Oční kontakt

Setkání se Severusem Snapem

Inkantace k magickému spojení Correlatio byla poměrně složitá a Harry se ji musel naučit nazpaměť. Naučil ji i Draca. Dalším důležitým úkonem bylo pevné spojení rukou. Harry se mírně obával toho, že Draca drží jen on sám, ruka druhého muže byla naprosto bezvládná. Nejdůležitější součástí celé procedury byla maximální soustředěnost obou kouzelníků, projev koncentrované vůle spojit se s pocity toho druhého.

Harry se maximálně soustředil, pečlivě odříkal inkantaci, pevně svíral Dracovu ruku ve své. Doufal, že Draco se také soustředí na požadovaný úkon a přeříkává si inkantaci v mysli. Bylo po všem. Jak vůbec může zjistit, že vše proběhlo v pořádku? Byl zahlcený úzkostí, která přicházela jakoby zvenčí. Pak mu to došlo. Dracova úzkost. Takto se jeho pacient cítí? Zaplavila ho lítost, což byl jeho vlastní pocit. Brzy se naučil rozlišovat mezi pocity svými a pocity druhého kouzelníka.

„Draco, nemusíš se ničeho bát, jsem tu s tebou." Instinktivně vzal ruku ležícího muže do své a začal ji hladit. Díky Correlatiu cítil, jak se Draco uvnitř uvolňuje. Úzkost se zmenšila. Harry neočekával, že bude jejich spojení tak intenzivní. Předpokládal, že by byl schopen zachytit nějaké silnější afekty, ale ne každé hnutí mysli. K tak silnému propojení dochází jen u kouzelníků, kteří k sobě mají velmi blízký vztah. Jak je možné, že ho něco takového pojí právě s Dracem? Vždyť se celé roky nesnášeli! Nenávist a láska jsou dvě strany téže mince. Láska! Jak to slovo mohlo přijít Harrymu na mysl? Co když Draco vnímá jeho pocity právě tak intenzivně? Harry se rozhodl podivnou situaci dále neprotahovat.

„Jsi chráněný, nic se ti nestane. Přijdu za tebou kamkoliv, kdybys byl v nebezpečí. Je čas navštívit profesora Snapea."

---

Harry předpokládal, že se u Snapea příliš nezdrží. Byl velmi rozrušený, útočily na něj jeho vlastní pocity i pocity Draca Malfoye, z nichž nejsilnější byl nyní stesk.

„Myslím na tebe, Draco, všechno to dělám pro tebe," zašeptal doufaje, že jeho emoce Draca uklidní.

Přemístit se do Onyxového údolí bylo tou nejsnazší částí úkolu, který před Potterem stál. Absolutně nevěděl, jestli najde Snapeovo obydlí, jestli se mu vůbec podaří se s profesorem setkat.

„Dům profesora Snapea, Onyxové údolí." Přemístil se.

Najednou stál před nenápadně vyhlížejícím šedým vesnickým domem, porostlým břečťanem. Zahrada, která se před ním nacházela, nebyla právě udržovaná, ale na Harryho působila zvláštně uklidňujícím dojmem. Tmavozeleně. Na dveřích u branky, která byla natřena rovněž tmavozeleným nátěrem, byla cedule se jménem dr. Prince. Jméno profesorovy matky za svobodna. Harry si byl jistý, že našel místo, které hledal. Vyslal Dracovi pozitivní emoci. Vše jde podle plánu. Otevřel branku, prošel po písčité cestičce k domu a zaklepal na omšelé dveře. Zajímavé – ve sklepení v Bradavicích se vždy cítil stísněný. Tady na něj vše dýchalo klidnou melancholií. Uslyšel rázné kroky a za několik málo minut hleděl do tváře svému nejobávanějšímu profesorovi. Ta tvář se za ty roky vůbec nezměnila, jen pohled byl snad o něco laskavější.

„Pane Pottere?" Muž se ani nesnažil skrýt překvapení. „Čemu vděčím za vaši návštěvu?"

„Pane profesore, potřebuju pomoct. Draca zasáhla neznámá kletba a je ve velkém nebezpečí," vysypal ze sebe Harry. Cítil, jak se mu Snape nitrozpytem dostal do hlavy a ověřuje si jeho pravou identitu.

„Pojďte dál." Na Snapeovi bylo patrné zděšení.

„Povězte mi, co se stalo mému příteli Dracovi Malfoyovi." Podal mu sklenici ohnivé whiskey a Harry ji s povděkem přijal. Vypověděl všechno, co věděl, a čekal na profesorovu reakci. Byl by se ho rád zeptal i na spoustu dalších věcí, třeba na to, jak se dostal do Francie, když si všichni v Británii myslí, že při útoku Voldemortova hada Nagini zemřel.

„Pracovali jsme na lektvaru, který by měl při správném použití zvrátit účinky kletby Cruciatus. Byl to průlom ve výzkumu, ale některým lidem by to přirozeně způsobilo nemalé komplikace. Mnoho kouzelníků, kteří jsou nyní považováni za nesvéprávné a jejich výpovědi nelze použít jako důkaz u soudu, by se mohlo zcela uzdravit a usvědčit své trýznitele z použití nepromíjitelné kletby. Proto jsme drželi náš výzkum v utajení. Právě probíhaly poslední fáze výzkumu a byli bychom přistoupili k testování na reálných subjektech. Draco potřeboval jen sehnat nějaké ingredience..."

Severus skryl hlavu v dlaních, byl přemožen lítostí nad osudem svého drahého kmotřence a kolegy.

„Pane profesore, máte nějakou představu, jaká kletba Draca zasáhla?"

Snape přikývl.

„Je naděje na jeho uzdravení?" zeptal se Harry s nadějí v hlase.

Snape mlčel. Dlouho.

„Pane profesore?"

„Je to kletba Carcer Animae, uvěznění duše. Jedná se o černou magii a naděje na uzdravení se blíží nule."

Harry cítil, jak se jeho vlastní duše chvěje, rozpadá se na prach. Z očí mu začaly proti jeho vůli téct slzy. Snažil se uklidnit se, protože věděl, že jeho pocity se přenášejí na Draca.

„Ach, Harry," zašeptal ten přísný profesor Snape a stiskl ho pevně v náručí. A Harry plakal a plakal, až promáčel profesorův černý plášť. 

Důvěřujte Harrymu a Severusovi, prosím!