One of the crowd |L. S.|

4.

Harry

,,Pane bože, pane bože, pane bože." Běhal jsem po pokoji a ječel jako malá holka. Niall seděl na sedačce a vypadal, že se udusí smíchy. Panikařil jsme a ani nevím proč. Nikdy jsem ze žádné schůzky nervózní nebyl, tak proč teď?

Niall se konečně uklidnil. Vstal a došel ke mně. Stál jen par desítek centimetrů přede mnou a koukal mi do očí. Nechápal jsem, co chce udělat. Dal mi facku a já se na něj jen překvapeně díval.

,,Musíš se vzpamatovat. Chováš se jak puberťačka." Řekl a já mu nemohl odporovat, protože měl pravdu, ale stejně jsem nechápal, proč jsem tak nervózní.

Trochu jsem se uklidnil ,,Máš pravdu a teď mi pojď pomoct vybrat co na sebe, kam ho mám vzít a všechno mi pomoc naplánovat. Prosíííím" řekl jsem a vešel do své ložnice. ,,A jestli kvůli tobě budu mít modřinu na tváři, tak tě zabiju."

Niall se zase začal smát, vešel za mnou do mé ložnice a lehnul si na mojí postel.

,,Pomůžu ti, ale mám podmínku." Řekl a na obličeji se mu objevil úšklebek.

Byl jsem tak moc ve stresu ze zítřka, že jsem ani neváhal a zeptal se ho co potřebuje. Tvářil se překvapeně, asi nečekal, že to bude tak jednoduché.

,,Chci se seznámit s tím Liamem a Zaynem. Potřebuju i jiný kamarády než jsi ty." Řekl Niall a já chvíli přemýšlel o kom mluví. Když mi to došlo souhlasil jsem ,,Tohle se mě celkem dotklo." Chytil jsem se u srdce a naznačil tak, že mi ho zlomil. ,,Zítra se domluvím s Louisem a vyrazíme si všichni." Zasmál jsem se a Niall se začal radovat a tancovat na mojí posteli.

,,Tak už mi pojď pomoct." Nepřestával jsem se smát.

~~~~~~~~~~~
*další den ráno*

Louis

Probudil mě otrávený zvuk budíku. Vypnul jsem ho a znovu se zahrabal do peřin. Chvíli jsem se převaloval a přemýšlel o tom jak dneska ani nevstanu z postele, ale když mi došlo, že jdu dneska ven s Harrym, vyletěl jsem z postele neskutečnou rychlostí.

Čas srazu s Harrym byl kolem druhé odpoledne před hotelem. Takže když jsem vešel do kuchyně a na hodinách visících na stěně jsem viděl za deset minut jedenáct, byl jsem v klidu. Mám na přípravy tři hodiny a musím se jen najíst, vysprchovat a obléknout se.
Nikdo v kuchyni nebyl, ale na stole ležela snídaně. Trochu se bojím, že vím jak přípravy snídaně u Liama a Zayna dopadli, ale naštěstí jsem nic neslyšel. Sednul jsem si ke stolu a začal jíst. Na to, jak dobře to vypadalo, to tak dobré nebylo.

Došel jsem do koupelny, zapnul jsem písničky a šel si vyčistit zuby. Už jsem se chtěl jít oholit, když jsem začal slyšet ty zvuky, co jsem doopravdy slyšet nechtěl. Už zase. Protočil jsem oči v sloup a když jsem vzal telefon, abych dal písničky víc nahlas, nemohl jsem si pomoct. Najel jsem na Spotify a hledal Harry Styles. Zapnul jsem náhodné přehrávání a hned jako první začala hrát písnička, kterou si tak jasně pamatuju. Zavřel jsem oči a zase jsem ho viděl klečet na podiu přímo přede mou. Kouknul jsem se na sebe do zrcadla a viděl, že se červeném. Nejsem gay, tak proč se červenám. Hlavně proč se červenám kvůli představě o člověku, který taky není gay.

Vlezl jsem do sprchy. Pořád hráli jeho písničky a já v podstatě žádnou neznal. Znal jsem jen ty co jsem slyšel na jeho koncertě a že jich moc nebylo.
Pořádně jsem se umyl a spláchnul ze sebe pěnu, co se na mně vytvořila.
Vyšel jsem ze sprchy a ani mě nenapadlo vypnout písničky hrající z repráku. Nevím proč, ale ten chraplavý a přesto tak úžasný hlas mě uklidňoval. Sice mi připomínal, že toho člověka za ani ne dvě hodiny uvidím, ale přestával jsem být tak nervózní. Ještě před chvílí se mi ze stresu chtělo zvracet a teď se začínám i pomalu těšit.

Přešel jsem ke skříni, do které jsem si vybalil všechno oblečení, co jsem si přivezl a začal se v ní přehrabovat. Moje vybírání vhodného outfitu mě nutilo přemýšlet. Vytáhl jsem toho hodně, ale ani jednou z těch věcí jsem si nebyl jistý. Hlavou mi běhali myšlenky o tom, co se vlastně hodí vzít si na sebe. Jestli se jdeme jen někam projít nebo se někam najíst. Jestli je to rande... pane bože jak mě napadlo tohle. Blbost.
Ani nevím, jak dlouho jsme se v té skříni přehraboval, ale za tu dobu mi stihli uschnout vlasy. Vlastně se i divím, že jsem si toho oblečení vzal vážně hodně, až to vypadalo, že tu bydlím. Vzdal jsem to, a ještě pořád jen v ručníků vyšel z pokoje a zaklepal na dveře Liama a Zayna. Doufal jsem, že je moc neruším a že už jsou hotoví. Naštěstí dveře se otevřeli hned a oba byli oblečení, takže dobrý.

,,Je mi to fakt blbý vás o to prosit, ale potřebuju pomoct.." řekl jsme a oba se na mě upřeně dívali. Koukal jsme se do země,, ..vybrat outfit na dnešek." Liam a Zayn se na sebe podívali. Nepoznal jsem, co si myslí, ale očividně oni svým vzájemným pohledům rozuměli.

Každý mě chytil za jednu ruku a beze slova dotáhli zpátky do mého pokoje. Vyděl jsem hrůzu v jejich obličejích, když všechno moje oblečení našli poházené po zemi nebo na posteli. Vlastně moje oblečení bylo doslova všude po pokoji.

Zayn sundal oblečení, které bylo přehozené přes židli a posadil mě na ní. Liam ani Zayn mi nic neřekli a začali se dohadovat mezi sebou co by bylo nejlepší. Až po pár minutách se dostali ke stejné otázce jako já. Kam vlastně půjdeme. Uzavřeli jsem to tím, že to nikdo neví a i přes všechen jejich nátlak abych mu napsal a zeptal se jestli je to rande a kam jdeme. Přemlouvají mě, že to rande je, že proč by mě jinak někam zval. Je to blbost. Proč by hetero kluk zval hetero kluka na rande.

Za deset minut dvě. Oblékl jsem si co mi ty dva vybrali. Jsou to černé džíny a bílá mikina přes hlavu, která má na straně u srdce malý černý znáček adidas. Kouknul jsem se do zrcadla a doopravdy to nevypadalo tak hrozně. Vzal jsem si k tomu svoje vysoké bílé conversksy. Naposledy jsem svůj vzhled zkontroloval v zrcadel, prohrával si rukou vlasy navoněl se. Nevím proč tolik řeším, jak vypadám, vždyť je to stejně jedno.

Poděkoval jsem klukům za pomoc a zabouchnul za sebou dveře. Šel jsem tou dlouhou chodbou k výtahům a sám sebe přemlouval abych se neobrátil a nešel se raději schovat zpátky do pokoje. Dojel jsem až dolu a vydal se ven z hotelu, kde na mě už čeká Harry. Má na sobě černé skinny džíny, černé tričko a přes to modrou džínovou bundu. Je opěrný o naprosto úžasné černé auto. Vypadá úžasně, ale jeho lehce arogantní výraz pořád nezmizel.

Dojdu až k němu a pozdravím ho. Chtěl bych ho obejmout, ale přijde mi to divný. Vypadá to, že mi čte myšlenky. Usmál se a obejmul mě. Tak úžasně voní. Pustí mě, otočí se a otevře mi dveře auta, abych mohl nastoupit. Sednu si a on za mnou i zavře. Obejde auto a sedne si na místo řidiče.

,,Máš úžasný auto." Řeknu. To auto muselo být neskutečně drahé, ale nedivím se, že ho má. Musí mít tolik peněz, že už neví, co s nimi. Harry mi poděkuje a začne konverzaci. Dost jsem se bál, že si nebudeme mít co říct, ale naštěstí se stal přesný opak. Povídáme si úplně o všem. Ta konverzace je nenucená a příjemná. Je to jako bavit se s někým koho znáte odjakživa. Smějeme se spolu a já si to hrozně užívám.

,,Kam vlastně jedeme?" zeptám se.

,,Nech se překvapit."