𝐭𝐡𝐞 𝐡𝐞𝐚𝐭𝐢𝐧𝐠 𝐜𝐡𝐚𝐭 | brian may

ten

brian's pov

,,Psttt, Briane!" Ozvalo se těsně vedle mého ucha a tak jsem nepatrně natočil hlavu tím směrem.
,,Jak je ten vzorec pro uhlovodíky?" Šeptal Roger, sedící vedle mě.

,,To myslíš vážně?" Překvapeně jsem nadzdvihl obočí nad jeho otázkou.
Byla to látka prvního ročníku.

,,Vole, každej není tak chytrej jak ty." Zamračil se a nakoukl do mého papíru, aby mohl opsat správnou odpověď.
Jen jsem nad tím protočil očima a nechal ho.

Dál tak pokračoval skoro s každou otázkou, do té doby než se ozvalo to příšerné zvonění oznamující konec hodiny a zároveň i vypršení času na vypracování testu.

,,Sakra, nestihl jsem to." Zaklel, přičemž odhodil svou tužku.

,,Kdyby jsi se na to alespoň podíval tak-..." Přerušil mě.

,,Bych byl stejnej nerd jako ty, co radši civí do učebnice chemie, než aby si konečně našel nějakou tu holku." Dokončil za mě větu, i když celkem chybně. Rozhodně jsem neměl v plánu ji zakončit takto.

,,To jsem říct nechtěl..." Zamračil jsem se a zvedl se z lavice.
Cestou ze třídy jsem ještě odevzdal svou písemku a poté se vydal rovnou k hlavnímu východu z budovy školy. Ne, že bych nebyl na jeho věčné narážky a průpovídky tohohle typu zvyklý, ale byly dny, kdy jsem na ně opravdu neměl náladu, jako třeba zrovna dnes.

Přes svoje lehké momentální rozhořčení jsem však moc nevnímal dění kolem sebe a proto, ještě před tím než jsem stačil otevřít dveře vedoucí ven, jsem do někoho vrazil.
Tedy, abych to uvedl na pravou míru,  spíš jsem někoho srazil.

,,Nemůžeš dávat pozor?" Obořil jsem se na osobu, s níž se střetlo moje rameno.

,,Já- omlouvám se..." Zamumlal tichý dívčí hlas. Otočil jsem tedy hlavu, abych zjistil koho jsem to vlastně srazil. Přišla mi odněkud hrozně moc povědomá, ale zároveň jsem si byl téměř jistý tím, že jsem ji určitě neznal, ovšem naše škola nebyla až tak velká, takže jsem ji s největší pravděpodobností jen zahlédl někdy na chodbě, což by vysvětlovalo to, proč se mi zdála být tak povědomá.

,,Nojo.." Odfrknul jsem si a upravil si popruh batohu. Opravdu jsem neměl sebemenší náladu na to se dál vybavovat a tak jsem se rychle otočil zpět ve směru východu a rozešel se ven.

Úlevně jsem si oddechl, když jsem po pár minutách cesty dorazil domů a zapadnul do svého pokoje, kde mi dělaly společnost jen dvě moje kytary. Po celém tom dni to byla velice tichá a příjemná společnost. Tichá tedy jen v tom okamžiku, kdy kytary zůstaly nedotčeny

Batoh jsem odhodil na menší oranžové křesílko a znaveně padl do postele.

,,Au! Co to sakra-.." Sykl jsem bolestí, když můj loket zavadil o něco ostrého. Jak jsem o pár vteřin později zjistil, to něco bylo pero, které jsem ráno zapomněl, společně se spoustou popsaných papírů, sklidit z postele. Celou noc jsem totiž strávil psaním další písničky, jež jsem chtěl odpoledne ukázat klukům. Zašmátral jsem tedy pod polštář a vytáhl texty i s učebnicí chemie (ta tam ale už nejspíš dobrých pár dní ležela). V tom jsem si vzpomněl na Rogerova slova, která na moje smýšlení obvykle neměla žádný vliv, ale dnes tomu bylo očividně jinak. Moje obočí se opět svraštilo. Všechno jsem to vzal a hodil na zem, poté jsem se v posteli více uvelebil a zavřel oči s tím, že se z téhle beználady zkusím vyspat.

-

,,Briane?" Ozvalo se tak nějak z povzdáli ,,Briane, zlato." Znovu jsem zaslechl svoje jméno, ovšem teď jakoby zřetelněji. ,,Briane!" Něčí ruka semnou začala cloumat.  Zmateně jsem otevřel oči a vystřelil do sedu.

,,Co-co-co?" Snažil jsem se zaostřit na osobu sedící přede mnou.

,,Neměl jsi být náhodou dnes u Rogera?" Rozpoznal jsem rysy svojí mamky.

,,Kolik je hodin?" Zmateně jsem si promnul oči, díky čemuž jsem viděl opět zřetelně.

,,Půl šesté."

,,Sakra- eh... teda... děkuju, že jsi mě vzbudila!" Rychle jsem se vyhoupl na nohy, popadl štos papírů, pouzdro s kytarou a vyřítil se ven z pokoje. Byl jsem si téměř jistý tím, že jsem za sebou slyšel ještě nějaké volání, ale rozhodně jsem neměl čas se zastavovat, asi jako jsem neměl čas zjišťovat, jestli mi můj dvouhodinový šlofík nějak pomohl. Měl jsem totiž už půl hodiny zkoušet u Rogera v garáži.

Naštěstí Roger bydlel jen pár domů od toho našeho, takže s rozběhem jsem tam byl do pěti minut. Zběsile jsem zaklepal na dveře garáže a vyčkával blonďákova příchodu.

,,Už jsme si začínali říkat, jestli tě něco cestou třeba nepřejelo nebo tak." Utrousil Roger, jakmile mi otevřel dveře. Věnoval jsem mu jeden falešný úsměv a šel se přivítat s Timem, který posedával na židli a ladil svou basovku.

,,Ne vážně, co ti tak trvalo? Neříkej, že jsi mě konečně poslechl a začal si už hledat ten doprovod na ples." Uchechtl se.

,,Ty ještě nemáš doprovod na ples?" Zeptal se překvapeně Tim, přičemž přesměroval svou pozornost od kytary ke mně.

,,Ne." Pokrčil jsem ledabyle rameny a odložil si svoje věci.

,,Jakto?" Starostlivě se na mě zadíval.

,,Protože...aghhh, ten ples je skoro až za půl roku."

,,Za pět měsíců, už ani to ne." Vložil se do toho opět Roger.

,,Jo a proto jsem řekl skoro, když má půl rok šest měsíců." Protočil jsem nad ním očima.

,,Nebuď zas chytrej." Zamrmlal a zamračil se.

,,Já nejsem-...jen mi to prostě nepřijde tak důležitý, však tam můžu jít klidně i sám." Poté, co jsem tohle vypustil z úst, oba hoši se na mě, řekl bych až vyděšeně, podívali.

,,Cože?" Řekli téměř souběžně.

,,No-.."

,,To rozhodně ne, někoho ti seženeme...víš kolik holek by bylo rádo, kdyby je na ples pozval člen nějaké kapely?
Ony tohle fakt žerou.
Věř mi, že když se o tobě zmíním a řeknu, že jsi kytarista v naší skupině, pár jich svůj doprovod klidně zruší jen proto aby mohly jít s tebou." Oznámil mi hrdě Tim.

,,Jo, jasně..." Ironicky jsem se uchechtl a zakroutil hlavou.
Znělo to sice hezky, ale opravdu se mi tomu nechtělo věřit.

,,Vážně, nech to na mně a uvidíš."

,,Fajn, ale jen po podmínkou toho, že už o tom oba přestanete mluvit a budeme se věnovat tomu, kvůli čemu jsme vlastně tady."

,,Platí." Souhlasil Tim a s ním i Roger.

,,Fajn, protože mám něco, co bych vám chtěl ukázat." Sehnul jsem se pro hromádku papírů a snažil se najít ten správný (s celým textem). ,,Celou noc jsem kvůli tomu nespal." Po chvilce přebírání se popsanými listy, jsem našel to co jsem hledal.

,,A já myslel, že jsi se učil chemii."

,,Učil, ale v prváku..."