Oční kontakt

Důležitý případ

Harry měl připravený povzbuzující lektvar a opatrně ho vkouzlil do Dracova těla. Nic dalšího nebylo třeba, tělesné funkce byly v pořádku. Zdravotně na tom byl Malfoy možná lépe než Harry, který byl opravdu vyčerpaný. Bylo potřeba aplikovat na celé tělo emulzi proti proleženinám. Harry mohl použít kouzlo, nebo úkol svěřit ošetřovatelce. Z neznámého důvodu se rozhodl provést celý úkon sám, klasicky manuálně. Kouzlem si Draca pouze přetočil na břicho. Zkusil mu jemně masírovat záda. Cokoliv, co by v něm probudilo nějakou odezvu. Probudit alespoň jeho smysly. Vnímal intenzivně kontakt s jemnou Dracovou kůží. Zdravé tělo. Svaly nebyly ani ztuhlé, bylo to, jako by spal. Harry promasíroval Dracovi celá záda a na zbytek těla použil kouzlo.

„Líbilo se ti, to, Draco?" zeptal se. Zahleděl se na jeho oči spatřil zelený záblesk v pravém oku.

„Chceš mi tím říct, že se ti to opravdu líbilo?"

Další záblesk. Tak tohle je potřeba prozkoumat. Kdyby to byla možnost, jak s ním komunikovat, Harry by se mohl dozvědět, co se stalo, a podat informace bystrozorům.

Tiše si znovu přisedl k posteli svého pacienta. Zjistit, co se přihodilo, bylo jistě důležité, ale hlavní bylo pomoci Dracovi.

Harry usilovně přemýšlel. Zatím nemůže tvrdit, že by s Malfoyem doopravdy navázal kontakt. Měl pouze naději. Rozhodl se, že nikomu z ostatních lékouzelníků se zatím nesvěří. Vešla ošetřovatelka s dávkou výživy.

„Děkuju, podám mu to sám," řekl Harry nekompromisně. O tohoto pacienta se bude starat jen on.

„Má to příchuť zelených jablek, jak jsem žádal?" zeptal se přísně.

„Omlouvám se, jablečnou výživu jsme neměli na skladě, tahle je jahodová," špitla ošetřovatelka.

„Urychleně ji objednejte," rozčílil se Harry. „Pro dnešek zkusíme jahody."

Dívka se konečně vzdálila a Harry mohl pokračovat v experimentech. Vkouzlil výživu do Dracova žaludku. Věděl, že Draco by nyní měl cítit chuť jahod na jazyku.

„Řekni mi, chutnalo ti to?"

Záblesk v pravém oku. Jak ho přimět, aby se mu blýsklo i v levém oku? Harry by nejraději zůstal u Draca celý den, ale musel se věnovat i ostatním pacientům. S velkou nevolí opustil pokoj a nechal monitorovaní svého pacienta na ošetřovatelce.

---

Harry se stával Malfoyovým případem doslova posedlý. Od bystrozorů stále nedostával žádné zprávy. Není přece možné, že nejsou žádní svědkové jeho napadení! Rozhodl se, že požádá svého nejlepšího přítele Rona Weasleyho, který byl rovněž bystrozorem, aby začal na případu spolupracovat. Napsal pouze kratičký vzkaz.

Rone, potřeboval bych, abys ses podíval na případ jednoho mého pacienta. Bystrozoři zatím nemají žádné informace. Stav se prosím u sv. Munga nebo u mě doma, jakmile budeš mít čas.

Harry

Ron přišel ještě téhož dne. Harry měl radost, protože byli oba velmi pracovně vytížení a neměli na sebe vůbec čas. Občas spolu zašli na famfrpálový zápas nebo do hospody. Poslední dobou to bývalo opravdu málokdy. Od té doby, co se Ronovi a Hermioně narodily děti, dával Ron pochopitelně přednost rodině. Harrymu to nevadilo, věnoval se oddaně práci. Jen někdy, když se vrátil do prázdného bytu, na něj padla tíseň. Pro mnoho lidí je důležitý, ale pro nikoho není nepostradatelný. Pro mnohé je hrdina, ale pro nikoho není nejdůležitějším člověkem na světě.

„Kámo, copak že ti na tom případu tak záleží? Kdo je ten pacient?"

Harry si uvědomil, jak podivně musela jeho žádost na Rona působit. Neřekl nic, jen Rona uvedl do nemocničního pokoje.

„Cože? Malfoy? Proč tě zajímá zrovna Malfoy?"

„Je to zajímavý případ. Nevíme, která kletba ho zasáhla. Rád bych mu pomohl, dlužím mu to za pomoc za války."

„Harry, ty ses snad úplně zbláznil. Ty mu nedlužíš vůbec nic! To jsi zapomněl, jak se k tobě celých sedm let choval?"

Harry mlčel a připadal si poněkud hloupě.

„Pochopím, když odmítneš, k tobě se choval vysloveně hrozně."

„Jo, nemám ho rád. Ale kvůli tobě ten případ převezmu," slíbil Ron. Nechtělo se mu analyzovat, proč se Harry o případ zajímá. Chtěl mu vyhovět, protože to byl prostě Harry, jeho nejdražší přítel. 

Opravdu mu na něm nějak podezřele záleží:-)