Dramione - REDEMPTION

29. Kapitola

Hermiona stála ve vstupní síni jako omráčená a v hlavě si neustále přehrávala ředitelčina slova jako by se jim zdráhala uvěřit. Ples - Malfoy Manor – Draco – Meghan... tepalo jí v hlavě pořád dokola. Připadalo jí, že se ocitla v noční můře a nemůže se z ní probrat. Když ucítila na svém rameni ruku, nadskočila leknutím. Úplně zapomněla, že tam není sama. Otočila se k Narcisse a nervózně se usmála. 

„Trochu jsem se zamyslela, omlouvám se," pohlédla na vedle stojící ženu a ta chápavě přikývla.

„Jestli máte chvilku čas, slečno Grangerová, co kdybychom se šly projít kolem hradu, třeba k jezeru? Dlouho jsem v Bradavicích nebyla a ráda bych se podívala, co se tu změnilo. Přitom bychom si mohly promluvit," navrhla a Hermiona souhlasila.

Cestou mlčela a naslouchala Narcissinu monologu, co bylo za jejího dětství jiné, co zůstalo stejné a pomalu se pod vlivem jejího vyprávění uklidňovala. „Říkejte mi, prosím, Hermiono," požádala starší čarodějku. 

„Děkuji, drahá, ty mi říkej Narcisso," opáčila její společnice, „budeme se teď setkávat častěji, tak se nemusíme držet oficialit. A teď k našemu úkolu," dodala. „Sešly bychom se příští pátek dopoledne na Manoru. Prošly bychom ho a domluvily se na potřebných změnách, opravách a úpravách. Jsem moc ráda, že mi budeš pomáhat a budu mít společnost. Draco se od doby, co se vrátil z ciziny, zdržuje přes týden v Londýně, pokud zrovna není na cestách. Má tam svůj byt a na Manor se vrací jen o víkendech. Budeme tedy mít soukromí a potřebný klid," sledovala Narcissa nenápadně profil své společnice, které se rozlila po tváři úleva.

Hermiona cítila, jak se jí ze srdce odvaluje balvan. V duchu si nadávala, že přece není tak zbabělá, aby se před problémy schovávala. Je Nebelvírka, proboha! Nicméně se jí ale ulevilo, že nemusí nic řešit pod tlakem. Ano, promluví si Dracem, slíbila to Harrymu a své slovo dodrží, ale potřebuje si to promyslet a udělat to ve správnou dobu. Když jí McGonagallová oznámila, co bude jejím úkolem, málem se zhroutila. Ještě jak to vysvětlit Meghan, přemýšlela. Zvykla si s dcerkou trávit volné dny, které měly, stejně jako víkend, jen pro sebe.

„Možná bys mohla na některou další schůzku vzít s sebou Meghan," zaslechla říkat Narcissu. „Na první schůzku asi ne, to musíme všechno projít a promyslet, ale jinak si myslím, že by se jí tam mohlo líbit. Zahrady Manoru jsou jako stvořené pro hraní malých holčiček a v domě se jistě najdou nějaké hračky ještě po Dracovi."

„To by bylo skvělé," vydechla Hermiona nadšeně. „Právě jsem přemýšlela, jak jí vysvětlit, že bude muset zůstávat v Bradavicích beze mě."

„Hermiono," optala se Narcissa opatrně, „kdy o ní hodláš říct Dracovi?"

„Snažila jsem se mu to říct už třikrát, ale ani jednou to nevyšlo," přiznala ztrápeně.

Narcissa jí musela připsat k dobru, že se nad její otázkou vůbec nezarazila a pokračovala nenuceně v hovoru, jako by se bavily o počasí.

„Bylo mi jasné, že na to přijdete, jakmile jste se s Meghan dnes potkaly," pokrčila rameny na její nevyřčenou otázku. „Je mu skutečně neuvěřitelně podobná. Po mně má jen kudrnaté vlasy a pusu plnou otázek," potřásla hlavou.

„Když jsme se poprvé viděly na Malfoy Manoru, právě jsem zjistila, že jsem těhotná," vyprávěla lehce rozechvělým hlasem. „Nikdo tehdy o Dracovi nevěděl nebo o tom nesměl mluvit," vzpomněla si na Harryho. „Pak jsem zaslechla, že se vrátil a šla jsem za ním podruhé, ale ani tehdy to nevyšlo. Vaše skřítka mě poslala do zahrady, kde jsem našla Draca v objetí s jeho přítelkyní. To určitě nebyla vhodná situace přijít k němu a oznámit mu, že máme spolu dítě."

Odmlčela se, aby si utřídila myšlenky. „No a potřetí jsme se potkali před měsícem v Londýně, v restauraci Alchymie. Měli jsme tam rozlučkovou party před naším odjezdem do Bradavic a Draco tam přišel s Elizabeth Fitzwiliamsovou."

Narcissa se nadechla, aby něco řekla, ale Hermiona pokračovala dál ve vyprávění. „Mluvili jsme spolu v zázemí, když jsem se vracela do salonku, ale ani tehdy jsem mu to nestihla říct, protože, no... prostě...," zakoktala se a zrudla.

Narcissa nadzdvihla tázavě obočí a zadívala se vyčkávavě na červenající se dívku. 

„Políbil mě," šeptla Hermiona. „Pak jsme slyšeli někoho přicházet a já jsem utekla."

Na malou chvíli mezi nimi zavládlo ticho. „Já prostě nevím, co mám dělat," vyhrkla zoufale Hermiona. „Nerozumím mu. Nevím, co si myslí, co cítí, co chce. Ani já sama sobě nerozumím. Ve škole jsme se nenáviděli, uráželi, neznáme se, ale máme spolu dítě. Přítelkyně střídá jak ponožky, v Denním věštci je pokaždé vyfocen s jinou ženou. Vím, že by o Meghan měl vědět, ale nevím, jak mu to mám říct. Má svůj život, do kterého nepatříme," po tvářích se jí rozkutálely horké slzy.

Narcissa zaraženě mlčela a smutně pozorovala plačící dívku. Chtěla ji obejmout, utěšit, ujistit ji, že všechno bude v pořádku. Bylo jí ale jasné, že to tak jednoduché nebude. Draco byl komplikovaná osobnost zatížená minulostí a výchovou svého otce. Jen málokoho pustil do svého nitra, kde se skrýval ten citlivý a milující muž. Maska lhostejnosti a arogance, kterou si nasazoval na veřejnosti, ho chránila před bolestí a zraňujícím jednání ostatních. Narcisse bylo jasné, že jen milující rodina nebo žena ho mohou zachránit. Mohla by být tahle dívka a jejich dcera jeho záchranou? Nevěděla, ale v duchu se modlila, aby tomu tak bylo.