Dramione - REDEMPTION

40. Kapitola

Beth seděla v Dracově kanceláři na ministerstvu. Byla v Anglii už dva dny, a když se dnes vydala na nákupy do Londýna, rozhodla se, že se za ním zastaví v práci. Bohužel neměla štěstí. Jeho sekretářka ji informovala, že byl v důležité věci odvolán a neví, kdy přijde. Čekala už hezkou chvíli, ale stále se nevracel. Nakonec s povzdechem vstala a vydala se ke dveřím. Otevřela je a srazila se s vysokým mužem tmavé pleti, který chtěl právě vejít dovnitř.

„Omlouvám se," řekl hlubokým sametovým hlasem a když zvedla oči, uviděla samotného ministra kouzel Kingsleyho Pastorka.

„Elizabeth," poznal ji a věnoval jí malý úsměv. „Rád vás zase vidím. Draco tu asi není, že?" nahlédl jí přes rameno do místnosti.

„Bohužel není a netuším, kdy se vrátí," odpověděla. Kingsley se zamračil a na čele se mu utvořila hluboká vráska.

„Stalo se něco?" zeptala se, když viděla jeho ustaranou tvář.

„Potřeboval jsem, aby zašel k Potterovým do Godrikova dolu s nějakými dokumenty. Nechci je posílat soví poštou," sdělil jí.

„Pokud by vám to nevadilo, můžu za ním zajít já," nabídla se a na jeho obličeji se objevila úleva.

„Opravdu by vám to nevadilo? Nechci vás nějak využívat. Jste přece jenom náš host."

„Vůbec ne," ujistila ho. „Jen mi dejte ty papíry a já se o všechno postarám."

„Jsem vaším dlužníkem," rozplýval se radostí, zatímco kráčeli do Harryho kanceláře, odkud se letaxem měla přemístit k němu domů.

„Pak si vás tedy zamlouvám na plese na jeden tanec," zamrkala na něj koketně a vstoupila do krbu.

„Na kolik jen budete chtít," vykřikl za ní, než zmizela v zelených plamenech.

***

„Beth, to jsou k nám hosti," přivítal ji Harry a přesunuli se společně do vedlejší místnosti, kde měl pracovnu. „Dáš si něco k piti?"

„Ne, díky, nebudu tě zdržovat," zavrtěla hlavou. „Tohle ti posílá Kingsley," natáhla k němu ruku s balíčkem pergamenů.

Usedl za stůl a Beth se posadila naproti němu. Zatímco si prohlížel dokumenty, její zrak putoval po místnosti.

„Nespěcháš?" vyrušil ji Harry při zkoumání místnosti. „Potřeboval bych si to pročíst, něco doplnit a jestli bys to pak mohla vrátit zase Kingsleymu, nevadilo by ti to?"

„Času mám dost," ujistila ho. „Dnes mám volný den, byla jsem si prohlídnout Londýn. Na Manoru mám být až večer."

Harry jí kývnutím poděkoval a zabral se zase do čtení. Beth se natáhla pro nové vydání Denního věštce a začala si ho prohlížet. V tom se ozvalo z vedlejšího pokoje hučení krbu, což znamenalo, že se někdo přemísťuje letaxem dovnitř. Harry vyskočil od stolu a s omluvou vyběhl z pracovny. Dveře přitom nechal pootevřené. K Beth tak zaznívaly útržky hovoru. Mimoděk se zaposlouchala a ten ženský hlas jí byl povědomý.

„...v Bradavicích je boží dopuštění. Křiklana dnes převezli ke svatému Mungovi a prý je to s ním vážné. Večer mám mít hlídku na chodbách místo něj, tak jsem ji přivedla už dnes. S Ginny jsem domluvená. Doufám, že ti to nevadí."

„Vůbec ne, Hermiono," ujišťoval ji Harryho hlas, „víš přece, že vás máme obě rádi."

„Tak já běžím, ještě jednou díky a uvidíme se zítra večer na plese," zaslechla její poslední slova a vzápětí už jen zahučení krbu.