Oční kontakt

Otázky a odpovědi

Harry se nemohl dočkat, až se dostane k Dracovi. Celý den byl zaměstnaný ostatními pacienty a k Malfoyovi se dostal až pozdě v noci, kdy už měl mít defacto volno. Mrzelo ho, že kvůli jakési šarvátce mezi několika kouzelníky, která vedla k dost ošklivým zraněním, nemohl svému pacientovi ani podat lektvary, ani vmasírovat emulzi proti proleženinám. Místo aby zamířil domů na Grimmauldovo náměstí, vklouzl do nemocničního pokoje.

„Můžete jít, zůstanu u něj do rána," vykázal chladně mladou ošetřovatelku. Zdálo se mu to, nebo si brala služby u Malfoye častěji, než bylo obvyklé? Dívka se neochotně zvedla a Harry s mírným uspokojením zaujal její místo u přístrojů, které odečítaly vitální funkce. Zaplaťmerlin, vše v pořádku. Draco klidně dýchal, tep normální, teplota normální, magie bez výkyvů, ovšem i bez aktivity.

Přesunul se vedle Dracovy postele.

„Zajímalo by mě, jestli jsi konečně dostal ten lektvar s jablečnou příchutí," zamumlal nespokojeně. Nevěřil ošetřovatelce, že se o jeho pacienta dovedla postarat tak jako on sám. Na svou otázku přirozeně neočekával odpověď. Záblesk, tentokrát v levém oku. Zůstal konsternovaně zírat na muže před sebou. Levé oko! Znamená to, co si myslím?

„Nedostal jsi ho, že? Zařídím to, slibuju."

Harry se musel pootočit stranou, aby skryl slzu, která mu stékala po tváři. Byla to slza vděčnosti za to, že se mu podařilo navázat kontakt se záhadným pacientem.

Maličko se uklidnil a přisedl si k Dracovi blíž.

„Trochu si popovídáme. Ani nevíš, jakou mám radost, že mluvíš. Teda samozřejmě že nemluvíš, ale rozumíš – odpovídáš mi. Chci vyzkoušet, jak to všechno funguje. Budu ti dávat jednoduché otázky a ty mi budeš odpovídat."

Záblesk v pravém oku.

Harry si přinesl poznámkový blok a pro jistotu zamknul dveře zevnitř. Rozhodně nebude nikomu svěřovat, co právě objevil. Někdo by toho mohl zneužít. Zatím to bude jejich malé tajemství.

„Poslouchej, budeš mi říkat, co máš rád. Můžu ti podle toho upravit příchutě lektvarů. Tak začínáme. Zelená jablka."

Záblesk v pravém oku.

„Jahody."

Záblesk v pravém oku.

„Banány."

Záblesk v pravém oku.

„Draco, no tak. Ty vůbec nejsi vybíravý. Dýňový džus."

Záblesk k levém oku.

Harry se šťastně zasmál.

„No jasně, školní jídelna, ta člověka dovede otrávit. Co takhle čokoláda?"

Pravé oko.

„Výborně, pane Malfoyi, zítra bude lektvar s příchutí čokolády, osobně na to dohlídnu. Přejdeme k dalšímu kolu. Zvířátka. Jsi připravený?"

Zelený záblesk v pravém oku.

„Třaskavý skvorejš."

Levé oko.

„Akromantule."

Levé oko.

Stimul. Reakce. Stimul. Reakce. Stimul. Reakce. Harry si všechny odpovědi zapisoval, ale bylo to zbytečné. Byl soustředěný, všechny Dracovy odpovědi pro něj byly důležité, zapamatoval si je. Projeli snad celé obludárium i mnohá obyčejná zvířata.

„Dáme si pauzu, ano?" zašeptal Harry. Už byl opravu unavený a předpokládal, že Draco taky.

Draco vyjádřil souhlas. Harry se vedle něj posadil a vzal ho za ruku. Pro lékouzelníka to nebylo neobvyklé gesto, často se takto dotýkal svých pacientů, byla to součást léčby, vyjádření psychické podpory. Rozdíl byl v tom, že Dracovu ruku si z neznámého důvodu ponechal v dlani déle. Po chvíli si uvědomil, že se Draco nemůže bránit, a ruku stáhl.

Zelený záblesk v levém oku.

„Chtěl bys, abych tě držel za ruku?" zeptal se Harry překvapeně.

Draco odpověděl jediným způsobem, který měl nyní k dispozici. Pravé oko se divoce blýsklo. Harry vzal znovu bledou ruku do své. Žádná jiná komunikace už nebyla potřeba.  

S Dracem je trochu těžká domluva, ale aspoň něco :-)