Dramione - REDEMPTION

76. Kapitola

Teprve když Blaise odešel, dovolila si Hermiona pustit emoce, které až dosud držela na uzdě a po tvářích se jí rozkutálely slzy jako hrachy. Zhluboka se nadechla a otočila se zády k místu, kde se její iluze roztříštily jako sklo. Musela odtud pryč, než ji někdo uvidí. Roztřesenou a v slzách.

Slzy jí rozostřovaly zrak, kráčela nevšímavě s očima sklopenýma k zemi, pohroužená do neveselých myšlenek. Ani si neuvědomila, že prošla kolem Nevillova domku a pokračovala stále dál ven z vesnice.

Když spatřila Draca s Astorií v objetí, měla pocit, že se jí srdce rozletělo na tisíc kusů. Takovou bolest snad nikdy předtím necítila. Až doteď nevěřila, že zlomené srdce může doopravdy fyzicky bolet.

Stále dokola se jí před očima přehrávala scéna, která pohřbila její naděje. Věděla, že mezi nimi něco bylo. Však je tenkrát v létě viděla společně v zahradách Manoru, když šla za Dracem, aby mu řekla o Meghan. Bylo veřejným tajemstvím, že Draco trávil hodně času ve společnosti žen. Užíval si jejich pozornosti a neodpíral si nic, co chtěl nebo co se mu nabízelo. Ne nadarmo ho Denní věštec, i přes jeho problematickou minulost, označoval jako jednoho z nejžádanějších svobodných kouzelníků.

To všechno Hermiona dobře věděla a přesto... byla naivní a zaslepená láskou, když doufala, že se mohl změnit? Že ho její a Meghanina přítomnost udělají šťastným a zapomene na příkoří a ústrky, které prožil? V hlavě se jí odvíjely jako film útržky... Draco s Meghan, ona a Draco, všichni tři společně. Při vzpomínce na ty krásné chvíle plné štěstí, smíchu a lásky se jí znovu zaplnily oči slzami. Dokázal by se tak dokonale přetvařovat?

Život v Bradavicích plynul v pravidelné rutině a nenabízel mnoho možností k rozptýlení. Většina profesorů byla pokročilého věku, v Bradavicích učili mnoho desítek let. Jejich jediným vyžitím byly, kromě školních famfrpálových zápasů, diskuse o dobách dávno minulých, studentech současných i bývalých a v neposlední řadě také rozebírání drbů a skandálních zpráv, což se hrubě nelíbilo ředitelce McGonagallové. Ta zastávala názor, že profesoři by měli být nad takové věci povzneseni. Bylo jí ale jasné, že si tak kolegové vynahrazují chybějící vzrušení běžného života, který jim chyběl, a tak nad tím přivírala oči.

Hermiona nevěděla, co si o tom má myslet. Chtěl si Draco nezávazně zpestřit pobyt na hradě, ukrátit dlouhou chvíli bez obvyklé dámské společnosti, ve které se pohyboval jako ryba ve vodě, zahnat nudu a šeď jednotvárného profesorského života? Vzpírala se tomu uvěřit, ale nejistota a pochybnosti ji sžíraly a to, co dnes spatřila, její obavy nerozptýlilo. Ba právě naopak. Byla to skutečnost nebo jen krutá hra?

Všechny tyhle myšlenky se jí o překot valily hlavou. Zabrala se tak do přemýšlení, že vůbec nevnímala okolní svět. Až když slunce začalo pomalu zapadat, si s hrůzou uvědomila, kolik času uplynulo.

Meghan, vyděsila se. Úplně na ni zapomněla. Nechala ji u Nevilla a Lenky s tím, že se za chvíli pro ni vrátí a od té doby už uplynuly... dvě hodiny, pohlédla s hrůzou na hodinky. Rozhlédla se kolem sebe, aby zjistila, kde vlastně je. Rukávem si setřela z tváří poslední slzy a rychlým krokem zamířila zpět do Prasinek.

***

„Neville, promiň, strašně se omlouvám," vyhrkla na něj udýchaná Hermiona, když jí otevřel. „Úplně jsem zapomněla na čas. Meg, jdeme domů," zavolala do otevřených dveří salonu a otočila se k věšáku pro její kabátek, zatímco Neville rozpačitě přešlapoval na místě.

„Víš..., ona tu není."

„Cože?" otočila se k němu vyjeveně.

„No..." prohrábl si nervózním gestem vlasy, „chvíli potom, co jste s Blaisem odešli, se sem přiřítil Draco a hledal tě. Když jsem mu řekl, že tu nejsi, tak jen zaraženě koukal. Meghan ho zaslechla a přiběhla k nám. Asi hodinu se tu zdržel, ale Meghan už byla unavená, tak odešli. Máš si ji vyzvednout v jeho pokojích ve Zmijozelu," lezlo z Nevilla jak z chlupaté deky a nejistě po ní pokukoval.