Oční kontakt

Ve zdi

Noční let trval snad několik hodin. Několik nekonečných hodin, kdy Harry nenavázal s Dracem spojení a uvědomoval si, že ho možná navždy ztratil. Byl paralyzován výčitkami svědomí. Proč jen usnul, proč se nevydal Draca hledat hned, jak s ním navázal první kontakt? Proč Severus pochyboval a nedovolil mu vytvořit patrona dříve? Tiskl se zezadu k Severusovu plášti a propadal se do beznaděje. Jeho křehce nabytá duševní vyrovnanost se roztříštila ve strachu o milovaného Draca a Harry ztrácel sílu držet se Severuse. Jeho sevření se uvolnilo a Harry sklouzl z koštěte. Severus byl ovšem rychlejší. Harry cítil pád do propasti, pak ho pevná ruka stáhla opět na koště, tentokrát před sebe. Severus ho k sobě tiskl tak pevně, že se téměř nemohl nadechnout.

„To už mi nikdy nedělej, Harry, slyšíš! Nikdy!" Bylo to přísné napomenutí, ale bylo v něm tolik lásky, že v sobě Harry našel sílu znovu vztyčit hlavu a připravit se k akci. Vítr mu cuchal vlasy a chladil mu obličej. Severus zabořil na okamžik hlavu do jeho vlasů. Jak by mohl dopustit, aby se něco stalo Lilyinu synovi? Bude ho ochraňovat – navždy. Chránil ho, i když v něm viděl arogantního spratka, natož teď, když si ho zamiloval jako vlastního syna. Laň se míhala pod jejich pohledem, občas skryta v lese, jindy letící nad stromy. Konečně ji spatřili v ruinách starého hradu, mezi kamením a zbytkem zdiva. Zahlédli Harryho patrona, jak se otírá o zdivo hradu, a pak se drak i laň rozplynuli. Severus přistál s koštětem do nejjemněji a pomohl roztřesenému Harrymu na nohy. Podal mu lektvar na povzbuzení, věděl, že muž je příliš vysílený.

„Tady. Patron ukazoval sem," řekl Harry a namířil rukou ke zdivu. Obešel celou zeď, která byla velmi silná, ale nic za ní nenašel, jen pavučiny a plíseň.

Severus zkusmo namířil hůlku ke zdi ve snaze vyndat jen z kamenů. Byl okamžitě odražen, spadl prudce na záda.

„Někdo to zabezpečil proti kouzlům? Je v té zdi skrytý nějaký předmět? Něco, co nás dovede k Dracovi?"

Severus mlčel. Obával se, že se nejedná pouze o předmět. Hůlkou přeměnil volně ležící větve v kladivo a dláto. Začal dolovat jeden z kamenů ručně. Harry mu přiskočil na pomoc, Snape ho ovšem odehnal. Po několika minutách odstranil ze zdi první kámen. Pokračoval dál. Nyní to šlo o něco lépe. když byla odstraněna první vrstva zdi, přenechal své nástroje Harrymu, docházely mu síly. Děsil se, jaký výjev se může Harrymu naskytnout. Opravdu, po několika dlouhých minutách spatřil Harry za kameny světlou látku...

Severus viděl Harryho po konfrontaci s mozkomorem, byl svědkem jeho utrpení po vypití lektvaru na zesílení emocí, ale nikdy neviděl v jeho očích větší zoufalství než právě v tomto momentu. Harry se svezl do jeho náruče a tam jako by zemřel. Nehýbal se, neplakal, jen spočíval v jeho náruči, dokud ho něžně neoddálil.

„Musíme pokračovat," řekl Severus. Harry přikývl a vytvořil si vlastní náčiní. Beze slova rozebírali zeď, pracovali jemně, aby svým počínáním neublížili zazděnému. Ruce měli do krve rozervané, Severus je každou chvíli musel potírat hojivým lektvarem, aby se mohli pustit znovu do práce. Čas se zastavil, nevnímali, kolik hodin strávili rozebíráním kamenné zdi. Bylo už světlo, když Harry oddělil poslední kámen, který zakrýval Dracův obličej. Díval se do těch zkamenělých očí s němou výčitkou. Draco, proč jsi na mě nepočkal o chvilku déle? Proč jsem jen usnul a nespěchal ti na pomoc hned, jak se mi s tebou podařilo spojit? Proč? Proč? Proč? Severus nechal Harryho v klidu, nenutil ho opustit Draca. Teď už nespěchali. Harry se s Dracem neloučil na dlouho, věděl, že jakmile jeho tělo pohřbí, brzy půjde za ním. Correlatio ho za ním přivede. Něžně jeho obličej políbil. Dracova tvář byla chladná a nehybná.

„Miluju tě, Draco. Navždy."

Upozorňuju vás, že tohle ještě není konec. Takovéto konce já nepíšu :-)