Dramione - REDEMPTION

25. Kapitola

Minerva McGonagallová stála ve zmijozelské společenské místnosti a prohlížela si vzniklé škody. Dorazila sem krátce po skončení celého incidentu, o němž ji informoval profesor Snape. Ten byl v kritický moment ve svém obraze ve zmijozelské společenské místnosti, kde dohlížel na studenty, a jakmile vypukl chaos, okamžitě spěchal informovat ředitelku.

Vypadalo to, jako by se tudy prohnala tlupa obrů. Převržený poničený nábytek, všude se válely rozházené knihy, střepy, stržené závěsy, svícny visící nakřivo, ve zdech díry o velikosti pomeranče, jak do nich udeřilo kouzlo.

Mráz jí přejel po zádech, když si všimla velkého okna zabírajícího skoro celou stěnu místnosti. Zmijozelská kolej se nacházela v podzemí, pod úrovní Černého jezera, a její obyvatelé sice byli ochuzeni o denní světlo, místo toho však mohli sledovat úchvatnou podívanou vodního života v jezeře. Přešla k němu a přejela po něm prstem. Průhledná skleněná stěna, zesílená mocnými kouzly, byla odolná proti jakémukoliv pokusu o zničení nebo narušení celistvosti. Teď však byla pokryta jemňoučkou, skoro neznatelnou sítí miniaturních prasklinek připomínajících nejjemnější krajku.

Vyděšení studenti postávali v hloučcích a sdělovali si svoje pocity a dojmy. V tom se otevřely dveře a dovnitř vběhla vyplašená Hermiona. Rychlým pohledem přelétla celou místnost a rozeběhla se k Meghan sedící jako hromádka neštěstí u zdi s nohama přitaženýma k bradě. „Zlatíčko, jsi v pořádku?" klesla před ní na kolena a přitáhla si ji do náruče. „Tolik jsem se vyděsila."

„Profesorko Grangerová, prosím," mávla na ni ředitelka, aby se ztišila a obrátila se ke zmijozelským studentům. „Pane Wyatte, popište nám, prosím, co se tu stalo," vyzvala zmijozelského primuse. V místnosti bylo ticho, že by bylo slyšet spadnutí špendlíku, jak všichni poslouchali jeho vypravování.

„Dobře, děkuji vám," kývla na něj, když skončil. Poté vytáhla z kapsy hábitu malou broušenou lahvičku a obrátila se k Meghan, kterou Hermiona stále svírala v objetí. „Neboj se," uklidňovala holčičku, která ji nedůvěřivě pozorovala, „jenom si od tebe půjčím vzpomínku na to, co se tu stalo, ano?" Vytáhla hůlku a přiložila ji Meghan ke spánku. Stříbřivé vlákno vzpomínky, které ulpělo na konci hůlky, opatrně stočila do připravené lahvičky a dobře ji uzavřela.

„Je vidět," oslovila ředitelka přítomné studenty, „že jste zřejmě první den nedávali pozor, když jsem mluvila o tom, že Meghan," ukázala na holčičku, „bude patřit do všech kolejí, tedy i do zmijozelské. Studenti každé koleje musí znát heslo, aby se dostali dovnitř a hesla se mění. Meghan je nezná, protože zde pobývá pouze jeden den v týdnu. Přesto se kdykoliv dostane bez problému dovnitř, stejně tak, jako si změní kolejní hábit. Patří totiž, jak už jsem říkala, pod magii bradavického hradu, která pod sebe zahrnuje všechny čtyři koleje. Dokud bude pobývat v Bradavicích, magie hradu jí sama umožní vstup bez hesla kamkoliv, kam jako členka koleje bude mít právo. Až jednou vyroste a Moudrý klobouk ji zařadí do jedné z kolejí, pak o tuto výsadu přijde."

V místnosti panovalo překvapené ticho.

„Pane Wrighte," obrátila se na opodál postávajícího studenta, „za vaše nevhodné chování a pokus o napadení hůlkou strhávám Zmijozelu osmdesát bodů. Současně si odpykáte školní trest. Pojďte, prosím, se mnou," vyzvala ho.

V tom ucítila na své ruce dotyk. Otočila se a uviděla vedle sebe stát Meghan. „Já půjdu taky," upřela na McGonagallovou svoje šedomodré oči. Ředitelka jí chvíli pohled oplácela, ale nakonec přikývla.

„Všichni studenti se odeberou do svých pokojů a vy, Horacio a Hermiono, postarejte se, prosím, aby zmijozelská místnost vypadala zase obyvatelně," požádala je a oba kouzelníci přikývli. Vytáhli hůlky, a ještě než ředitelka s oběma provinilci odešla, pustili se do opravy zdemolované místnosti.

***

„Takže," prohlásila ředitelka, když odvedla oba hříšníky do učebny lektvarů, „dejte se do práce. Za dvě hodiny vás tu vyzvednu a do té doby ať jsou všechny kotlíky čisté," otočila se, vyšla z učebny a nechala je tam samotné.

„Nebul," zavrčel Tobias podrážděně na stále tiše pofňukávající Meghan, protože ho její slzy rozčilovaly a cítil se provinile, „tím nic nespravíš. Radši mi řekni, jak jsi to udělala."

„Já fakt nevím," zafňukala. „Já to nechtěla udělat. Mířils na mě hůlkou. Jen jsem chtěla, abys to nedělal, bála jsem se," popotahovala.

„Tumáš," zabručel, vytáhl z hábitu čistý kapesník a podal jí ho. Vzala si ho, otřela si oči a hlasitě se vysmrkala. Musel se v duchu uchechtnout, znělo to jako když troubí malý slůně. Jen nechápavě zakroutil hlavou. Tahle malá ubrečená holka mu sebrala hůlku a prakticky s ní zdemolovala zmijozelskou společenskou místnost. Kdyby to neviděl na vlastní oči, nevěřil by tomu. Teď, když tu byli sami bez kamarádů, kterým šéfoval, mu došlo, že se k ní zachoval hnusně. Vlastně se ani nedivil, že měla strach. Zastyděl se, když si uvědomil, že doma má o tři roky staršího brášku než je Meghan a určitě by se mu nelíbilo, kdyby se k němu někdo choval tak, jako on před chvílí k ní.

„Ty umíš kouzlit bez hůlky, že jo?" rozsvítilo se mu v hlavě, když si vybavil, jakým způsobem přišel o svou hůlku. O bezhůlkové magii slyšel vyprávět, i když tato schopnost nebyla u kouzelníků tak častá. Musí mít hodně silnou magii, blesklo mu hlavou, když si představil, jak vypadala zmijozelská společenská místnost. Teď už mu bylo jasné, proč byla v Bradavicích a ředitelka na ně apelovala, aby ji mezi sebe vzali, ačkoliv škola přijímala studenty až od jedenácti let.

„Jo," přikývla na souhlas, „ale moc mi to nejde."

„To jsem si všimnul, ty malá kalamito," odfrkl si posměšně. „Tak pojď," vstal a natáhl k ní ruku, „pustíme se do práce, ať to máme hotový, než se McGonagallka vrátí. Nějaký kouzlo, který by nám s tím pomohlo, asi neumíš, co?" zeptal se otráveně, když došli k hromadě kotlíků, které měli za trest vyčistit. Ředitelka totiž, když odešla, si odnesla jeho hůlku s sebou.

Meghan jen zavrtěla nešťastně hlavou.

„No, možná je to tak lepší," ušklíbl se, „aspoň zůstane hrad celý. Nepodařilo se ho zničit Voldemortovi v bitvě o Bradavice, ale ty bys to určitě dokázala," zakřenil se na ni a malá na něj uraženě vyplázla jazyk.

Dali se společně do práce a ta jim šla hezky od ruky. „Vážně tvůj táta chodil do Zmijozelu?" optal se jí po chvíli Tobias.

„Máma mi to říkala, a Moudrý klobouk to potvrdil" pokrčila rameny. „Ona ale chodila do Nebelvíru, stejně jako strejda Harry a teta Ginny."

Tobias jí zase vyprávěl o famfrpálu a byl překvapený, že ještě žádný zápas neviděla. Slíbil jí, že domluví, aby se mohla přijít podívat na jejich trénink. Tak je našla po dvou hodinách Minerva McGonagallová, jak bok po boku vedle sebe čistí zašlé kotlíky. Skoro dospělý kouzelník z čistokrevného rodu, vůdce zmijozelských chlapců a kapitán famfrpálového týmu se bezprostředně bavil a smál s malou holčičkou, o jejíchž kouzelnických schopnostech neměl zatím nikdo ani potuchy.

Potichu se opřela o dveře a s mírným úsměvem na rtech je pozorovala. Když dovolila, aby Meghan zůstala na hradě, v duchu měla obavy, jak studenti její přítomnost přijmou. Bylo jí jasné, že zvlášť u zmijozelské koleje to nebude vůbec jednoduché. Všechny koleje fungovaly jako uzavřená komunita, rodina, která chránila svoje členy, jejich radosti, strasti i tajemství. Nový rušivý element v podobě malé dívky rotující mezi kolejemi, aniž by do nich patřila, který jim byl násilně vnucen, narušoval zaběhlý kolejní systém utvářený po několik staletí. Ačkoliv byla spolupráce mezi kolejemi deklarována již při založení školy, vždy mezi nimi převládala hlavně nevraživost a rivalita než spolupráce a přátelství.

Říká se, že kapka nahlodává kámen ne silou, ale ustavičným dopadáním. Minerva McGonagallová doufala, že přítomnost Meghan na hradě by mohla být tou příslovečnou kapkou, která nahlodá napjaté vztahy mezi kolejemi a povede k jejich větší soudržnosti a spolupráci.