Say you won't let go

8.

Den ode dne přibývalo práce. Teda podle rozpisů co jsem měla. Ráno rozcvičky či nějaké to zapracování a posilování, po tréninku na ledě starání o bolístky kluků a odpoledne to samé, a do toho chtěli i kustodi často s něčím pomoc.

Trochu jsem dala na Suchánkovi rady, už jsem se netvářila jak přejetá a občas se mírně usmála, ačkoliv mi to moc nešlo. Víte, zase jsem nechtěla vypadat hned až moc přátelsky, především pro ty tři. Možná jsem s Kosákem v tý Ostravě neměla chodit ven, i když on z těch třech byl asi nejhodnější.

,,Zdravíme tě naše Baruško. Včera jsme řekli že přijdeme, tak jsme tu a dokonce ve větším počtu." Vtrhli mi po večeři do pokoje nejen ti tři, ale s nimi tu byl i Suchy, Moravec a Ryšavý.

,,To mám teda radost, co chcete?" Protočila jsem očima.

,,Přišli jsme si popovídat a vzali sebou nějaký mňamky. A jo někteří z nás chtějí něco na masírovat." Naznal Svozka.

,,Máte-li mňamky tak pojďte."

,,Když ti budeme nosit jídlo budeš vstřícnější jo?" Divil se Brába.

,,Já si můžu vzít kdykoliv svoje, ale tak aspoň si pro něj nemusím do jídelny."

,,Mimochodem už víme proč si tady." Naznal Ryši.

,,Promiň, dostali to ze mě jak to s tebou je a bylo." Omluvil se hned Kosák.

,,Jste hokejisti, vím že vy mezi sebou moc tajemství neudržíte, stejně to je jedno a dozvěděli by jste se to."

,,Hele tady máš místní gumové medvídky v čokoládě, koupil jsem je u mě v Halifaxu a je to to nejlepší co existuje." Hodil po mě Moravec  docela velký pytlík.

,,Ooo, mňam. Co za tohle chcete?"

,,Aby ses s námi bavila normálně. A mě by se hodilo promasírovat lýtko." Odpověděl Svozka.

,,S tím prvním vám asi úplně nevyhovím. Ale to druhé je má práce, takže s tím ti velice ráda pomohu." Vzala jsem si masážní balónky a mastičku abych započala svou práci.

,,Proč je pro tebe takový problém s námi mluvit normálně? Nikdo z nás to stále nechápe." Zamumlal Moravec.

,,Kolikrát vám to budu ještě opakovat, prostě nechci. Nevím proč zamnou furt chodíte, jestli si myslíte že se něco změní jste na omylu."

,,Řekni ten důvod, neříkej že se bojíš zamilovat nebo co jsi říkala tady Kubovi, to je nesmysl, a my tě nenecháme dokud nám to neřekneš nebo se s námi nebudeš normálně bavit." Vyzvídal dál Brába. V tu chvíli jsem si uvědomila že Suchy za celou dobu tady nepromluvil. Seděl na zemi a jen nás zaujatě poslouchal.

,,Řeknu vám jedno, čím víc na mě budete tlačit, tím horší to bude, rozmyslete si vaši taktiku. A navíc po tom všem nevím jestli s vámi chci znova něco mít."

,,Hele ale my ti třeba nic neudělali." Bránil se Ryši.

,,Přesně, my tě vlastně ani neznali, a těm třem by si to po takový době už mohla odpustit." Přikývl Moravec.

,,Když to nachápete, nahoďte jiný téma a rozdělej Mory prosím ty bonbóny."

,,Jiný téma? Co škola ty naše zdravotnice." Začal Brába.

,,Ty seš na zdrávce?" Promluvil poprvé Suchy.

,,Zdravotnické lyceum, šla jsem tam potom co jsem opustila sportovní gympl. A teď už to vypadá dobře, za půl roku maturita, to bude bomba."

,,Přesně, docela se bojim." Přitakal Svozka.

,,A jak jste na tom vůbec vy, kde studujete?" Zajímala jsem se. Chtěla jsem aspoň začít klasickou komunikaci, když už tu u mě museli být.

Dozvěděla jsem se toho docela dost, především od těch co byli teď v Americe, což byli všichni až na Kosáka. Neměli to chudáci úplně lehké s tím studiem. Povídali jsme o tom hodinu, než nastala desátá hodina a oni museli odejít.

Další den byl jak přes kopírák, teda co se týče trénování, jen teda odpoledne bylo přidáno hodinové posilování místo video meetingu, který čekal kluky večer.
Odpoledne se však zamnou stavili ještě dva kluci, Aleš Čech, který si chtěl půjčit masážní kalhoty a po něm Suchy, který měl však jiný důvod.

,,Zase to rameno nebo copak?" Zeptala jsem se ho.

,,Ehm, no chtělo by to trochu promasírovat, včera už se to nestihlo. A taky bych měl ještě jeden dotaz."

,,Sundej si triko a povídej." Pobídla jsem ho.

,,Včera odpoledne nám Kosák řekl jak to s tebou je, a já na rozdíl od kluků chápu že nechceš spadnout tolik do toho kolektivu..."

,,O to mi nejde, ráda bych patřila mezi vás, ale nechci aby se mi někdo z vás začal líbit." Přerušila jsem ho.

,,No právě, zaráží mě tvá komunikace s nimi a pak teď semnou."

,,Ty jsi byl včera také po většinu času sticha." Chtěla jsem to zakecat.

,,To je něco jiného, v tu dobu si mě zajímala ty a ne kluci, soustředil jsem se na tebe a za celou dobu ses ani jednou neusmála, zacož teď jen když jsi mě viděla ve dveřích, celá ses rozzářila." Počkat, on si toho vážně všiml?

,,Tomáši já sama nevím čím to je." Pokrčila jsem rameny. Haha, to si dobře nalhávám že nevím důvod.

,,Doopravdy nechci aby jsi byla taková smutná i před kluky, když vím jak ti tvůj úsměv sluší."

,,Děkuju, ale já jim nejsem schopna odpustit, teda těm třem a zároveň nechci aby ostatní semnou byli nejlepší kamarádi a oni byli na ně naštvaní, nechci rozházet kolektiv." Začala jsem.

,,Baru, vím že to co ti udělali není nejlepší, ale Kosák se to snaží odčinit a ti zbylí dva taky, chtějí zpátky tu Báru se kterou byli kámoši a chtějí tě takovou i mezi týmem."

,,Kdyby jsi byl kdokoliv jinej už tady do tebe jedu co si to dovoluješ mi tohle říkat. Avšak takhle chytrého kluka jsem dlouho nepotkala." Zasmála jsem se.

,,Já a chytrej? Chci jen pomoc tobě a týmu a vím že jsem snad jediný s kým tu mluvíš."

,,Počkej, doufám že tě sem ti šašci neposílají aby jsi zjišťoval informace." Uvědomila jsem si jak by to mohlo být.

,,To bych ti neudělal, na to tě mám po těch třech dnech až moc rád." Usmál se. Nechci nic říkat, ale měl hezčí úsměv jak Kosák, což byl snad jedinej a já nevědomky byla zahleděná do jeho očí místo toho abych se věnovala své práci.

,,Myslím si že oba dva tady máme menší problém." Špitl a mě došlo, že si navzájem koukáme do očí a jsme od sebe pár centimetrů.

,,Jakej?"

,,Velkej." Neschopil se na nic víc. Měl stejné oči jako já, nebesky modré...

,,Jestli to je ten velkej problém, tak to je to co jsem právě nechtěla, sakra." Přerušila jsem ten oční kontakt a znova se začala věnovat jeho ramenu. V tu chvíli mi však i docházelo, že je předemnou jen v teplácích.

,,To zvládneme." Řekl po chvilce ticha.

,,Musíme, nic víc prostě ne." Přikývla jsem.

My si teď asi navzájem přiznali že jsme se do sebe zakoukali...