Oční kontakt

Návrat k svatému Mungovi

Přesně měsíc po onom rozhovoru s Ronem si nechal Draco patentovat lektvar proti následkům Cruciatu, Ron nezklamal a chybějící ingredience včas dodal. V kouzelnickém světě to zapůsobilo jako výbuch bomby. Většina kouzelníků neměla tušení, co se s Malfoyem stalo, a byli velmi překvapeni, že vykonal něco tak užitečného. Mnoho z nich mu bylo ochotno odpustit. Draco opravdu chápal vytvoření lektvaru jako jakési vykoupení, svůj dluh vůči kouzelnické společnosti. Ron mu doporučil, aby raději zatím zůstal v Onyxovém údolí se Severusem. Harry odmítal své přátele opustit, ale nakonec ho bylo potřeba v nemocnici u svatého Munga při podávání lektvaru proti Cruciatu. Draco se nakonec rozhodl Harryho doprovázet.

Byly to náročné dny a Harry s Dracem, už tak psychicky vyčerpaní z událostí posledního roku, byli oba na dně svých sil. Lektvar zabíral postupně a pacienti potřebovali velkou psychickou podporu. Tu jim Harry uměl poskytnout, byl jemný, empatický, dával ze sebe vše a večer býval k smrti unavený. Pro něj tu byl Draco se svou láskyplnou péčí. Každý den trpělivě čekal na Harryho v nemocnici, přemístil se s ním na Grimmauldovo náměstí, připravil mu večeři, lázeň a čekal na něj s ručníkem. Vysušil mu vlasy a doprovodil ho k lůžku.

„Zůstaň tu se mnou, Draco," zašeptal Harry. Dracovo Correlatio ho obklopovalo jako bezpečná náruč. Draco ho objímal a líbal, dokud neusnul. Harry se bránil spánku, chtěl víc a víc ze svého přítele, chtěl jej učinit svým milencem, ale únava z práce v nemocnici jeho vyčerpané tělo vždy znovu a znovu uspala dřív, než se mohl odvážit k jakémukoliv dalšímu kroku.

---

Harry se bál nechávat Draca samotného ve svém domě, i jeho přemísťování do nemocnice mu připadalo nebezpečné. Nakonec s ním Draco začal trávit čas v nemocnici. Vděční pacienti a jejich příbuzní si brzy všimli, že jejich zachránce pobývá v nemocnici, a Draco začal dostávat malé pozornosti, mnoho lidí mu chodilo poděkovat. Na to nebyl zvyklý, jako Malfoy zažil v posledních letech spíše opovržení. Býval z toho v rozpacích. Ten den, kdy mu přišel poděkovat Neville za své rodiče, byl v takovém psychickém rozpoložení, že se musel celý roztřesený schovat v místnosti na uskladnění lektvarů. Harry ho nemohl najít a začal si o něj dělat starosti. Vyslal mu přes Correlatio své obavy. Draco vyběhl ven a málem se s Harrym, který poplašeně pobíhal po chodbách, srazil.

„Draco, tohle už mi nikdy nedělej."

„Bál ses o mě?"

„Šíleně. Nezapomeň, že tvůj vrah je stále ještě na svobodě, nevíme, kdo to je a kde se skrývá." Přitiskl se k Dracovi. „Nehnu se od tebe ani na minutu."

Bylo to jako předtucha, Harry se najednou začal o svého milovaného bát tak, že to nebylo normální. Draco nemohl zůstat v klidu, strach přenášený Correlatiem ho úplně ohromoval.

„Vrátíme se do Onyxového údolí," rozhodl Harry. „Tvůj lektvar funguje, nyní ho mohou podávat i méně zkušení lékouzelníci.

„Harry, jsi si jistý? Zvládli bychom to tady," přemýšlel Draco.

„Dokud nebude případ vyřešený, nebudu riskovat, že ti někdo ublíží."

Harry se vydal za ředitelem nemocnice, aby s ním dojednal delší dovolenou. Byl si jistý, že mu bude vyhověno. Draco na něho čekal v lékouzelnickém pokoji. Prohlížel si místnost, v níž byla z každého předmětu patrná Harryho přítomnost. Příjemný provozní nepořádek, tak typický pro Harryho. Vše sterilně čisté, ale nikdo kromě majitele věcí by se tu nevyznal. Dokumenty označené jakýmisi piktogramy, které nejspíš Harry vynalezl, aby do administrativy vnesl vlastní systém. Hrnečky s nebelvírským znakem. Fotografie jeho přátel – Ron a Hermiona s dětmi. Ostatní členové Weasleyovy rodiny. Jeho vlastní fotka. Kdy ho stihl vyfotit? Nejspíš byla pořízena krátce po jeho probuzení, protože tam vypadal dle vlastního hodnocení příšerně – rozcuchané vlasy, oči taktak dokázal udržet otevřené, snažil se usmát, ale moc se mu to nedařilo. Draco nevěděl, jestli se má usmívat, nebo mračit. Schoval fotku za obrázek Weasleyových. Však já ti seženu lepší fotku, ušklíbl se. Vtom uslyšel klapnutí dveří.

„No konečně, Harry," řekl a otočil se. Poslední, čeho si všiml, bylo, že člověk, který vstoupil do místnosti, není Potter. Pak následovala už jen prudká bolest hlavy a pád do temnoty.

Omlouvám se, že mu zase ubližuju, ale jinak bychom nezjistili, kdo jim škodí. Nechovali se zrovna moc opatrně.