Dramione - REDEMPTION

1. Kapitola

Bylo pozdní zářijové odpoledne. Zamračená obloha a hustý drobný déšť vyjadřovaly pocity okamžiku. Na hřbitově pod deštníky stála malá skupina lidí. Farář odříkával poslední rozloučení a sledoval zachmuřené obličeje kolemstojících.

Hermiona stála celá v černém u vykopaného hrobu a po tváři se jí koulely slzy. Její rodiče zahynuli před týdnem při automobilové nehodě. Pořád byla v šoku a nemohla tomu uvěřit. Nemohla uvěřit, že už je nikdy neuvidí, že už s nimi nikdy nepromluví, že je nikdy neobejme. Že je na celém světě sama, bez rodiny, bez příbuzných. Celou dobu v duchu popírala, že to, co se stalo, je neodvolatelná skutečnost. Až dnes, na pohřbu, jí došlo, že je to definitivní.

Přátele měla, ti nejvěrnější tu s ní teď stáli a loučili se s jejími nejbližšími. Rozhlédla se kolem sebe. Brýlatý chlapec s rozčepýřenými černými vlasy a klikatou jizvou ve tvaru blesku na čele, rusovláska tulící se k němu s očima plnýma slz a její bratr Ron, se kterými prožila svá školní léta a mnoho dobrodružství. Vysoký a trochu neohrabaný Neville Longbottom se svou přítelkyní Lenkou Láskorádovou, Seamus Finnigan a Dean Thomas, nerozlučné duo šprýmařů z Bradavic, Blaise Zabini ze Zmijozelu, se kterým se spřátelila v dodatkovém ročníku po skončení války. Všichni zde zachmuřeně stáli a klopili oči do země.

Řečník skončil s projevem a pokynul jí. Nabrala na lopatku hlínu připravenou vedle hrobu, hodila ji na uložené rakve společně s bílou růží a začala přijímat kondolence. Skryla svou tvář na Harryho rameni a horké slzy jí stékaly po tváři. Její nejlepší přítel dobře věděl, jaké je to být sám. Rodiče ztratil, když mu bylo něco málo přes rok a vychovávali ho příbuzní, kteří ho neměli rádi. Ginny ji objala a pošeptala jí, aby k nim dnes večer přišla, kdyby se necítila dobře.

Poprvé od smrti rodičů měla spát doma. V ten večer, kdy se jim nehoda stala, byla právě na návštěvě u Potterových v Godrikově dole. Když jí tu smutnou zprávu zavolali, Harry a Ginny ji odmítli pustit domů, a tak u nich zůstala až do dneška.

Ještě chvíli počkala, než všichni odešli, postála tam a v duchu se s rodiči rozloučila. Už neplakala a přestalo i pršet, jako by i nebe vylilo všechny svoje slzy a víc už nezbylo. Pak pomalým krokem bez ohlédnutí zamířila ke hřbitovní bráně.

Cestou ze hřbitova šla pěšky, ani pořádně nevěděla kudy. Zastavila se na jídlo v restauraci, ale vlastně ani nevěděla, co jedla a jak to chutnalo. Bloumala ulicemi bez cíle, až se najednou ocitla na Příčné ulici před Děravým kotlem. Chvíli tam stála a rozmýšlela se, ale nakonec vešla dovnitř a na baru si objednala sklenici whisky.

Sedla si ke stolu zády do místnosti, protože nechtěla nikoho vidět a nechtěla být viděna. Bylo jí jedno, že neví, co se za ní v místnosti děje, což bylo překvapivé, protože ve válce proti Voldemortovi se naučila být opatrná a nikomu nedůvěřovat. Kouzelníci za jejími zády přicházeli a odcházeli, ale ona jim vůbec nevěnovala pozornost. Bylo jí všechno jedno.

***

Draco odcházel z ministerstva kouzel s ulehčením. Dnes odpoledne bylo na programu vyhlášení rozsudku Starostolce, který ho měl buď očistit nebo potrestat za činnost během války s lordem Voldemortem. Vzhledem k tomu, že před dvěma lety, byť nedobrovolně, přijal znamení zla a stal se Smrtijedem, visel jeho osud na vlásku. U soudu však v jeho prospěch svědčil Harry Potter, který Pána zla porazil. Vypověděl, že je Draco neprozradil, když byli zajati a dopraveni na Malfoy Manor, kde je Belatrix Lestrangeová věznila a mučila, a také odmítl zabít bývalého ředitele Brumbála.

Starostolec se nakonec usnesl na tom, že je nevinný, ale současně jej zavázal, aby po dobu šesti let byl plně k dispozici ministerstvu kouzel, čímž měl odpracovat provinění jejich rodiny. Lucius Malfoy byl jako aktivní Smrtijed odsouzen na doživotí do Azkabanu. Narcissa Malfoyová byla shledána nevinnou, nikdy znamení zla nepřijala a svou loajalitu prokázala tím, že lordu Voldemortovi tvrdila, že je Harry Potter mrtvý, ačkoliv nebyl.

Draco si v duchu říkal, že z toho vyvázl ještě dobře a zapřísahal se, že udělá vše, aby odčinil a vynahradil ostatním to, co jim jejich rodina způsobila. Od doby, co se musel stát Smrtijedem, myšlenkově dospěl. Dnes nechápal, jak mohl opovrhovat mudly, kteří mu nic neudělali, když čistokrevní kouzelníci týrali a mučili jiné kouzelníky jen pro potěšení.

Svůj první úkol na ministerstvu měl nastoupit už příští týden. Vůbec neměl představu, co ho čeká. Když před sebou uviděl vývěsní štít Děravého kotle, nezaváhal a vstoupil dovnitř. Měl pocit, že se musí něčeho ostřejšího napít.

U barmana si objednal rovnou celou lahev ohnivé whisky a posadil se ke stolu v rohu hospody, zády ke stěně, odkud měl dobrý výhled na celou místnost. Ostražitě skenoval přítomné kouzelníky, až se jeho pohled zastavil u ženy sedící zády k němu na opačném konci místnosti. Neměla hábit, ale mudlovské oblečení, které se sem vůbec nehodilo. Byl si ale jistý, že musí být čarodějka, protože bez hůlky by se sem nikdo nedostal. Překvapila ho její lehkomyslnost, samotná žena by měla být opatrnější a nesedat si tak, aby neměla přehled, co se děje za ní. V duchu si umínil, že na ni dohlídne, kdyby ji snad někdo obtěžoval.

Pohodlně se opřel, vychutnával si whisky a přitom přemýšlel. Koutkem oka postřehl pohyb a všiml si, že žena vstala a jde k baru. Oceňujícím pohledem přejel její postavu. Měla černé šaty nad kolena, které kopírovaly její křivky a zvýrazňovaly štíhlý pas. Rozparek na sukni a boty na vysokém podpatku opticky prodlužovaly už tak dlouhé nohy. Hnědé vlasy měla smotané do volného drdolu, ze kterého se jí uvolnily pramínky a vlnily se jí kolem uší a krku. Za chůze si sundala tmavé brýle a držela je v ruce.

Všiml si, že není sám, kdo si ji pozorně prohlíží a pro jistotu nahmátl v plášti hůlku. V Děravém kotli se scházela různá sorta lidí a pokud by měl být problém, chtěl být připraven.

Přistoupila k pultu a vzala si od barmana sklenici whisky. Otočila se zpět ke svému stolu a při pohledu na ni se Dracovi sevřelo srdce a málem rozdrtil sklenici v ruce. Bylo to už dávno, co mu přestala lézt na nervy a začal se na ni dívat jinak. Líbila se mu už na škole, ale nikdy jí to nedal najevo, jen neustálým pošťuchováním a naschvály. Stála na opačné straně než on a tak to mělo zůstat.

Celou cestu zpátky ke stolu ji pozoroval. Stala se z ní skutečně nádherná žena. Teď ale musí zjistit, co ji sem přivedlo. Zvedl se od svého stolu a zamířil k ní.

Tak první kapitola mého úplně prvního příběhu je na světě. Vydávat kapitoly budu nepravidelně, pokusím se každý týden, ale nic neslibuji. Budu moc ráda za přečtení, komentáře a hvězdičky. Doufám, že se příběh bude líbit.