše. Teprve říkám, protože mu to vždycky hrozně trvá.

Nebydlíme spolu, ale je u mě tak často, že to tak dost vypadá. Stejně tak oba trávíme spoustu času u Louise doma jako opora. Potřebuje nás, vážně na tom není úplně nejlíp. Spíš bych řekl, že je na tom dost zle. Jsme tu pro něj rádi.

Harryho jsem miloval jako zpěváka už dlouho a jako kamaráda jsem si ho taky dost oblíbil a měl ho rád. Dokud neodjel s rozloučením jen v podobě dementního dopisu. Někdy, když vidím Louise brečet, protože ho pořád miluje, mám chuť Harryho jet najít a vymlátit z něj duši.

To ale nemluvím o Zaynovi. Ten je na Harryho snad ještě naštvanější než já.

Možná bych i řekl, že nechápu, proč ho Louis pořád miluje, ale pravda je taková, že kdyby mi tohle udělal Zayn, mé city by se taky nezměnili.

,,Zlato dělej, musíme už za chvíli vyrážet, aby na nás Niall moc dlouho nečekal. Stejně už takhle určitě přijedeme pozdě." Houkl jsem do koupelny. Já naštěstí už byl úplně nachystaný, ale Zaynovi přípravy jsou vždy nekonečné.

Po dost dlouhé době čekání jsme konečně oba se Zaynem nasedli do auta. Niallovi jsem už samozřejmě psal, že budeme mít zpoždění.

Zaparkovali jsme před menší hospodou kousek za Doncasterem, abychom náhodou nepotkali Louise, i když silně pochybuju, že vyleze z postele. Niall už na nás čekal vevnitř a hned jak jsme vešli, mával na nás od nejvzdálenějšího stolu.

S úsměvem jsme ho já i Zayn přivítali a posadili se k němu. Přišla k nám příjemná číšnice a my si u ní objednali.

Dal jsem si nealko. Tentokrát jsem musel já, když tu není Harry. Pane bože, na co to myslím...proč tyhle vzpomínky chybí i mě? Stejně jsem pořád naštvaný. No nic...

Jsem rád, oba kluci, Zayn i Niall si dali jsem jedno pivo a pak už jen nealko stejně jako já. Dneska neměl nikdo v plánu se opít.

Povídali jsme si tam hodiny. Dozvěděli jsme se různé novinky, jako třeba, že má Niall v LA vyhlédnutou nějakou holku, ale že se jí pořád bojí oslovit. Nebo třeba jaké nové fastfoody si oblíbil, o tom byl schopný mluvit vážně až nepředstavitelně dlouho. No jo dostali jsme se ke všemu. Ke všemu až na témata, která se jakýmkoliv způsobem týkala Harryho a Louise.

,,Tak se měj Nialle, snad se uvidíme zase co nejdříve." Objal Nialla Zayn a já se s ním rozloučil stejným způsobem.

,,Liame, můžu si s tebou ještě promluvit?" zašeptal mi Niall do ucha, když mě ještě pořád svíral v objetí.

Odtáhl jsem se od něj ,,Zlato mohl bys počkat chvíli v autě?" porosil jsem Zayna, on s úsměvem přikývl a nastoupil do auta. ,,Co se děje Nii?" otočil jsem se zpátky k blonďáčkovi.