𝐭𝐡𝐞 𝐡𝐞𝐚𝐭𝐢𝐧𝐠 𝐜𝐡𝐚𝐭 | brian may

eighteen

brian's  pov

Zrovna když jsem doladil poslední strunu kytary, do místnosti vtrhnul udýchaný Tim.
Měl už přibližně dvacet minut zpoždění.

,,No konečně." Prohlásil otráveně Roger opírající se o kapotu svého auta s cigaretou v ústech, když zpozoroval třetího člena naší kapely. Ani ho nepozdravil.
Dneska neměl zrovna svůj den. Vypadal opravdu podrážděně už od rána. A Timův pozdní příchod tomu zrovna nepřidával.

,,Omlouvám se, musel jsem ještě něco zařídit." Vydechl Tim a sundal si svůj kabát. Venku už začínala být poměrně velká zima a tak přišla řada na kabáty a příšerné bundy, které vás v období Vánoc a nového ruku dělaly ještě nejméně o deset kilo těžší, než jste vůbec byli.

,,Fajn." Zamrmlal blonďák a poté típnul zbytek nikotinové tyčinky o chladný povrch popelníku opodál.

Byla to naše poslední garážová zkouška před vystoupením.
Byl jsem z toho lehce nervózní a Roger dost podrážděný, zatímco Tim se potutelně usmíval a vypadal nad míru spokojeně, což jsem úplně  nepobíral.
Ale ten kluk byl záhadou snad pro všechny, tedy z určitého úhlu pohledu a taky v tom lepším slova smyslu.

,,Uhm, někoho jsem si pozval, jestli to nevadí." Tim prolomil ticho, které mezi námi chvíli vládlo.

,,A ten někdo je jako kde?" Prohodil nechápavě Roger, když se rozhlížel po garáži a nikoho kromě nás tří nemohl najít.

,,Za chvíli přijdou." Usmál se hoch s lehce kadeřavými vlasy a začal z pouzdra vybalovat svou basovou kytaru.

,,Bude jich víc?" Zarazil jsem se, jakmile mi došlo, jak odpověděl. Myslel jsem, že si chtěl pozvat třeba jen svůj plesový doprovod.
Několikrát se totiž zmínil o tom, že by ji chtěl přivést na zkoušku a představit nám ji.
O nikom jiném už však nemluvil.

,,Jen dva, jsou to moji kamarádi, Camila a Charles." Pyšně se usmál.
,,Ti z konkurzu." Osvětlil nám totožnost svých přátel a já si ihned vzpomněl na dívku, s níž jsem se srazil na chodbě.

Roger vypadal, že je mu to úplně volné, tak nad tím jen mávnul rukou a posadil se za svou bicí soupravu.

,,Dobře, takže-..." Chtěl jsem k tomu ještě něco dodat, ale přerušilo mě poměrně hlasité bušení na vrata garáže.

,,To byla celkem rychlost." Zasmál se Tim a hned utíkal otevřít.
Z venku sem znovu zavál studený vítr a do místnosti vstoupily dvě v celku vysoké postavy.
Tim se s nimi vítal, já sklopil hlavu ke kytaře a následně se podíval na Rogera, který si nervózně podupával. Ne, že by byl nervózní z té návštěvy, ale spíš ze všeho okolo. 

Když se Tim dostatečně přivítal se svými přáteli, nabídl jim místo k sezení na menší kožené pohovce, která byla v Rogerově garáži čerstvou novinkou.
Před týdnem jsme ji sem společně nastěhovali.
Charles poté nasměroval svou pozornost i na mě s Rogerem, radostně nás pozdravil a sundal si čepici.
Dívka se jen plaše usmála a též si odložila své přebytečné zimní oblečení. Při jejím pohledu jsem se zacítil trochu trapně a tak jsem svůj zrak sklopil opět na kytaru, kterou jsem pevně svíral v dlaních.

,,Máte to tu pěkný." Pronesl Timův kamarád a poté se usadil. Poznal jsem to podle zvláštního vrzavého zvuku, který gauč vydal při kontatku s jeho tělem. Roger na to zamrmlal jen něco jako : "díky", a optal se, jestli už můžeme konečně začít. Já i Tim jsme to samozřejmě odsouhlasili.

,,Fajn, takže začneme tou tvojí." Pohodil svou blonďatou hlavou směrem ke mně a vzal si do rukou paličky. Přikývl jsem a podíval se na široce usmívajícího se Tima.  Zdvihl palec na náznak souhlasu. Všichni měli jasno o jakou skladbu se jedná. Začal jsem tedy s prvními tóny. Oba se ke mně po chvíli svižně připojili, a i přes to, jaká tu byla hustá atmosféra, naše skladba zněla opravdu dobře, snad i lépe než kdykoli předtím. 

-

,,Možná bych ten konec zahrál ještě  trošku výš." Podíval jsem se na Tima, přičemž jsem dlaní naznačil výšku tónu.  

,,Jasně." Usmál se a dnes již po několikáté zdvihl palec do vzduchu. Poté jsem se obrátil na Rogera, jehož výraz byl vůči mé poznámce naprosto nezaujatý.

,,Co myslíš?" 

Pokrčil rameny. Timův úsměv na to lehce zvadl.

,,Nechci vám do toho mluvit, ale-..." Ozvalo se z pohovky. Chlapec v béžovém roláku byl umlčen dívkou po jeho boku, která mu nervózně položila dlaň na koleno, aby mu tak naznačila, že teď není vhodná chvíle se projevovat.
Jeho to ale ovšem na dlouho nezastavilo.
,,Ale myslím, že celá ta poslední sloka by mohla být zasazena výš." Odstrčil její ruku a pokračoval.
,,Nebo tomu možná chybí klavír..."

Už kolikrát jsem nad tím přemýšlel,  ale problém byl v tom, že nikdo z nás na klavír či piano neuměl. Tedy rozhodně ne na to tolik, abychom mohli onen nástroj umístit do skladby.

,,Tady Camila by vám mohla pomoct, na klavír hraje skvěle." Trošku jsem se zarazil, stejně tak jako jmenovaná.

,,Charlesi..." Zabručela a její tváře přitom nabraly jemně rudý odstín.
Poprvé jsem si všiml, jak půvabně její obličej vypadá.

,,No co.." Charles pokrčil rameny a pak dívku objal kolem pasu. Vypadali jako pár.
Možná pár byli. Mohli být.
Několik věcí tomu dokonce nasvědčovalo.
,,Hraješ skvěle."

Podíval jsem se na Tima, jenž také vypadal lehce vyvedený z míry. Zřejmě nevěděl co na to říct. Ani já to nevěděl a s Rogerem jsem už vůbec nepočítal.

,,Neberte ho vážně." Řekla dívka. Hlas se jí od nervozity chvěl. Bylo poznat, že ji chlapcovo prohlášení přivedlo do rozpaků.
Otočil jsem hlavu zpět směrem k ní.

,,Ale-..." Zkoušel to znovu Charles.

,,Můžete zkoušet dál." Opět ho přerušila. Tentokrát tím, že dlaní zakryla jeho ústa. Zdálo se to být účinnější.