Say you won't let go

23.

Náš Silvestr byl ve znamení zápasu s Němci. A také to byl poslední den kdy mě mohl Kosák sbalit. Sice nevěděl, že to vím, avšak hned po snídani byl u mě. Jak nečekané.

,,Ahojky Baruš. Copak máš teď v plánu?" Začal.

,,No nazdar, za hodinu a půl máte rozbruslení, takže nic v plánu nemám."

,,Fajn, koukej co jsem přinesl." Vytáhl z kapsy mé oblíbené sušenky od Milky. To  mě bude balit na jídlo?

,,Mňam, Kubo tohle mi nedělej."

,,Co? Vím že je máš ráda a po tom jak tu s námi trpíš jsem ti přinesl malou odměnu." Zakecával to.

,,Doopravdy je to tím? Tohle by jsi nikdy dřív neudělal."

,,No, tak důvodu je víc, jako vždy." Zamumlal.

,,Začni..." Pobídla jsem ho.

,,Mám na tebe takovou zásadní otázku. Já už nevím totiž jak jinak, takže Báro.., Dala bys mi ještě šanci? Na vztah, úlet, na cokoliv? Byla by jsi schopna semnou něco mít?" Vypadlo z něj.

,,Kubo, mám-li být upřímná tak nejspíš ne. Nechci aby to vyznělo hnusně, avšak mezi námi toho proběhlo dost a jediný vztah co bych byla schopná s tebou mít je čistě kamarádský."

,,Seš si jistá?" Ujištoval se.

,,Ano jsem, po tom všem ano."

,,Já se ti vlastně ani nedivím." Přikývl.

,,To jsem ráda. Jsem čekala že budeš vyvádět a uděláš přednes o tom jak jsi mě s někým viděl a že to je kvůli tamtomu a tamtomu a že vole Suchánek mi za to nestojí a podobně." Ulevilo se mi.

,,Dneska toho nechám, ještě jednu věc bych ti ale chtěl říct a bojím se aby jsi nevyváděla ty."

,,Povídej, já jsem připravená na vše." Popohnala jsem ho.

,,Úplně nevím jak to říct aby jsi byla v klidu." Znejistil.

,,Dělej, já tě nezabiju."

,,Jde o to, že jsem se vsadil s kluky... Měl jsem tě do dneška sbalit a já viditelně prohrál. Jen chci aby jsi to věděla, protože dostanu takový trest..." Řekl to co jsem vlastně už dávno věděla.

,,Jo na to se těším, chci tě vidět v té vodě." Uchychtla jsem se a ten jeho výraz stál za to.

,,Ty o tom víš?!" Vykulil oči.

,,Jo, vlastně jsem čekala co z tebe kdy vypadne a docela mě to bavilo tahle hra. Možná chápu proč se sázíte."

,,Tohle jsem doopravdy nečekal. Myslel jsem že budeš vyvádět, chtít mě zabít a odletíš domů, avšak tohle." Byl z toho mimo.

,,Kubo já to upřímně čekala od samého začátku. Nepřekvapilo mě to, navíc po tom jak si se choval a chtěl mě tolik zpátky."

,,Jak dlouho a od koho to víš?" Zajímal se.

,,Vím to čtyři dny, ale od koho to neřeknu, z části jsem na to přišla sama."

,,Dobře, nebudu tě přemlouvat, protože chci vědět ještě jednu věc. A prosím odpověz mi po pravdě." Podíval se na mě a já přesně věděla co chce říct.

,,Jak to máš se Suchym?" Pokračoval.

,,Nebudu ti lhát, když si byl teď ke mně též upřímný. Máme se rádi oba dva o něco víc jak kamarádi, ale na nic zatím nedošlo! Dáváme tomu čas, jakoby chodíme spolu, avšak je to takový jen... prostě je mistrovství a to je na prvním místě." Snažila jsem se mu to objasnit.