Dramione - REDEMPTION

35. Kapitola

❤Chci vám moc poděkovat za vaše krásné reakce, komentáře, hodnocení, prostě všechnu zpětnou reakci. Více než 5K přečtení jsem si ani ve snu nedokázala představit. Moc si vaší podpory vážím, s tím větší radostí a motivací se vrhám do psaní. Doufám, že vám nová kapitola udělá radost!❤

Draco se rozhodl, že bude odpoledne pracovat z domova. Neměl už žádné pracovní schůzky, a tak se letaxem přemístil na Malfoy Manor a odešel do své pracovny. Den, kdy se měla podepsat mezinárodní smlouva, se nezadržitelně blížil a chtěl mít všechny zadané úkoly vyřízené. Navíc dnes měla jeho matka narozeniny a slíbil jí, že s ní povečeří.

Domácí skřítek mu do pracovny přinesl svačinu a pustil se do práce. Pracoval asi dvě hodiny, když pocítil, že má od sezení ztuhlé celé tělo. Vstal, aby se protáhl a přešel k oknu. Roztáhl smaragdové závěsy a pootevřel okno, aby vpustil do místnosti čerstvý vzduch. Sotva tak učinil, zaslechl zvenku hlasitý matčin smích. Tak srdečně a pobaveně ji dlouho neslyšel se smát. Pln zvědavosti otevřel okno dokořán a vyklonil se směrem, odkud smích přicházel.

Na zahradě u altánku uviděl svou matku, jak si hraje s malou holčičkou. Pomocí hůlky a kouzla Wingardium Leviosa levitovala dívenka ve vzduchu, což u ní vyvolávalo salvy hlasitého smíchu.

„Já umím lítat," výskala radostně a zalykala se klokotavým smíchem.

Dracovi se na tváři objevil upřímný úsměv. Opřel se o rám okna a pozoroval je. Na chvilku si dovolil ponořit se do vzpomínek na své dětství, na dobu, kdy se jeho rodiče měli rádi a o lordu Voldemortovi nikdo netušil, že by se kdy mohl vrátit. Ta rozesmátá holčička mu připomínala sebe sama. Taky miloval, když si s ním matka takhle hrála. Byly to krásné bezstarostné chvíle.

Draco byl šťastný, že matka se přestává uzavírat před světem, začíná se znovu obklopovat přáteli a radovat se ze života. Tak dlouho ji neviděl se šťastně usmívat jako právě teď. Od skončení války neměla moc důvodů k radosti a smíchu. Jméno jejich rodiny bylo poskvrněno, jeho otec skončil na doživotí v Azkabanu a on sám dlouho pobýval v zahraničí. 

Až teď se vrátil, snad už natrvalo, a nechtěl nikam cestovat, pokud to nebude nezbytně nutné. Což bohužel byla věc, kterou nemohl ovlivnit. Smlouva, která ho vázala k ministerstvu, mu nedávala na výběr. Musel se podvolit jejich případným přáním a úkolům, i kdyby se mu to nezamlouvalo.

Po skončení války se Narcissa stáhla z veřejného života. Stýkala se pouze s nejbližšími přáteli, a to ještě ne moc často. Až teprve s organizací ministerského plesu se jí vrátila dřívější energie a zájem o své okolí a pomalu se stávala znovu tou energickou a společenskou dámou, kterou kdysi bývala. 

Ani nevěděl, jak dlouho tam takhle stál, pozoroval je a užíval si ten pohled, zatímco se mu hlavou honily tyto myšlenky. Pak se s radostí a znovu nabytým elánem zabral do práce.

***

Hermiona seděla v altánku na zahradě Malfoy Manoru a pila čaj. Trávily zde s Meghan společně každý pátek. Nejdříve vyřídily pracovní záležitosti týkající se plesu a odpoledne relaxovaly. Ze zahrady k ní doléhaly salvy Meghanina rozradostněného smíchu. S úsměvem zakroutila hlavou. Nikdy by nevěřila, že bude tak spokojená a šťastná právě tady. V myšlenkách se vrátila do doby před několika týdny, kdy poprvé vkročila dovnitř sídla.

Když tenkrát stála před vstupními dveřmi Manoru, útroby se jí svíraly úzkostí a děsem. Její podvědomí na ni řvalo, aby vzala nohy na ramena. Následovala domácí skřítku do haly, kde ji očekávala Narcissa. Vlekla se za ní jako odsouzenec na popravu, vážila každý krok a nohy měla jako z olova. Byla bílá jako stěna a srdce jí splašeně bilo jako o závod. Vší silou zatínala nehty do dlaní, aby se zklidnila pádící dech. Kdyby dala průchod svým emocím, asi by se rozklepala nebo utekla.