Say you won't let go

18.

Euforie po výhře nad Kanadou byla v týmu obrovská. Byla to výhra celého týmu, každá formace dala gól a také Suchy byl v bráně neskutečný.

A jestli ta energie před zápasem byla obrovská, teď byla ještě větší. Ta radost kluků byla nepopsatelná. Přesně tohle byli ty okamžiky, které by si chtěl každý zažít.

Během po zápasového promasírovaní kluci nezavřeli pusu, normálně by mi to vadilo, avšak dnes jsem to brala jinak. Nechala jsem je žvanit a občas sama něco řekla. Už mi to bylo celkem jedno jak mě tu berou a povolila jsem. Stejně ten hlavní účel nezamilovat se, nebavit se se všemi, ignorovat Kosáka, dávno tohle všechno selhalo.

I když stále jsem nebyla připravená spadnout do toho jejich kolektivu úplně,  ne do té doby dokud nebudu vědět co je se Suchym a než se Kosák jaksi vzpamatuje. K tomu ani jeden nepřišel zamnou po zápase, u Kuby jsem za to byla ráda, avšak s Tomem jsem neměla šanci mluvit a za ním a Svozkou na pokoj jsem o půlnoci vážně jít nechtěla, tak jsem mu jen napsala ať se co nejdříve staví. On to vzal ale doslova.

,,Co se děje?" Přiběhl zamnou na pokoj asi minutu potom co jsem mu napsala.

,,Nemusel jsi přijít hned, já myslela zítra, ale to už je jedno." Zasmála jsem se.

,,Zítra hrajeme s Rakouskem a moc času asi nebude, teď mám docela sílu po tý výhře, takže spát bych stejně nešel."

,,Jooo, když už jsme u toho, gratulujuu. Byl jsi neskutečnej v tý bráně. Já tě nechápu, obdivuju, fakt seš borec." Obejmula jsem ho.

,,Děkuju, tak nějak si myslím že na tom máš zásluhu hlavně ty."

,,Já? Proč já?" Divila jsem se.

,,Protože mám tu někoho komu můžu více věřit, seš jiná jak kluci. Navzájem si dáváme jakousi pomoc a to je na tom to nejlepší. Jsi spestření tohohle hokejového blázince." Pousmál se, avšak zas a znova byl nervózní.

,,To je hezký že to tak vidíš, jsem na tom podobně, kdyby jsi tu nebyl, asi tady umřu nudou, klučičími kecy a kvůli Kosákovi."

,,Ani se ti nedivím, nemáš to tady lehký." Přikývl.

,,Hele ale třeba teď se to zlepšilo. To nakupování a vánoční večeře mi trochu zlepšila pohled na kluky a povolila jsem, už je tolik neignoruju."

,,Všiml jsem si. Možná to je dobře." Naznal.

,,Možná? Sám si kdysi říkal ať se snažím s nimi mluvit aby byli lepší vztahy v týmu." Zarazilo mě to.

,,Já vím..."

,,Suchy co se děje? Už jsem se tě chtěla zeptat dávno, nějaké čtyři dny už poznám že tě něco trápí." Chtěla jsem vědět.

,,Báro já ti to nechci říkat." Znejistil.

,,Takže to je něco semnou? Tome řekni mi to, prosím."

,,Je to něco s tebou, ale já bych ti to neměl říkat, nechci aby jsi byla smutná a zklamaná." V tuhle chvíli mě napadlo spoustu věcí a nic z toho nebylo moc pozitivní.

,,Dělej řekni mi to, jak je vidět trápí tě to a nechci tě vidět takhle." Přemlouvala jsem ho.

,,Kosák, Svozka a Brába zas něco vymysleli..."

,,Pokračuj." Pobídla jsem ho, jinak bych to z něj asi nedostala.

,,Prý tě Kosák musí sbalit zpátky. V Ostravě jsi s ním prý byla venku a on si věřil na to že tě tady získá zpátky a s kluky se vsadil. Nevím jak to mezi sebou máte, ale podle toho co občas říkal u nás na pokoji mu to jde a mě to mrzí, štve a ty si to zase odskáčeš a já nemám šanci u tebe." Začal a bylo vidět že moc neví jak to zformulovat.

Takže to byla sázka. Proto měl Kuba ty svoje kecy a snažil se, protože nechce prohrát.

,,Já jsem vážně blbá, neměla jsem sem jezdit." Špitla jsem, když mi došlo co se stalo a děje.

,,Proč? Doopravdy něco proběhlo mezi vámi?"

,,Jo, ne nic víc,ale..." Tentokrát jsem nevěděla já jak to říct.

,,Co? Dělej, já to chci vědět." Popohnal mě.

,,Víš jak jsme si řekli že se navzájem máme rádi? No tak já to v hlavě nějak neustála a pustila jsem si ho k sobě, ale ne že bychom spolu spali, líbali jsme se a on se snažil pak dál, avšak mně došlo že to je chyba a jeho nechci. Akorát jak jsem mu dala jednu šanci, on si myslí že ji má i teď a chodí zamnou a nechce abychom byli my dva spolu, žárlí, a já nevím co dál, je to moje chyba, jsem blbá, přesně jak říkala máma." Chtělo se mi brečet a vlhli mi oči.

,,My jsme oba dva úplné trubky. Nechci mluvit sprostě... Baru, pojď sem." Objal mě.

,,Ne ty nejsi trubka, to já, dělám tu ve všem zmatek, rozhazuji tým, přesně jak jsem nechtěla. Se na mě podívej jak jsem zoufalá a co dělám." Kuňkla jsem.

,,To není tvá chyba, chtěla si se vyhnout lásce no a asi to úplně nevyšlo a Jakub je debil no, stává se."

,,Právě že to nevyšlo a dělám co dělám." Špitla jsem a přitulila se více k němu.

,,Já na tom taky nebyl nejlépe když jsem sem přijel, ale ty jsi mi to tady zcela změnila. Asi se oba tomu našemu osudu nevyhneme." Pousmál se.

,,Náš osud? Tvůj je možná dobrý, ale můj je jedna velká katastrofa."

,,Mluvím o té písničce, každý měl veselou a my jako jediný měli smutnou a ještě ten text." Vzal mobil a tu písničku tam našel.

,,I met you in the dark
You lift me up..." Zvedl mě a začali jsme tancovat, podobně jako předevčírem na té večeři. Jeho doteky můj smutek uklidnili. Asi to žádná stardance v našem podání nebyla, ale ty emoce co v nás proudili byli mnohem silnější než si dokáže kdokoliv představit.

,,Nikdy tě neopustím." Šeptla jsem Tomovi do ramene, když písnička skončila a stáli jsme v objetí.

,,Pokud se nestane něco velkého, já tebe taky ne. S Kosákem ses trápila už dost." Hladil mě ve vlasech.

,,Já vím, nechci znova tu bolest zažít." Mírně jsem se od něj odtáhla abych mu viděla do obličeje.

,,Bolesti a sebeovládání bylo až,až." Koukali jsme si navzájem do očí. Byli jsme od sebe kousek a ani jeden z nás už to nevydržel.

Naše rty se spojili a všechny ty problémy spadli.

Kosák,zápas s Kanadou, kluci, hokej, všechno bylo rázem pasé.

On byl vše co jsem chtěla.