Say you won't let go

5.

Poslední den tady v Ostravě, celý týden jsem se na to těšila, akorát ten Kosák mi to tou sázkou zkazil. Stejnak se ale nic nezměnilo na tom že jedeme večer domů a s těmihle kluky se uvidím až za měsíc.

Ranní trénink utekl rychle, kluci byli s námi jen něco málo přes půl hodiny a pak šli na led, takže to byla docela pohoda.

Utekla jsem proto na hotel kde se začala chystat na to odpoledne. Ne neberu to jako rande, jen jsem s tím nepočítala a ve městě nechtěla chodit jak šašek. K tomu jsem potřebovala i nějaký psychický náboj v podobě písniček. Zašla jsem si i na oběd dřív, dneska už to každému bylo jedno a čekala jsem že Kuba bude taky rychlí.

,,Neodjela si? Uff..." Zaťukal mi na dveře a když jsem mu otevřela ulevilo se mu.

,,Proč bych měla odjet? Kdybych mohla nejezdila bych sem vůbec a těch šest hodin s vámi přežiju."

,,Já myslel kvůli téhle vycházce." Vydali jsme se ven.

,,Vím že bys mi nedal pokoj, radši půjdu teď než někdy jindy." Zamumlala jsem.

,,Dobře, a kam teda půjdeme? Koupil bych si nějaký jídlo a šel to někam zakempit." Navrhl.

,,Jo, kam půjdeme? Na levou stranu Lidl, na pravou myslím Albert a Tesco, co se ti líbí víc?"

,,Lidl, ale blíž k tomu místu kam jdeme je Albert, takže jdeme tam." Rozhodl.

,,To sis jako studoval mapy?"

,,Jo, chtěl jsem vědět kam půjdeme abychom měli trochu klidu a bylo mi jasné že ty to nevymyslíš." Pousmál se.

,,Jo to je pravda. Máme na to dvě hodiny že?"

,,Do čtyř, na tu svačinu nemusíme, takže času máme oba dva dost." Naznal.

,,To je jedno, otázka, co si vůbec plánuješ kupovat?" Zeptala jsem se ho, protože už jsme se blížili Albertu.

,,Vůči tomu že jídla máme hodně na hotelu, nějakou prasečinku bych si dal."

,,Dobře, jsme na tom stejně. Jdeme." Zatáhla jsem ho za ruku a rozeběhli jsme se do obchodu. Povolila jsem...

,,Ehm, sladký nebo slaný? A ještě pití.." Začal.

,,Sladký! Jakobys mě neznal."

,,Kolik toho bereš sakra? Jedeme domů dneska." Zasmál se, když jsem měla v ruce dvě čokolády, velký pytlik bonbónů a nějaký sušenky nebo perníčky, nevím pořádně co to bylo. A on měl jen jednu čokoládu s chipsami.

,,Hele platíš to ty? Ne? Jíš to ty? To nevím."

,,To je konec s tebou." Plácl se do čela, když jsme o minuty déle byli u pití a já si vzala Coca-Colu zero.

,,Já vím." Tentokrát už jsem se i já zasmála. Před ním poprvé upřímně. On si toho všiml, nic však neříkal, ale všimla jsem si jak se rozsvítil.

,,Jak daleko to je tam kam jdeme?" Zajímala jsem se potom co jsme vyšli z toho obchodu.

,,Tak dvacet minut asi, když půjdeme rychleji teda. I když s tím tvým nákupem."

,,Koukej!" Zastavila jsem se a narvala si to všechno do kapes od bundy, až na tu Coca-Colu teda, tu jsem musela nést v ruce.

,,Ty mě nepřestaneš udivovat."

,,Jsem multifunkční žena Jakube." Mrkla jsem po něm.

,,To vidím." Uznal a nastalo ticho, tu pěknou čtvrt hodinu jsme spolu nemluvili, i když věděla jsem že on na mě ty otázky vysype až si někde sedneme, což byla pravda.

,,To je krásný piknik, nic podobného jsme snad neměli za tu dobu co jsme byli spolu." Začal, když jsme si v tom parku sedli.

,,Venku jsme spolu moc nebyli a když jo, šli jsme do kavárny nebo se procházeli a řešili nějaký kraviny. Stejnak s námi byli skoro vždycky ale ti další dva nebo někdo další..."

,,To je první otázka co mám... Litovala jsi toho co bylo mezi námi?" Začal.

,,Ani ne, s vámi jsem se měla skvěle, cítila se dobře, protože ostatní holky neměli tak skvělé kámoše, proto mě ta sázka a pár pomluv štvou a mrzí ještě teď. A já se taky zeptám, jak to bylo potom co jsem vás opustila? Nic o vás nevím."

,,Sice jsem se chtěl ptát já, ale líbí se mi jak se teď chováš, že už se tak nedržíš. Já tě chtěl zpátky, což si asi pochopila a klukům to bylo líto, dost jsi nám v tý partě chyběla, byla jsi takový dobrý ženský element nebo jak to říct. Chtěli jsme tě mít mezi sebou, jenže ty jsi přestala chodit na zápasy, odešla si na jinou školu a nebylo možné tě najít. Ta naše parta se rozpadla, ne že se nebavime, jsme furt skvělý kámoši, takže se máš na co těšit za měsíc, ale jak každý hrajeme jinde není to to co bývalo. Bez tebe to nebylo už asi ono nebo nevím." Nevěděl moc jak to zformulovat, avšak pár jeho slov mě překvapilo.

,,Já vás měla neskutečně ráda, vlastně furt mám. Ale to jen vnitřně, protože já vám odpustila ty pomluvy a pak jsem se dozvěděla o tý sázce, v hlavě to stále mám a mít budu."

,,Já se divit ani nebudu. Byli jsme jediný koho jsi měla. To je jedno, teď něco veselejšího... Jak ses měla celou tu dobu? A mluv upřímně." Změnil naštěstí téma. A já začala. Řekla jsem mu snad všechno a byla k němu zcela otevřená. Nečekal asi že to semnou bude mít tak lehké, ale co už, stejně by ze mě všechno dostal, protože moc dobře věděl jak na mě. A jakmile jsem já své povídání ukončila, začala jsem mu klást otázky já, přičemž u toho už jsme se vydali na hotel. Sice jsem tu sázku prohrála, ale nevadilo mu to a až na jednu otázku mi odpověděl na vše.

Ta jedna otázka, kterou přeskočil byla, jestli měl nebo má holku.

Ani mě to nepřekvapilo že na to nechce odpovědět, měl ji a já to moc dobře věděla. Ne nestalkovala jsem ho, avšak znala jsem ho už dobře a věděla své.

Na hotel jsme se vrátili asi později než jsme čekali, Kuba hned spěchal na meeting a já naopak už do arény.

,,Kdepak si byla Baru? Ťukal jsem já tebe a ty nikde." Ptal se hned Háša.

,,Byla jsem venku se projít a něco si koupit."

,,Sama?" Bylo mu divné.

,,Jo? S kým bych tak asi šla? S tebou ne a nikdo další tu neni."

,,Kosák." Navrhl a ve mě hrklo. To nás viděl nebo co?

,,Proč zrovna on? To bych radši šla s popelnicí." Zasmála jsem se tomu.

,,To je dobře, on byl jedinej s kterým vím že bys možná šla, ale teď už vím že ne." Kdyby jen věděl,Haha. Radši jsem to nechala být, ještě bych se prořekla a to by byl konec.