Say you won't let go

27.

Do toho volného dne před semifinále jsem se probudila dříve jak Suchy. Možná i trochu plánovaně.

Vyklouzla jsem z postele, vzala mobil a hned volala do školy. Byla jsem v nervech a nevěděla co říct. To jsem měla jako ředitelovi takhle přes mobil začít vykládat svůj krásný vztah se Suchym a nakonec mu říct, že se stěhuju do Ameriky, ale že potřebuju i maturitu? Proto má první slova byli něco jako eh, mm, noo... A podobně.

Nakonec teda ze mě pár smysluplných vět vypadlo a výsledek byl zajímavý.

,,Kam si zmizela?" Zeptal se mě Suchy, když jsem se vrátila.

,,Volala jsem do školy, dokud tam jsou." Odhodila jsem mobil na stoleček.

,,A jak to vypadá?"

,,No... zajímavě." Zachovávala jsem si svůj kamenný výraz a stála před postelí.

,,Hele konec divadla, co ti řekli?"

,,Odletim do Čech, musím udělat nějaký zkoušky že zvládám to učivo co se bralo do teď, a když to zvládnu, stačí když se vrátím na maturitu v dubnu. Budu však muset mít jakousi distanční výuku a posílat jim co v Tri-City vše dělám." Zamumlala jsem.

,,Takže to znamená že by to šlo?" Snažil se to chápat.

,,Přesně tak." Poprvé během dneška jsem se na něj usmála a on vylítl z postele hned mě obejmout.

,,Máš skvělou školu, sakra já mám takovou radost. Joo." Mačkal mě ve svém objetí.

,,Ještě to ale není potvrzený. Víš jak ty zkoušky budou těžký? Navíc se teď vůbec neučím a podle předběžného termínu to je za dva týdny. Jen co přiletím budu se jen šprtat, šprtat a šprtat."

,,A pak budeme jen spolu, spolu a spolu." Dal mi pusu do vlasů.

,,Udělám všechno proto aby tomu doopravdy tak bylo. Nechci být doma, tam bych stejně trpěla, půjdu za tebou děj se co děj."

,,Co si takhle udělat hezké ráno? Nezajdeme na snídani a pak do města?" Navrhl, abychom se asi zase nedojímali.

,,Že se vůbec ptáš, to je jasný. Jen to bude chtít něco jiného na sebe až půjdeme ven."

,,Se převlíknem ne? Teď jdeme na snídani." Vytáhl mě z pokoje a šli jsme do jídelny. Do dvaceti minut jsme byli po jídle a hurá ven. Byla to poslední šance, jak si užít takhle delší volný čas spolu, než se rozdělíme. Nechtěla jsem si to připouštět, ale i když mě škola pustí za ním, bude to minimálně tři týdny trvat.

Vydali jsme se do toho parku kde jsme tenkrát běhali, ono tady ani víc možností nebylo. Ze začátku to bylo klidné a moc jsme toho neříkali, avšak Suchy z ničeho nic pustil mou ruku, nabral si do ruky čerstvě napadaný sníh a sněhová bitva mohla začít.

To že okolo chodili lidé nám bylo jedno, házeli jsme po sobě sněhové koule na několik metrů a u toho se navzájem naháněli. Přišla jsem si najednou jak malé dítě. Jednou se za strom schoval on, podruhé já. A s trefami to bylo podobné. Byla to sranda, než jaksi někam zmizel.

,,Hej Suchoši?" Přišlo mi to divné, když už jsem ho tak minutu neviděla, dosmála jsem se a koukala všude kolem sebe.

,,Tomáši..? Hele tohle není už sranda, kde jsi?" Chodila jsem mezi těmi stromy. Zrovna tu ani lidé nechodili a bylo to až strašidelný.

,,Suchánku nevím o co ti jde, ale já jsem schopná odejít." Zastavila jsem se a dělala jaksi uraženou, ani to však nepomohlo a já se začala doopravdy bát.

,,O kurva. Kde mám mobil?" Začala jsem šmátrat po kapsách, a v tu chvíli po mě někdo skočil.

,,Aaa, tyvoleee!!!" Vykřikla jsem.

,,Nazdárek." Usmíval se dotyčný, když jsme oba dva leželi na zemi v tom sněhu.

,,Tohle mi nedělej." Vydechla jsem úlevně, když jsem nad sebou viděla Tomův obličej.

,,Promiň, byla to docela sranda vidět tvůj zmatený a ustrašený výraz."

,,Vážně? Já se začala doopravdy bát, co kdyby tě tady nějakej Kanaďan chtěl zabít za tu prohru ve skupině? Jsme tu na nepřátelském území." Zamumlala jsem.

,,Nikdo tu není, o mně se bát nemusíš Beruško." Dal mi pusu.

,,To oslovení je hezké, Tomíku." Tu pusu jsem mu vrátila.

,,Víc bychom si možná měli nechat na hotel. Asi nepotřebujeme aby někdo viděl něco víc ne?" Odtáhl se, když jsme se tak minutu líbali.

,,Možná to bude lepší, ještě aby se tu náhodou neobjevil nějaký Švéďák, Kanaďan nebo Amík. Nebudeme riskovat." Uznala jsem a zvedli jsme se.

,,Ta bunda bude asi schnout dlouho."

,,Jej, nevadí, v aréně není taková zima, to uschne. Jen bych se možná vidal zpět na hotel, aby jsi neonemocněla." Překvapil mě svou starostí o mě.

,,Možná by to bylo dobré. Stejnak musíme jít dřív na oběd a co kdyby nás někdo hledal." Přikývla jsem.

A doopravdy jsme byli oba dva docela postrádáni. Já kvůli promasírovaní a dohodnutí tréninkového plánu s trenéry. A Suchyho hledali kluci a trenér Pavelec. Všechno jsme se snažili rychle urovnat, i když já to teda měla na dýl.

,,Co jste vůbec dělali venku?" Zeptal se mě Kosák, když seděl v těch masážních kalhotách a já masírovala Kulicha.

,,Přesně, ta tvoje bunda a rifle jsou nějak mokrý." Smál se Kulda.

,,Jsme hráli sněhovou bitvu a pak, a pak dělali andělíčky ve sněhu." Zakecala jsem to.

,,Andělíčky? Jako od sebe nebo na sobě?"

,,Ty seš blbej." Protočila jsem očima.

,,Tak nás zajímá jak jste daleko." Namítal Kulich.

,,Daleko. Možná se budu stěhovat do toho Kennewicku, kde hraje tým Tri-City."

,,Cože? To jak?" Nechápal ani jeden.

,,Jak jak? Prostě budu mít dálkové studium a pracovat pro jejich tým."

,,No Suchy už něco takového říkal, ale nevěřil jsem že by to mohlo vyjít."

,,Možná vyjde. To zatím ještě úplně nevíme. Je to pravděpodobný jako vaše medaile na tomhle mistrovství." Našla jsem přirovnání.

,,3 ku 4? Upřímně bych vám to i přál, vím moc dobře jaký to je." Chápal Kulich. Ještě že tak, kdyby mi řekli, že je to nesmysl, tak je prohodím oknem.

Tím volný dopolední program skončil. Vlastně tím celkově skončilo skoro všechno volno.

Po obědě kluky čekal první meeting, poté led, chvíli pauza a další meeting a rozebrání všech různých herních detailů. Tohle byl důležitější zápas jak čtvrtfinále co si budem.

Večer jsem měla u sebe i celkem klid, kluci si vzali jednou rady trenérů ohledně spánku k srdci a vážné šli spát brzo, stejně jako já.

Za to od rána to byl mazec. Snad všechny kluky něco bolelo, chtěli se vypovídat a od snídaně do rozbruslení u mě byli vždycky dva nebo tři. Ne že by mi to vadilo, už jsem si zvykla, jen jak byli ve stresu a v nervech, mleli občas blbosti.

Zároveň jsem je však chápala, Švédové byli jediný tým který je tu porazil, měli skvělého brankáře, což my samozřejmě teda taky, ale jakýsi rozdíl tam prostě byl.