Say you won't let go

14.

,,A?" Chtěl vědět jak to dokončím.

,,Celý jsi to tady změnil."

,,Jak? Víš promiň že se tak ptám, ale je to zajímavý." Pousmál se.

,,Už mám důvod tady zůstat. Jsi takový můj záchytný životní bod aktuálně." Ano bylo těžký to říct narovinu jak to je.

,,Myslím že až začne mistrovství budu za tebou chodit o dost častěji, můžu si ti výlít srdíčko."

,,Přesně. Já za to budu jen ráda, i když doufám že budeš chytat tak aby jsi kvůli tomu u mě byl co nejméně." Chytla jsem ho za ruce které měl položené na stole,stále byl nervózní.

,,Proč máme furt tak vážné téma?" Chtěl tu situaci odlehčit.

,,Jo to ti nepovím. U nás dvou to je asi  normální."

,,Měli bychom začít řešit něco vtipného." Navrhl.

,,Máš něco co by mohlo být vtipné? Zrovna mě nic nenapadá."

,,Bude to blbí, ale mě taky ne." Zasmál se.

,,My jsme skvělá dvojka. S kluky se neustále něčemu tlemíte, já když si čtu meme někde nebo jsem se strejdou tak máme tolik vtipů a teď nic."

,,No lepší nic, než tady teď mlet vtipy o Pepíkovi co jsou sto let starý." Uchychtl se.

,,Přesně. Až bude doba na vtipy přijdou sami. Jako jde teď jídlo." Naznala jsem.

,,Ono má nohy?"

,,No skoro." Položila nám servírka naše jídla na stůl a oba jsme měli co dělat abychom se tomu nezačali smát. Nemohli bychom v týhle restauraci zůstat sedět minimálně ještě rok? Moc se mi zpátky na hotel nechtělo,což jemu viditelně taky ne.

Čekal ho večer zápas a z části jsem poznala že ho něco trápí, něco jiného než hokej pravděpodobně. Ale nechtěla jsem být zas tak vlezlá a čekala jestli se nevymáčkne sám, k čemuž zatím nedocházelo.

Jen co jsme se vrátili na hotel, museli jsme se oddělit, za pár hodin kluky čekal přípravák se Švýcary. Už skoro tři hodiny před zápasem jsem byla v aréně a připravovala se na rozcvičku, moc věcí okolo jsem nevnímala, nějak se mi dostávalo do hlavy to jak to teď s Tomem je...

Začala jsem se bát co bude dál. Co když se naplní mé obavy a bude to sázka? Co když má někde svou holku? Co když je jen taková spojka pro kluky? Takových co když mě napadalo hodně.

Ani při rozcvičce mě jeho dojem moc neuklidnil. Sice se na mě smál, ale byl mimo. Do teď jsem to neřešila, avšak po zápase jsem měla v plánu to z něj dostat.

A kdo ví jak ten zápas dopadl, důvod jsem měla ještě větší. První třetina dobrý, ale pak dali Švýcaři Suchymu gól v oslabení a jeho koncentrace byla v háji. Bylo mi ho líto, hlavně po konci zápasu. Prohráli jsme, sice to byl jen přípravný zápas, ale i tak to něco už znamenalo. Kluci byli trochu zklamaní, zatím ne však tolik. Kulda a Eda co zamnou byli na to promasírovaní třeba vůbec nevypadali že by prohráli.

,,V aréně už jsem to nestihl, ale hodilo by se mi promasírovat lýtko." Přiběhl Kosák, když jsme se vrátili na hotel a já chtěla zajít za tím Suchym.

,,Ou, no dobře tak pojď." Zarazil mě tím, ale co jsem měla nadělat.

,,Copak? Někam si chtěla jít nebo máš v plánu jinou práci?" Poznal to na mně.

,,Jo, tak trochu, avšak to je jedno."

,,Nebylo to třeba za Suchym?" Mrkl po mně.

,,Eh, co? Už jsem ti říkala že mezi námi nic není a nebude."

,,Vážně? Já mám stále nějaké podezření." Zahuhlal.

,,Mít ho můžeš, ale já a Suchy rovná se nic."

,,To si povíme až budeš kvůli němu brečet." Nenechal toho.

,,Proč o tom mluvíš vůbec? Když mi nevěříš tak nevěř."

,,Já se budu ujišťovat do té doby dokud něco sama neuděláš." Zamumlal.

,,Jaký něco?" Nechápala jsem co říká.

,,Báro já tě mám furt rád, nezvládám to v hlavě." Přiznal. Mám mu věřit nebo ne?

,,Kubo.. Já nevím co ti na to říct."

,,To ti neporadím, jen chci abys to věděla." Špitl.

,,To je hezký Kubí." Zvedla jsem se k němu a dala mu pusu na tvář. On toho však hned využil a přitáhl si mě do polibku. Chtěla jsem se bránit, jenže to nešlo. Hlava byla v tom všem zmatená a nevěděla jak reagovat.

,,Ty seš hezká." Usmál se, když jsem se odtáhla. No Suchy je hezčí... To jsem mu samozřejmě říct nemohla,ale tohle co dělal mě překvapovalo.

,,Kubo to bychom neměli." Protestovala jsem. Chtěla jsem ho poslat někam, akorát to nešlo.

,,Já vím, jen si nemůžu pomoc."

,,Po takový době? Já už tě nejsem schopna mít ráda nějak víc, promiň." Vymáčkla jsem se.

,,Doopravdy ne? Baru, nechám ti čas, jen jsem ti to musel říct." Pochopil.

,,Nevím zda je možné aby se to změnilo."

,,Neřekla jsi že ne, takže já si počkám." Pousmál se.

,,Věnuj se radši té své holce Kubo a ne mě. Nestojím ti za to."

,,Možná jo možná ne, dobrou." Dal mi letmou pusu a odešel. A co teď mám asi dělat? Nebyla jsem schopná ho odmítnout a stejnak on se mě neustále ptal na důvody, proč tohle, proč támhleto... Byla jsem zmatená z toho všeho.

Přesně jak jsem nechtěla.