Oční kontakt

Odvaha k lásce

Harry předstoupil před ředitele nemocnice s prazvláštním požadavkem. Vyžádal si volno s tím, že si svého pacienta vezme k sobě. Vzhledem k tomu, že Harry dovolenou téměř nečerpal, mu bylo vyhověno. Všichni se podivovali nad jeho prosbou, aby si vzal Malfoye k sobě. Lékouzelník Potter se v poslední době choval podivně. Na druhou stranu Malfoy blokoval lůžko na oddělení intenzivní péče, nikdo si s ním nevěděl rady a nikomu na něm příliš nezáleželo. Potter dosáhl svého.

„Jak ho odsud dostanete?" zajímalo ředitele.

S tím si Harrry také lámal hlavu.

Letax, přenášedlo ani přemístění nepřipadaly kvůli Dracovu stavu v úvahu.

„Odlevituju ho," vyhrkl Harry. Vzápětí si uvědomil si, jak nebezpečné to je. Nechráněného Draca by mohl kdokoliv napadnout, navíc bude zbytečně poutat pozornost.

„Vlastně ne, rozmyslel jsem si to. Přemístím se s ním."

Harry si byl jistý, že síly má k onomu úkonu dost, tedy aspoň té fyzické. Dracovo tělo není ztuhlé, je vláčné a měkké, jako by spal. Už takto přepravoval úplně opilého Rona a zvládl to. Pak je tu ovšem psychická stránka. Draco vypadá divně s těma doširoka otevřenýma očima. Jeho tělo na jednu stranu Harryho přitahovalo, na druhou stranu ho jeho nefunkčnost děsila. Je to součástí úkolu, zvládne to. Bude muset zvládnout i horší věci. Další věc – co když Draco nebude souhlasit? Harry se ho na to musí zeptat. Draco není žádná nesvéprávná osoba.

„Souhlasil bys, kdybychom si udělali takový malý výlet? Vzal bych si tě na chvíli k sobě domů, co tomu říkáš?"

Divoký souhlas. Harryho zaplavila vlna Dracovy radosti a jeho vlastní tíseň.

„Nudíš se tady, viď? Uděláme si hezký den," řekl poněkud strojeně. V nemocnici byl pořád lékouzelníkem a jakžtakž bylo dané, jak se má ke svému pacientovi chovat. Doma to bude jiné. Z Harryho se stal po válce samotář a nebyl zvyklý mít doma delší návštěvy. Připravil si všechno, co bude potřebovat. Čokoládové a jablečné povzbuzující lektvary a emulzi proti proleženinám. Nic víc tento pacient nepotřebuje. Vlastně je zdravý, a přitom tak nemocný.

Poslední den, kdy měl Harry službu v nemocnici, se ani nezastavil. Paradoxně mu to přišlo vhod. Nějak se začal Draca ostýchat. Vždyť ten jeho plán je hrůzostrašný – přemístit toho bezvládného muže do svého domu, zažít s ním něco neskonale krásného, co umožní vytvoření silného patrona, zamilovat se do něj tak, že bude schopen získat sliny mozkomora a připravit lektvar. Pokud úkol nesplní a zemře, jeho oběť bude zbytečná a Draco zůstane navždycky uvězněný ve své duši. Kdo jiný by se do něj mohl zamilovat, kdo by k němu mohl proniknout? Pustil by Draco dovnitř své duše někoho? A kdyby Harry zemřel, co by Draco, připoutaný k němu Correlatiem, cítil? S největší pravděpodobností by žalem zemřel, ta prázdnota, temnota na druhé straně by ho udusila. Možná Harry neměl právo ho k sobě takto připoutat.

Byla noc a Harry se přišel naposled na svého pacienta podívat. Zítra ráno se přemístí. Draco už spal. Harry celý den vnímal jeho emoce, radostné očekávání, mírnou nervozitu, kvečeru stesk. Měl za ním přijít dříve, vyčítal si, celý den si nenašel ani chvilku, aby za ním zašel. Zpytoval svědomí. Měl moc práce, to ano, ale přece jen, měl si na něj udělat čas. Jak mu musí být, když s nikým nemůže komunikovat, na nic se nemůže zeptat, je vydaný napospas Harryho libovůli. Posadil se vedle jeho lůžka a vzal ho za ruku. Cítil jeho klid a důvěru. Nesmí ho zklamat.

Vyndal pergamen a svým škrabopisem napsal něco tak osobního, že už jen ta představa, že něco takového posílá nenáviděnému profesorovi lektvarů, byla absurdní.

Bojím se, že ho nebudu dost milovat. Nemohl byste mi pomoci? Nějaký lektvar? Amortentia?

Snape byl zaskočen. Kolik přemáhání muselo Pottera stát, než napsal tato slova. Nu, pomůžeme mu tedy. Na nočním stolku před Harrym se objevila známá růžová lahvička lektvaru lásky.

Je to speciálně upravená verze, není tolik zaměřená na smyslové poblouznění, nýbrž spíše na vytvoření emocionálního pouta. Vypij to najednou a při tom se dotýkej osoby, do které se chceš zamilovat.

Harry na malý okamžik zatoužil podat lektvar i Dracovi. Vždyť takto se odsuzuje k jednostranné lásce. Získá sliny mozkomora, spolu s profesorem připraví lektvar a pak, až se Dracova duše vrátí zpět, ho může navždycky ztratit. Do koho se má vlastně zamilovat? Co všechno z Draca zná? Jeho emoce. Cítí, jak silných emocionálních hnutí je schopen. Radost, stesk, zoufalství. To všechno musel cítit už tenkrát v Bradavicích, bylo to schované za tou arogantní maskou, za niž nikdy nikdo nepronikl.

Harry se pevně přitiskl k spícímu Dracovi, jeho ruku sevřel ve své a druhou si nalil celý obsah lahvičky do úst.

„Na zdraví, Draco, a na lásku."

Možná ho Harry miluje už i v této chvíli, co myslíte?