Oční kontakt

První krůčky

Trvalo několik dní, než se Dracovo tělo zcela vrátilo do normálu. Harry si užíval každý jeho pokrok. Absolvoval jeho první kroky, pomáhal mu procházet se po pokoji, a když už byl Draco tak vyčerpaný, že se na vratkých nohou neudržel, vzal ho do náruče a hodil ho do peřin. Draco se na něj smál a Harry to nevydržel, vklouzl za ním do postele, a kdyby Draco včas znovu neusnul, snad by se odvážil prozkoumat ještě další funkce jeho těla. Neuvěřitelné, Malfoy je na něm zcela závislý a oba si to užívají. Harry si se svým spasitelským komplexem přišel na své; Draco se vůbec nebránil, užíval si tu závislost na Harrym, jeho opečovávání, blízkost, propojenost pomocí Correlatia i počínající fyzickou náklonnost.

Konečně mohl po měsících lektvarů požádat o první normální pokrm. Směl dostat pouze kaši, aby nebyl jeho žaludek příliš zatížen. Tu mu nakonec musel připravit Severus, protože neměli skřítka a Harry se od Draca nehnul ani na minutu. Harry se v duchu uchechtl. Kdo by tomu věřil, že uvidí Snapea vařit krupicovou kaši pro Malfoye a on sám mu ji bude servírovat na talířku ve zmijozelských barvách?

Byl by si přál, aby dny polozastřeného vědomí, kdy mu všechno přišlo neuvěřitelné a snové, nikdy neskončily. Draco ovšem rychle nabýval na síle, a byť se Harryho péči nebránil, už nepotřeboval jeho asistenci s běžnými denními úkony.

„Musíme dokončit lektvar," řekl jednoho dne rozhodně a Harryho ten návrat do reality polil jako studená sprcha. A opravdu, od onoho dne Draca skoro nevídal. Oba Zmijozelové byli celé dny zalezlí v laboratoři a Harry si připadal odstrčený. Draco se vracel večer s fanatickým výrazem a jediné, o čem dokázal hovořit, byl lektvar proti účinkům Cruciatu.

„Potřebujeme výtažek z baziliščí krve, stále jsme ho nezískali," řekl Severus.

„To je ta přísada, kvůli které se Draco ocitl na Obrtlé?"

„Ano, bohužel. Harry, bylo by možné ho nějak získat přes Ronalda Weasleyho? Jako bystrozor musí mít přístup k různým látkám, které se dostanou jen na černém trhu."

Harry si uvědomil, že od té doby, co se Draco probral, Ronovi ani jednou nenapsal. Trochu se bál, že Ron bude chtít hned Draca vyslechnout, a chtěl mu dopřát pár bezstarostných dní. Když ovšem viděl lektvaristův zápal pro věc, neváhal a Rona kontaktoval. Věděl, že až se Draco probere, nečeká ho žádná idyla, bude pokračovat vyšetřování a na otázky kolem jejich vztahu nebude čas. Co si vlastně představoval? Že budou mít s Dracem nějaké líbánky? Vzdychl a poslal Ronovi sovu se vzkazem, aby se přemístil do Onyxového údolí.

Ron byl dobrý kamarád a dostavil se hned následujícího dne. Říct, že Harryho rád vidí, bylo slabé slovo. Ron byl nadšený, nepředpokládal, že by se zrovna tomu zapšklému netopýrovi podařilo přivést Harryho zpět k životu. A teď tady byl Harry živý a zdravý, po zádumčivosti způsobené kontaktem s mozkomorem nebylo ani stopy.

Pak přišel Malfoy. Ronovi to setkání nebylo právě příjemné, trápily ho výčitky, že dopustil, aby byl muž unesen. Od Harryho dostával průběžné zprávy a pokračoval ve vedení vyšetřovacího týmu, zatím se ovšem kýžené výsledky nedostavovaly.

Malfoy se proti němu posadil a formálně se pozdravili.

„Draco, smím ti položit pár otázek?"

Draco přikývl. Ron zaregistroval, jak je Harry pozoruje. Jako by se snažil Malfoye ochránit. Stále ještě nebyl úplně přesvědčený, že je tohle pro jeho kamaráda to pravé, nicméně v duchu se mu musel omluvit, že ho podezříval ze zneužívání pacienta. Z rozhovoru ho mrazilo. Ten člověk si prošel peklem. Viděl v Harryho tváři zděšení. Ne, Harry s Dracem o prožitých událostech dosud nemluvil. Neměl na to sílu. Připadlo mu, že nevydrží poslouchat, jak jeho milovaného někdo přepadl na Obrtlé ulici, jak ho spoutal nejkrutější kletbou, jak jej pak ten samý člověk unesl z jeho vlastního domu na Grimmauldově náměstí a zazdil do kamene. Draco přes Correlatio cítil jeho zoufalství.

„Rone, můžeš nás prosím chvilku nechat o samotě?" poprosil.

Bystrozor přikývl. I on tuto vynucenou pauzu uvítal. Potřeboval si srovnat myšlenky v hlavě.

Draco Harryho pevně objal.

„Tolik jsi trpěl," vzlykl Harry. „Je mi to tak líto, Draco. Měl jsem tě víc chránit."

„Udělal jsi všechno, co bylo v tvých silách. Nikdo na tvém místě by nedokázal víc." Vzal něžně Harryho obličej do svých dlaní a stíral mu slzy.

„Miluju tě, Harry. Jsi to nejlepší, co mě kdy potkalo."

Harry chtěl říct něco krásného, ale nedokázal udělat nic jiného než se rozplakat na plno. Potřeboval to, všechno napětí se uvolnilo, za chvíli byl schopný vrátit se s Dracem k výslechu. Ještě předtím musel udělat jednu důležitou věc.

„Taky tě miluju, Draco."

Tak už je máme spolu, ale ještě je potřeba zjistit, kdo jim to udělal. A taky budou spolu ještě víc :-)