Dramione - REDEMPTION

82. Kapitola

Draco s Hermionou čekali v salonu na příchod Greengrassových. Dnes se mělo rozhodnout o jejich budoucnosti. Probírali společně nesčetněkrát všechny možnosti a varianty, utvrzovali se v tom, že na nic nezapomněli, že mají vše promyšleno. Přesto v nich obou byla malá dušička.

„Neboj se, všechno dobře dopadne," uklidňovala Hermiona Draca asi posté, když viděla, jak nervózně přechází po místnosti. „Pojď sem," rozevřela náruč, a když k ní přistoupil, objala ho.

„Miluju tě," zamumlal do jejích vlasů a přitiskl si ji k sobě. „Nevzdám se tě, nikdy! Nesmíš mě opustit," svíral ji jemně, ale současně s takovou naléhavosti, jako by to mělo být naposledy.

„Draco," odtáhla se od něj na pár centimetrů. Vzala jeho tvář do dlaní a upřeně se mu zadívala do očí. „Už jsem ti to řekla několikrát. Neopustím tě. Zůstanu s tebou, ať se stane cokoliv. Rozumíš?"

Přikývl a ve stejnou chvíli se vrhl na její rty. Potřeboval je cítit, ochutnat, ujistit se. Co kdyby... Hermiona mu jeho polibky náruživě oplácela. Když zaslechli zaklepání na dveře, vymanila se mu z náruče a o dva kroky poodstoupila. Rychlým gestem si upravila rozvrkočené vlasy, zatímco skřítka uvedla dovnitř oba očekávané hosty. Ti, když je uviděli společně v místnosti, nestačili dostatečně rychle zamaskovat svoje překvapení.

„Pane Greengrassi, Astorie," pozdravil je Draco chladně, ale ruku jim záměrně nepodal, jen pokynul, aby se posadili.

„Draco, slečno Grangerová," opětoval muž jeho pozdrav a ani náznakem nedal najevo, že se ho jednání mladšího muže dotklo. Černovláska jen povýšeně kývla hlavou. Oba návštěvníci se usadili v pohodlných křeslech a Draco s Hermionou po boku na pohovku proti nim.

„Rád vás vidím, slečno Grangerová, ale toto je rodinné jednání a myslím, že by bylo vhodné, kdybyste nás nechala chvíli o samotě."

„Právě naopak," opáčil Draco. „Hermiony se to také týká a je mým přáním, aby tu zůstala," uchopil ji za ruku a stiskl. Při pohledu na ni pozvedl lehce koutek úst v úsměvu a ignoroval nesouhlasný Greengrassův pohled a nasupený Astoriin výraz.

„Jak to myslíš..., že se jí to týká?" povytáhl v údivu obočí pan Greengrass. „Nechceš mi, doufám, naznačit, že v manželství budete tři?" pokusil se o vtip, který ale nikomu z přítomných nepřišel k smíchu.

„Nebudeme," odpověděl mu Draco stručně.

„V pořádku," pokrčil rameny a přešel přímo k věci. „Doufám, že sis pročetl smlouvu, kterou jsem ti tu nechal a je ti všechno jasné. Navrhoval bych uspořádat svatbu tady na Manoru v polovině prosince. Narcissa jistě ráda pomůže Astorii s organizací. Bude to událost roku. Astorie si přivezla z Francie nádherné svatební šaty z nejlepšího pařížského salonu," pohlédl pochvalně na dceru.

„Tys o tom všem věděla? Jak dlouho?" obrátil se Draco k Astorii, která ošila pod jeho ledovým pohledem. Tenhle tón znala a nevěstil nic dobrého.

„Pár měsíců, co na tom záleží," mávl rukou pan Greengrass než stačila Astorie otevřít ústa. „Jsme tedy dohodnuti, svatba bude v polovině prosince. Ostatní podrobnosti si domluvte s Astorií," vstal z křesla spokojený s tím, jak rychle a bez problémů celé jednání proběhlo.

„To tedy nejsme," zarazil ho Draco.

„Prosím?" pronesl nechápavě. „S čím nesouhlasíš?"

„S celou touhle komedií. Nechci a nebudu se ženit."

„Draco, já tě vlastně chápu," řekl chlácholivě a s povzdechem se znovu posadil, „ale podívej se na to takhle. S Astorií se znáte dlouho, rozumíte si, vím, že jste byli milenci. Moje dcera ví, jak se chovat jako manželka významného aristokrata a miluje tě. To je víc, než jsme měli já nebo tvůj otec, když jsme se ženili a podívej, byli jsme nakonec v manželství šťastni. Astorie zdědí veškerý náš majetek a spojením našich rodin vznikne mocný čistokrevný kouzelnický rod, který bude potřebovat dědice. Uvidíš, že všechno bude nakonec v nejlepším pořádku."