Say you won't let go

12.

Suchy u mě strávil ten večer přes dvě hodiny. A ano celou dobu jsme si hráli s těmi hokejkami a pukem. Oba nás to docela chytlo a celkem jsme se u toho nasmáli.

Za to další den nás oba čekala už naše práce, tým byl rozdělen na dvě části, ti co měli hrát večer zápas a ti co měli místo toho odpočívat. A já měla být s těmi co hrát neměli, nevím jestli to bylo dobře nebo ne.

Sice v té skupince byl Tom, ale taky Svozka,Kosák a další "lepší" hráči. Vůči tomu že led měla zabraný druhá skupina, já dostala za úkol s nimi hodinu a půl posilovat. Nevadilo by mi to, kdyby furt ale ty drbny nekecali. Až když jsem začala s těžšími cviky, museli se soustředit sami na sebe. Nechtěla jsem je odrovnat ještě před začátkem mistrovství, ale podle všeho měli elánu a energie spoustu.

A odpoledne jsem měla volno. Teda skoro, tihle kluci právě měli led teďka a já stejnak musela být v aréně a ze střídačky jsem je sledovala co jim trenéři vysvětlují a podobně.

,,Škoda že nemůžeš na ten led s námi." Naznal Svozka, když se přijel napít.

,,Ani ne, to by bylo." Nesouhlasila jsem.

,,Sranda. Někdy tě ale doufám vytáhneme. Bruslit umíš a pokud neděláte něco jiného,Suchy tě učí pracovat s hokejkou po večerech." Mrkl po mě.

,,Jo,ale i tak na vás nemám." Odpověděla jsem mu jednoduše. Možná bych mu řekla i víc,ale pan Rulík si nás všiml a já nechtěla aby si myslel že se kluci kvůli mě nesoustředí na hru. Z toho tréninku jsem odešla dřív, potřebovala jsem stihnout večeři po naší první skupině. Tahle druhá ji měla mít až když se ta první měla přesouvat do arény, bylo to těžké na vysvětlení.

Ale ještě o něco těžší bylo mít rozcvičku hodinu po večeři. Naštěstí už kluci věděli co dělat, a tak jsem se mohla jen dívat, a kdyžtak zasáhl Háša.

Na zápas jsem se těšila, měla jsem sedět na tribuně a s sebou jsem si vzala pytlík bonbónů, co byl teda určený pro kluky, ale kustodi jich měli v krabici hodně, takže jim to nevadilo, když jsem si jeden vzala.

,,A s námi se jako nepodělíš nebo co?" Objevili se okolo mě najednou ti kluci co dnes hrát neměli.

,,Já nevěděla kdy přijdete." Omluvila jsem se jim.

,,Dáš mi?" Sedl si vedle mě Suchy a udělal takový ty roztomilý oči, to dělat ani nemusel, je roztomilej i tak... Teda co? Budeme dělat že to mě nenapadlo.

,,Tobě samozřejmě."

,,A my jako nic?" Protestoval Špaček.

,,Vy mě učíte hrát hokej? Něco za něco ne?" Zazubila jsem se.

,,Mám sebou dvě jablka, chceš?" Nabídl mi.

,,Beru." Přikývla jsem a jedno z těch jablek po mě hodil a já mu za to dala bonbón.

,,On tě Suchoš učí hrát hokej?" Nechápal Kosák, když mu to došlo.

,,Eh, včera jsem chtěla pomoc s tou střelou na branku trochu, abych mezi vámi nebyla jak to největší tele." Zakecávala jsem to.

,,Ty seš ale brankář ne?" Podíval se Kuba tentokrát na Suchyho.

,,Nic víc v tom nehledej, vážně jsme jen dvě hodiny stříleli na peřiny ve dveřích."

,,Přesně tak, chceš se snad někdy přidat?" Přitakala jsem.

,,Uvidím, ale chci taky bonbon, protože já jsem vlastně ten důvod proč si tady." Usmál se.

,,Hele já se podílím na tvé výuce hokeje taky, půjčil jsem Suchošovi hokejku." Vypadlo po chvilce ze Svozky, který byl do teď asi zamyšlený co vymyslí abych mu taky dala. Proto ten pytlik zmizel ještě před začátkem zápasu. To abych příště vzala všechny ty zásoby.

Co si budem, ten cukr se docela hodil, protože když už naši prohrávali 0:1 po čtyřech minutách, tak ti kecalové okolo mě dost vyváděli. Zápas to byl zajímavý, Lotyši s námi dvě třetiny drželi krok. Naši kluci rozhodli až během dvou minut v polovině třetí třetiny, kdy jim dali tři góly a Lotyši už prohru neodvrátili.

Po konci zápasu jsem šla do kabiny, protože někteří kluci chtěli něco promasírovat. Bylo to lepší udělat ještě tady v aréně, než aby zamnou pak chodili na pokoj. A co jsem tak zaslechla, trenéři nebyli zrovna dvakrát nejšťastnější z té hry co předvedli.

Chápala jsem to, věděla jsem co by se dalo zlepšit, ale to oni věděli určitě taky a já se raději soustředila na svou práci.

Další den nás všechny čekalo menší volno, teda zase jak koho. Tu mou partičku lepších hráčů čekal ráno běh a před obědem všichni kluci měli jít na led. Řeknu vám teda, vymýšlet trasu kam běžet s těmi pár kluky, to bylo teda něco. Aréna uprostřed města a nějaký klidnější místo daleko odsud, takže jsme prostě hodinu běhali po různých ulicích. Tempo jsem jim diktovala já, protože oni si mezi sebou jako obvykle povídali. Ale bylo to takový uvolňující, konečně jsme dělali něco jiného než led, posilka, rozcvička nebo protažení.

,,Nazdárek." Přišel zamnou po obědě Kosák.

,,Ahoj, co se děje?" Zajímala jsem se.

,,Po tom ranním běhu a ledu mě trošku tahá stehno." Zamumlal.

,,Dobře a co je ta druhá věc kvůli které jsi přišel?" Poznala jsem na něm že důvod návštěvy bude i jiný.

,,Ty prokoukneš vše. Zaráží mě to jak se k sobě chováte s Tomem." Řekl narovinu.

,,A co tě na tom zaráží?"

,,Třeba to že se spolu bavíte úplně normálně a na nás ostatní jsi povětšinou nepříjemná. Asi mě něco i docvaklo." Naznal.

,,Chová se jinak jak vy..." Skočila jsem mu do toho.

,,On je ten důvod proč si chtěla odreagování že? Ty ses do něj zakoukala a nechceš si to připustit." A sakra, prokoukl to.

,,Tak to není Jakube, jak tě to vůbec napadlo? Říkám že mi je jen nějak moc sympatickej asi." Snažila jsem se lhát.

,,Další den si řekla že už semnou nic mít nechceš, někdo se ti tady musí líbít a jedinej na koho to sedí je on." Nenechal toho.

,,Co ti zase přelítlo přes nos? Klidně ti teď pusu dám, ale je to hnusný vůči tý tvojí holce." Nevěděla už jsem moc jak z toho vycouvat.

,,Jo? Vážně se necháš?"

,,No..." Čekala jsem co udělá.

,,S nikým si tu prosím nezačínej, nechci aby ses pak kvůli někomu trápila." Špitl a doopravdy mi tu pusu dal.

,,Kubo proč si asi myslíš že si od všech držím takový odstup?"

,,Od všech až na Toma." Stále asi neskončil.

,,Toho neřeš, toho si ohlídám." Protočila jsem nad tím očima a raději mu začala promasírovávat tu nohu aby co nejrychleji vypadl.

,,To si povíme na konci mistrovství. Mám tě až moc rád na to aby si tu kvůli někomu brečela, hlavně většina hraje tady v Americe."

,,Jsem si toho plně vědoma." Odpověděla jsem mu. Když to tak shrnu lhala jsem mu snad ve všem.

Ale pravdu jsem mu říct nechtěla. Spíš jsem nechtěla rozhodit tým...