𝐭𝐡𝐞 𝐡𝐞𝐚𝐭𝐢𝐧𝐠 𝐜𝐡𝐚𝐭 | brian may

thirty - two

brian's pov

No a po plese šlo všechno hladce zdálo se.

Seděla vedle mě na posteli a naslouchala každému tónu červené kytary. Smála se mým, pro většinu obyvatel planety, nehumorným poznámkám. Při dlouhých deštivých večerech mi předčítala Olivera Twista a já ji naopak osvětloval rozdíl mezi součtem skalárním a vektorovým. Chodila na každou zkoušku, kde seděla společně s Fredem, nebo Charlesem. Občas nás povzbuzovali a výskali, občas skládali puzzle na Rogerově novém rudém koberci a jindy nás doprovázeli zpěvem nebo bubnováním do starých plechovek od barvy.

Za těch pár, ve vesmíru zcela nepodstatných, týdnu se z nás stali opravdu dobří přátelé. Nebo alespoň si to troufám tvrdit ze svého úhlu pohledu.
Rychle jsem si uvědomil, že svět s ní je o něco hezčí, pestrobarevnější.

-

,,To bylo falešné!" Smála se.

,,Výš už to nejde, aby to neznělo falešně." Obořil se na ní Roger.

,,Můžu něco zkusit?" Ozval se Freddie, přičemž nezapomněl zdvihnout ruku nad hlavu. Bylo to takové jeho školácké gesto, jímž na sebe dokázal upoutat větší pozornost. Kdyby už tak nebyl dost výrazný...

,,No prosím."  Hodil mu mikrofon.
Fred si odkašlal a pokusil se ze svého hrdla vypustit podobnou tóninu jako před chvílí Rog. K překvapení snad nás všech byla čistější. Tim vykulil oči.

,,Hodně dobrý." Poznamenal po chvíli ticha Charles sedící vedle Cam.

,,Nevěděl jsem že umíš tak dobře zpívat."

Freddie jen s úsměvem pokrčil rameny a hodil mikrofon zpět bubeníkovi.

Po skončení naší večerní garážové zkoušky jsme na kožené pohovce zůstali už jen my tři. Já, Tim a Roger popotahující kouř z nikotinové tyčinky.

,,Chci vám něco říct." Prolomil poklidné ticho Tim.

,,Hm?"

,,Já...dostal jsem se na univerzitu se stipendiem."

,,Gratuluju! Já v podstatě ještě čekám na výsledky."

,,Já čekám na druhá kola." Zasmál se Rog a odhodil nedopalek od cigarety na zem.

,,Nojo...jenže ta škola je v New Yorku..."

Když to vyřkl, myslel jsem, že se vše změní. A ono se něco změnilo, ovšem rozhodně ne tak, jak jsem čekal.

Roger se zprvu zlobil, ale po nějaké době mu došlo, že to nemá smysl a že je mnohem lepší užívat si poslední společné chvíle naplno. Odehráli jsme tedy ještě několik koncertů v okolních podnicích a začali si získávat příznivce naší hudby. Já i Roger jsme se dostali na školy. I Freddie vlastně. Poslední překážkou ve slibné budoucnosti už byly tedy jen závěrečné zkoušky, které nás za pár týdnů čekaly. Camila mi pomáhala s dějinami a literaturou, já ji naoplátku slíbil skripta k matematice a chemii na její závěrečné zkoušky.

Jednoho dne jsme se opět ocitli na gauči jen my tři a Tim se nám svěřil, že přemýšlel nad tím, že by jeho dobrým zástupcem u hlavního mikrofonu mohl být Freddie. Trval na tom, aby to s námi příští úterý zkusil místo něj.

,,Texty zná, hlas má, musíte zjistit zda je v něm něco víc. Alespoň nebudete muset hledat daleko když to vyjde."

,,Tim má pravdu, můžeme mu nabídnout ať se k nám přidá na zkoušce."

,,Neumí hrát na kytaru." Protestoval Roger.,,To bychom stejně museli hledat ještě dalšího, potřebujeme basáka."

,,Nojo."

,,Jen to zkuste, o nic jiného mi nejde."

,,No tak jo."

,,Díky."

-

Seděli jsme s Camilou na kamenných schodech před budovou školy a vyčkávali konec polední pauzy, abychom si mohli odtrpět poslední hodinu. Já dějiny, ona fyziku.

,,Víš ale...John hraje na basu!" Vykřikla téměř z ničeho nic.

,,Kdo je John?"

,,Můj kamarád, on hraje."

,,No...a je dobrý?" Zasmál jsem se. Samozřejmě jsem jí řekl o Timovu odchodu z kapely a nynějšímu nedostatku kytarových hráčů.

,,To nevím, neslyšela jsem ho hrát, jen to zmínil, když jsme se sešli."

,,Aha."

A zase bylo chvíli ticho, než zazvonil znovek samozřejmě. Zvedli jsme se a líným krokem se vydali do útrob školních chodeb.

,,Nezapomeň na Ohmův zákon!" Otočil jsem se za ní, ještě než stačila vstoupit do třídy.

,,U se rovná i krát r a pak se vše dělí." Zasmála se a poté zmizela.

Byl jsem s ní opravdu rád.