Say you won't let go

15.

Vánoce... stávat se mi však vůbec nechtělo. Neměla jsem chuť na nic a ani mi nepřišlo že by ty Vánoce byly.

Ráno stejnak kluci měli trénink, už v osm byla snídaně a v devět už jsem musela být v aréně.

,,Nějaká smutná ne?" Všiml si toho strejda Háša.

,,Trochu, ale to je jedno. Vůbec mi nepřijde že jsou Vánoce. Mluvila jsem s mámou a je to takový divný nebýt na Vánoce doma." Zamumlala jsem.

,,Není to jedno Baru, co se děje?" Zajímal se.

,,To je složitý, musím se jen rozhodnout co chci a jak to vůbec bude a to nejde vysvětlit."

,,Co chceš nebo spíš koho chceš?" Přišel na to, nebyl hloupý.

,,Vím asi koho chci, jen nevím jak to má on a pak je tady i druhý člověk, kterého nechci zklamat a poslat někam. Nechci aby tady vznikali nějaké kauzy a problémy mezi námi."

,,Jo to je nějaký zamotaný, ale zkus to nějak vyřešit. Možná i tuším kdo by to mohl být, ale nechám to na tobě." Překvapil mě svým přístupem. Být to moje mamka tak už do mě jede abych mu řekla podrobnosti a všechno.

,,To jsem ráda, času asi dost."

,,To sice ne, hlavně na to není vhodná doba,ale vím že nic nezměním." Povzdechl si. Jo v tom měl pravdu. Vhodná doba doopravdy nebyla.

Ani na tu rozcvičku a zapracování kluků nebyla dobrá doba, před dvěmi měsíci by mě nenapadlo, že teď na Vánoce budu s našimi juniory "mrznout" v aréně.

,,Máš vánoční náladičku?" Přiběhli zamnou po obědě kluci. Nevím kdo vše, asi většina.

,,Co tu sakra děláte? Moc nemám, proč?" Byla jsem zmatená.

,,Máš oblečení na naší super večeři?" Zeptal se Brába.

,,Nemám, jaksi jsem s tím nepočítala, a když jsem se to dozvěděla bylo pozdě."

,,Jdeš s námi." Zatáhl mě za ruku Mory a já absolutně nechápala co se děje.

,,Seš tu jediná holka tak si tě pořádně upravíme." Mrkl po mě Kulich.

,,Cože?"

,,Žádný cože a to tvoje ignorování, trochu tě vezmeme mezi nás. Možná ti bude venku zima, ale to nevadí." Zasmál se Svozka. Všichni bylo oblečení nějak tepleji, za to já měla pouhou teplákovku.

,,Kam jdeme?" Snažila jsem se z nich dostat alespoň něco.

,,Nakupovat, celý odpoledne je volno, toho jsme museli využít." Prohlásil Špaček. To mám radost..

,,Jo a přepadovka byla snad jediná možnost jak by ses tomu nemohla vyhnout." Přikývl Kosák, už mě znal.

,,A to jsem se nemohla aspoň lépe obléknout?"

,,Ne, to by jsi právě ještě vymyslela něco jak se z toho dostat. A není to daleko." Zazubil se Šapovaliv.

,,Tady máš kdyžtak mojí čepici." Objevil se vedle mě Suchy a já se na něj podívala takovým výrazem že chci pomoc.

,,Tak a už si nestěžuj, měla by jsi být ráda že s tebou jde dvacet kluků nakupovat." Naznal Brába.

Ten nákupák nebyl daleko a co si budem ani mě nevadilo že mě vytáhli. Chtěla jsem jít někdy nakupovat, jen víc v klidu. Teď jsem neměla sebou ani dolar, takže jsem si toho moc koupit nemohla. Což nevím jak chtěli udělat kluci, to mě budou vše platit? Jestli jo, tak to si nechám líbit.

,,Musíme ti sehnat nejdřív super oblek nebo šaty. Co chceš?" Zamyslel se Mory, když jsme stáli mezi obchody s lepším oblečením.

,,Já mám raději šaty, ale chci zapadnout mezi vás, takže oblek..."

,,Seš holka, jdeme pro šaty!" Přerušil mě Ryši. Tak proč mě dali na výběr? To že se pár kluků oddělilo jsem postřehla, ale co si všichni mezi sebou povídali jsem raději vědět nechtěla. Byli jsme dost hluční, co si budeme.

Ty dvě paní v tom obchodě s šaty a takovýhle formálním oblečením nebyli zrovna nadšené, když jim tam vtrhla parta přibližně 15 hokejistů a každej hned začal co je dobrý a co ne. Ještě že mluvili česky a ty prodavačky si to nemohli vzít osobně.

V tu chvíli bych potřebovala několik dvojníků, protože každýmu se líbilo něco jiného a já na ně nestíhala reagovat. I ty paní nám chtěli pomoc, ale když viděli kluky, radši to nechali na nás.

,,Suchy co budete mít vy na sobě?" Stihla jsem se ho zeptat, když jsem zrovna na vteřinku měla klid.

,,Černý oblek, proto hledám taky něco tmavého." Usmál se, jenže to už mě volal Hausy co byl o pět metrů vedle, že našel super šaty v barvách Sparty. Já osobně jsem se nestihla skoro vůbec podívat co tu mají.

,,Teď seš jen moje." Přiběhl od někud Suchy, když jsem se Svozkou a Brábou řešila jaký tvar šatů by byl optimální.

,,To bych ráda byla furt..." Poznamenala jsem si jentak pro sebe.

,,Koukej, ty v těchlech šatech! Lepší tady nejsou." Protáhl mě přes tři uličky a ukázal na dlouhé tmavě modré šaty přes jedno rameno.

,,Hej ale joo." Objevil se u nás Mory s Kosákem.

,,Báro tyhle si musíš zkusit." Rázem tu byli asi všichni a mě nic jiného než požádat tu paní o zkoušku nezbylo.

,,Ty kokos, ještě se namaluješ a budeš princezna vánočního večera." Pískl Kosák a zbytek přikyvoval a něco si mezi sebou říkal. Měli pravdu, ty šaty mi seděli.

,,Ráda bych, ale kdo tuhle částku zaplatí,  navíc tohle asi nebude poslední věc co kupujeme." Pohodila jsem rukama.

,,Od toho tu jsme my a naše sbírka na oblečení pro tebe. My tě vytáhli, my to zaplatíme. A doufáme že nás budeš mít aspoň o něco radši." Odpověděl mi Ryši.

,,Děkuju." Špitla jsem, tohle od nich bylo hezké, ne že ne. Navíc to nebyl zdaleka konec našeho nakupování. Dále jsme stihli koupit nějaké balerínky,protože boty na podpatku nejsou pro mě, náhrdelník a nakonec jsme si zašli koupit nějakou mňamku. Byli jsme pryč skoro tři hodiny, ale tak volno moc nemáme, museli jsme toho využít.

Na finální přípravu na večeři jsem měla stejnak času dost. Kluci viditelně chtěli abych jednou nevypadala jak popelnice, a tak jsem jim to přání splnila. Snad poprvé co jsem s nimi, jsem se namalovala nějak víc, a když jsem se oblékla do těch šatů, sama jsem se skoro nepoznala.

,,Čaues vy dva, mám otázku není to moc?" Zašla jsem deset minut před večeří za Svozkou a Suchym na pokoj.

,,Kde je Bára? To nejseš ty.." Otevřel mi Suchy a koukal na mě jak kdybych přilítla z Marsu.

,,Je to Bára, jen taková jiná." Vešla jsem do pokoje. Měli tam uklizeněji jak já, ehm asi bych s tím měla něco udělat.

,,Sluší ti to, moc." Šeptl aby to Svozka nejspíš neslyšel.

,,Jee podobně jsi vypadala ve druháku, když jsme šli na maturiťák. To zase budou někteří mimo z tebe." Zasmál se Svozka.

,,Jak zase budou?" Nechápala jsem.

,,Tenkrát jsi byla úplně hvězda mezi hokejisty, teďka to bude... když vidím Suchyho tak ne bude,ale je stejný." Všiml si Toma jak si mě prohlíží.

,,Hej já ji ještě neviděl upravenou." Namítal Suchy.

,,To bude večer..."

,,Skvělej, hlavně se bav a nebuď jak bručoun." Nenechal mě mou větu dokončit Svozka.

,,Když se nic nepodělá mám to v plánu." Přikývla jsem a vyrazili jsme do jídelny.