Say you won't let go

4.

Víkendová nálada nebyla v týmu o moc lepší jak ta předešlé dny, vlastně to bylo horší. Každý hráč měl poslední dva zápasy na zaujmutí trenérů a navíc chtěli už konečně vyhrát.

Konečně byl ráno na tréninku klid! Přišel strejda, znova jsme se nějak rozdělili a práce s kluky byla hned o něco lepší a přišlo mi že se snaží o něco víc než do teď.

,,No dobrý den Báro." Přiběhl zamnou Kuba, když jsem šla z oběda.

,,Nazdárek." Uměle jsem se usmála.

,,Máš tejpy?" Zeptal se.

,,Jo? Proč? Tobě došli nebo?" Zarazilo mě to. Čekala jsem že z něj vypadne něco jiného.

,,Nevzal jsem si je a doktora nebo někoho jiného se mi otravovat nechce."

,,A to nikdo z kluků nemá?" Snažila jsem se přijít na ten důvod proč šel zrovna zamnou.

,,Má,ale oni nejsou Bára." Zazubil se. Takže to má jiný důvod.

,,A co teda chceš?"

,,Ty tejpy a můžeš mi je rovnou na tu nohu nalepit. A dostal jsem za úkol něco vyzjistit." Dodal.

,,Pro koho, nebo co?" Bylo mi to divné.

,,Devatenáctka už odjela a naše věková kategorie projevila o tebe zájem, řeší se jestli máš kluka."

,,Vážně je toto zajímá? I když ani mě to nepřekvapuje, a odpověď je jednoduchá,  tobě už jsem to na půl řekla, nemám kluka a ani nechci." Řekla jsem mezitím co jsem hledala ty tejpy.

,,To jim řeknu radši až po zápase. Chudáci budou zklamaní, i když půlka vlastně na mistrovství ani nebude."

,,A proč poslali zrovna tebe?" Zjišťovala jsem.

,,Protože si všimli že už se asi známe, navíc Eda ví že mezi námi něco bylo. Oni se tě boji na rozdíl ode mne víš co." Objasnil mi.

,,Vy by jste se měli starat o zápasy a ne o mě, když si budu chtít najít kluka, najdu si ho."

,,Ty si nějak věříš. A o zápas se neboj, dneska těm mladým Finům ukážeme." Ujišťoval mě.

,,To bych si nebyla tak jistá."

,,Dám pro tebe gól." Pohladil mě po rameni. To proč??

,,Haha, mám tě ráda Kubo, ale teď sis to zakřikl, takže ho nedáš." Pousmála jsem se.

,,Ty mě máš ráda? To je hezký přiznání." Usmál se. Sakra to jsem říct neměla.

,,Víš co, já ho dám! A vsadíme se." Pokračoval.

,,Vymysli si co bys chtěl. Když ho nedáš, chci aby jsi mě jednoduše nechal být a předtím by jsi mi však zodpověděl pár otázek."

,,A když ho dám, půjdeme zítra po obědě někam do města, a když dám asistenci třeba, odpovíš mi taky na pár otázek a po pravdě." Naznal.

,,U tý nahrávky se ještě rozmyslím, ale jinak platí." Mrkla jsem po něm. Tímhle jsem se upsala peklu. Od tý doby jsem na nic jiného nemyslela a modlila se aby ten gól fakt nedal.

První třetina dobrý, dokonce jsme vedli, ale on v tom prsty neměl, avšak ve druhé udělal to co chtěl, vstřelil gól.

V tu chvíli jsem si tu sázku začala neskutečně vyčítat a přemýšlela jestli nenafejkuju nějakou nemoc abych odjela dřív, akorát mi došlo že dřív nebo později bych s ním stejně jít musela, protože on si na tohle potrpí a klidně by zamnou přiletěl z toho Finska do Brna.

A to nebyl konec, během našeho šestého gólů taky Edovi Šalému nahrál. 1+1 a já jsem někde.

Už jen když jsem přišla ke kabině a čekala až přijdou na protažení nebo pomoc s jinými bolístkami, tak se na mě vítězně usmál. Zmetek. Naštěstí to před kluky nezmínil a nemluvil semnou, avšak jen co jsme dorazili na hotelový pokoj, byl u mě.

,,Vyhrál jsem." Vyplázl jazyk.

,,Budeš mi to často předhazovat?" Protočila jsem očima.

,,Do zítra, a pak když se to bude hodit."

,,Bomba, že já tě neodstřihla jako ostatní." Zahuhlala jsem si skoro jen tak pro sebe.

,,Mohla si, já to čekal."

,,Já to taky chtěla udělat, jenže ty zamnou stejnak furt chodíš s to prostě nejde, ty si vymýšlíš tak skvělé argumenty na všechno, že tě nemůžu ignorovat." Pohodila jsem rukama.

,,Jakoby jsi mě neznala." Uchychtl se.

,,Právě. Víš co? Zítra s tebou půjdu, na všechno ti odpovím, ale nic mezi námi nebude, budu se chovat furt stejně a bude to."

,,To jsem si myslel, tvůj přístup se mi docela líbí." Uznal.

,,No když se ti bude líbit jenom můj přístup, tréninky a ne já, bude to dobrý."

,,Dobře..." Znejistil, hlavně ať nic nezkouší, už jsem mu to snad řekla jasně.

,,Jakube? Zítra vycházka a tím to končí jasný?"

,,Jo však joo." Přikývl.

,,Nezapomeň že jsme spolu pár měsíců chodili a byli kámoši, poznám lež a rozpoznám tvé myšlenky."

,,To můžeme říct oba, taky tě už znám, vím že to myslíš vážně a já se toho budu držet." Odpověděl.

,,Hodně štěstí, nechceš už radši jít? Abychom se ještě nezačali hádat." Nabídla jsem mu a on pochopil že to je jako příkaz k tomu aby odešel.

Skvělý, fakt že jo.

Řekla jsem že se od nich budu držet dál a já si znova začnu s ním.. Nebo ne že začnu, ale nechtěla jsem se tu s nikým bavit, a jak Kubu znám, bude se mi chtít stále nějak omluvit a sklouzne to jinam.

2:3 po prodloužení, ale stříbro je naše! Holky ze mě na intru nebyli úplně  nadšený když jsem jim tam ve tři ráno nadávala nebo naopak slavila góly, ale tak moje starost to nebyla😂 Jen škoda že to neubojovali ti naši kluci, zasloužili si to,ale pro mě to jsou stejnak vítězové po tom co předvedli <3