𝐭𝐡𝐞 𝐡𝐞𝐚𝐭𝐢𝐧𝐠 𝐜𝐡𝐚𝐭 | brian may

four

brian's pov

,,Myslel jsem, že v tý škole dneska chcípnu." Procedil skrz zuby Roger, když mě vedl jejich obývákem. Někdy mě vlastně trochu udivovalo, že se se mnou vůbec přátelil vzhledem k tomu, že moje slovní zásoba téměř naprosto vynechává vulgární, či urážlivá slova, dokonce i slova typu ; chcípnout, zatímco jeho je přímo vyhledává.

Souhlasně jsem přitakal a přehodil si svou kytaru více přes rameno.
Následoval jsem ho dál po úzkém schodišti směrem dolů až do garáže, kde se nacházel jeho milovaný Mercedes, kterého se nikdo, kromě pár vyvolených, nesměl ani dotknout, starší bicí souprava, dva zesilovače a pár nepotřebných krámů.
Už několik let to tu vypadalo naprosto stejně.

,,Tak co jsi mi to chtěl ukázat ?" Nadzvedl tázavě obočí, přičemž se opřel o kapotu auta, což mi připomnělo, že kdybych tohle udělal já, hlava už by mi na krku až tak pevně neseděla.

,,Tohle." Vytáhl jsem z kapsy ušmudlaný kus papíru, který jsem mu také následně podal.
Byl na něm přepsaný text z topení.

,,Co to je?" Nechápavě si ode mě papír převzal.

,,Čti." Protočil jsem očima a mezitím co on zkoumal kus papíru, já šel připravit svou červenou krásku.

,,Kde budu zítra v tento čas? Budu skákat radostí, nebo se utápět ve smutku?" Přečetl část mého textu nahlas a poté se zachechtal.
,,Že tys to psal o dějiny?" Pobaveně se ušklíbl, přičemž svůj pohled přesunul zpět k papíru.

,,Jo." Pokýval jsem hlavou na náznak souhlasu, i když on to nemohl vidět.

,,Ale líbí se mi to, máš k tomu melodii? Protože mě něco napadlo." Na jeho rtech stále spočíval úsměv.

,,Něco mám." Zapojil jsem svou kytaru do jednoho ze zesilovačů a začal brnkat počáteční melodii.
Rogerovi oči se v ten moment rozzářily.
Opustil svou ležérní pozici a uháněl k bicím.

Po chvíli jsem hrát přestal a trochu se zamyslel.
,,Chtělo by to basovku." Otočil jsem se směrem k blonďákovi sedícímu na stoličce.

,,Jo máš pravdu, ten riff by se tam hodil, ale ani jeden z nás na basu neumí." Pokrčil rameny, mezitím co se poohlížel po svých paličkách.

,,Jo.." Trochu zoufale jsem si prohrábnul vlasy a znovu spustil tok svých myšlenek.
,,Taky by nebylo úplně na škodu mít někoho s výraznějším hlasem."

,,To asi jo, nechci moc zpívat." Zachraptěl Roger, přičemž si odfouknul pár pramenů vlasů, které mu padaly do obličeje.

,,Ani já." Poznamenal jsem.
Můj hlas sice nebyl nejhorší, ale rozhodně to nebyl hlas hlavního zpěváka.

Znovu jsem chytil kytaru za její krk a nahodil rockový rytmus.
Roger našel po chvíli svoje paličky, které se válely v plechovce od barvy a přidal se ke mně.
Ani jeden z nás pořádně nevěděl co dělá, ale tak to chodilo vždycky, experimentovali jsme do té doby, než jsme se prostě nějak shodli.
Kupodivu nás i tentokrát přitahoval ten stejný zvuk a tak to během pár minut začalo znít opravdu dobře.
Možná ještě lépe než jsem si představoval.

Roger byl opravdový génius - teda co se bubnů týče, jinak uměl sotva oloupat mrkev.
Obdivoval jsem s jakou lehkostí hraje na činely a s jakou vervou buší do bubnů.
Byl to někdo, kdo je pro kapelu naprosto nepostradatelný.
Ale dá se tomu vůbec říkat kapela, když jsou v ní jen dva lidé?

,,Mám nápad." Zastavil jsem křik svojí kytary.
V pár vteřinách i on utišil svou bicí soupravu a s otázkou v očích se na mě zadíval.
,,Uspořádáme na škole konkurz, třeba pak konečně dostaneme nějakou nabídku na koncert."

-

,,Takže inzeráty obstaráš ty?" Ještě jednou se ujistil můj blonďatý přítel.

,,Přesně tak, ty je budeš jen lepit." Zasmál jsem se a odložil tužku, kterou jsem sepisoval poznámky ohledně konkurzu.
Roger s tím téměř ihned souhlasil, jelikož to stejné nejspíš tížilo i jeho hlavu.
Sice to bude zvláštní, jen tak k sobě někoho připojit, ale zdá se to téměř nezbytné.

,,Fajn." Pokýval rozmýšlivě hlavou.
Chtěl ještě něco říct, ale než to stihl udělat, rozrazily se dveře jeho pokoje v nichž stála jeho usměvavá maminka s talířem toastů.

,,Pardon, že vás ruším hoši, ale říkala jsem si, že malá svačina by vám možná přišla vhod."
Měla naprosto ten stejný úsměv jako Roger.

,,Aghhh, mami- "

,,Jasně, paní Taylorová, mockrát děkujeme." Přerušil jsem Roge a vystřelil z postele směrem k ní, abych si mohl převzít talíř. Její rty se v ten moment roztáhly do úsměvu ještě víc, i když se zdálo, že už je to téměř nemožné.

,,Máte snad tu nejlepší pomerančovou marmeládu v celé Anglii." Zamumlal jsem již s poloplnou pusou, načež Roger jen protočil očima a též si vzal jeden toast.

,,Děkuju, Briane." Zasmála se.
,,Tak já vás nechám pracovat." Řekla a během pár vteřin zase zmizela.
My se přesunuli zpět na svá místa na posteli.

,,Fo?" Řekl jsem s nacpanými ústy, když jsem si všiml Rogerova otravného výrazu.
Bohužel moje pusa byla v ten moment tak přeplněná, že když jsem ji otevřel, abych mohl vznést onu otázku, pár soust jsem na něj vyprsknul.

,,Ewwwh, jsi hrozný nenažranec." Jeho obličej se zkroutil do znechuceného výrazu.

,,Každý má svou slabinu." Poznamenal jsem, když jsem dožvýkal svoje obří sousto.

,,Ne jen jednu, co?" Zasmál se, přičemž ze sebe smetal drobky.

,,Jo, ty jsi ukázkovým příkladem." Vrátil jsem mu úder a ušklíbl se, načež blonďák sedící vedle mě, dnes již po několikáté, protočil očima.

,,Máš štěstí, že tě znám už od tý doby, co sis kadil do plen, jinak bys jednu schytal." Řekl na oko uraženě, ale pak vyprsknul smíchy jako já.

note

N : příběh bude sice zahrnovat pravdivé události, jako je založení kapely, koncerty, atd, ale vše nebude přesně podle pravdy, jako třeba jak kapela vznikla, kdo jakou písničku složil a pro koho -  hodláme většinu věcí pozměnit nebo poupravit, tak vás chci jen informovat dopředu aby se tu pak neobjevovaly komentáře typu : takhle to nebylo - my víme, jak to doopravdy bylo, ale chceme tomu dát svůj vlastní rozměr

Jinak děkujeme za všechny vaše pozitivní ohlasy, jste opravdu úžasní ❤