Dramione - REDEMPTION

85. Kapitola

O několik měsíců později...

„Tak... jdeme na to," polkla nervózně Astorie, když společně s Marcusem, Dracem a Hermionou stáli v salonku, který sloužil jako předpokoj a vstup do pracovny pana Greengrasse. Domácí skřítku propustila s tím, že pán o nich ví, očekává je a není potřeba je ohlašovat. Tak trochu se děsila toho, co tam na ně čeká. Svého otce dobře znala a měla z něj respekt.

„Připravena?" pohlédl Draco na svou spolubojovnici, kterou právě objímal její přítel a snažil se jí tak dodat odvahy.

„Ani ne," kuňkla potichu, „ale nedá se nic dělat."

Vyvinula se mu z náruče a přistoupila k Dracovi, který, stejně jako ona, čerpal sílu a podporu v Hermionině objetí.

„To zvládnete," uklidňovala je Hermiona. „Nezapomeňte, že budeme tady a všechno uslyšíme. Když se to nějak zvrtne, tak se k vám připojíme. Máš to?" obrátila se na Marcuse, který právě lovil z kapes hábitu ultradlouhé uši, které mínili využít, jakmile se za Dracem a Astorií zavřou dveře.

„Fingers crossed," ukázala jim Hermiona prsty zkřížené v gestu podpory.

Draco jí věnoval úsměv a Astorie jen kývla hlavou. Zhluboka se nadechla a s bušícím srdcem vzala za kliku.

***

„Draco," přivítal ho pan Greengrass s úsměvem a vykročil mu v ústrety. „Rád tě vidím po tak dlouhé době. Co pro tebe můžu udělat?" hlaholil bodře a pokynul ke křeslům proti psacímu stolu.

„No... Draco je tu vlastně na můj popud," pípla Astorie a otřela si nenápadně dlaně zvlhlé nervozitou do šatů. „Já... chtěla bych vám oběma něco říct...," odmlčela se a ztěžka polkla, protože chvíle, která se tolik děsila, právě nadešla.

„Tak mluv," houkl na ni netrpělivě otec, čímž ji zrovna neuklidnil.

„Já... já...," koktala nervózně.

„Tobě to trvá, než se vymáčkneš," setřel ji pohrdavě a pohlédl na Draca, který beze slova a s nic neříkajícím výrazem čekal, co se bude dít. Domluvili se už dříve s Astorií, že se k ní bude chovat nadále chladně a přezíravě, aby pan Greengrass nepojal podezření, že se proti němu spojili.

„Jsem těhotná," špitla potichu a upřela pohled na koberec pod svýma nohama.

„I vy tajnůstkáři," rozzářil se pan Greengrass. „Já ani netušil, že jste to spolu dali zase dohromady, a hned s takovým výsledkem," uculoval se jako měsíček. „Takže jste si přišli promluvit o svatbě, že? No, budeme to muset, vzhledem k Astoriinu stavu, trochu uspíšit, ale to nebude problém," spiklenecky na ně zamrkal.

„Tady se zřejmě jedná o omyl," odvětil Draco chladně, „protože s Astorií rozhodně spolu nejsme a to dítě, co čeká, není moje," odpálil svým prohlášením slovní bombu.

„Cože?" pohlédl na něj a vzápětí vrhl hrozivý pohled na svou dceru, která pod jeho tíhou nevědomky od krok ucouvla. „Co to má všechno, u Merlinovy řiti, znamenat!" zaburácel hlasitě. „Zbláznila ses? Čí je to dítě? Tak mluv!" přecházel rozčileně po pracovně, pěsti zaťaté a zlost a vztek jím lomcovaly.

„Marcusovo."

„Ty malá děvko!" Než stačili zareagovat, několika rychlými kroky se přemístil k nim. Astorie vykřikla a zapotácela se, když jí jeho ruka přistála na tváři. Kdyby vedle nestál Draco, který ji zachytil, byla by snad upadla.

„Tak dost," zařval na Greengrasse. „Jsme rozumní dospělí lidé, tak se snad domluvíme a nějak to vyřešíme," dodal už klidnějším hlasem. To už se ale rozlétly dveře do pracovny a dovnitř vrazili Hermiona s Marcusem, kteří díky ultradlouhým uším slyšeli vše, co se v místnosti odehrávalo.