Marauder's life | • FF - HP

12_Vánoční express

20.prosince 1973

Eleven se dotkla skla a ještě naposledy zamávala holkám a Jamesovi. Upřímně se divila když James výjimečně věnoval pozornost jenom své sestře a né rusovlasé čarodějce co celou cestu šla vedle ní. Asi chtěl trochu zapůsobit, ale Eleven pochybovala že mu to vydrží déle jak dva dny. Během chvíle se jí skupinka ztratila z očí a nahradila jí bílá krajina pokrytá sněhem, tmavovlasá čarodějka si sedla na sedačku naproti Davidovi. Ten se koukal do učebnice obrany proti černé magii.

Eleven mu nakoukla nad knížku a kupodivu se David díval na stránku s patronovým zaklínadlem. Eleven se lehce zamračila a sedla si zpět.

,, Co se děje?" Zeptal se a zabodl pohled do Eleven která se vedle něj posadila. Ta zmateně nadzvedla obočí.

,,Co by se mělo dít?" Zeptala se Davida a ten po ní vrhl jen letmý pohled z kterého poznala že ho nebaví si hrát. Což bylo stejně k ničemu protože se Nebelvírská princezna potřebovala na někom vybít. Nehorázně se nudila.

,,Zamračila si se když si viděla stránku s patronem." Vysvětlil Kayne a Eleven se divně zašklebila. Ano, přesně taková byla její reakce. S tím kouzlem měla už co dočinění a tím že se zamračila Davida vyvedla trochu z rovnováhy.

,,Zkoušela jsem ho. Je to velmi náročné a podařila se mi jen bílá mlha." Řekla trochu zklamaně a David zpozorněl.

,,Ty jsi ho zkoušela? Kdy?!" Vyjekl přidušeně a jeho oči si prohlíželi její obličej jestli nenajde jakýkoliv náznak lži. Eleven se jenom zasmála nad dychtivostí jejího kamaráda.

,,Ano zkoušela, paní profesorka McGonagallová mě jednou požádala aby jsem s ní šla do knihovny hledat několik učebnic pro přeměňování. Byli jsme v oddělení s omezeným přístupem a já si jednu knihu vypůjčila. Myslím že je pro šesté ročníky." Řekla a podívala se na svého kamaráda. V Davidově obličeji byl vyděn šok. Ten se pomalu změnil v úžas.

,,Ty jsi ukradla učebnici v oddělení s omezeným přístupem?" Zeptal se dychtivě, což Eleven znovu rozesmálo. Je vtipný že jí všichni považují za zlatíčko a nevinnou sestru toho střapatého paka. Přitom je dost zákeřná.

,,Řekla jsem vypůjčila, tedy je pravda že jsem jí ještě nevrátila a ani o tom nepřemýšlím." Řekla a podívala se z okna Bradavického expresu. Vlak jel dost rychle a proto v okně byla vidět spíše šedobílá šmouha.
David lehce zakýval hlavou na srozuměnou.

,,Půjčíš mi jí?" Zeptal se a svůj pohled zabodl do dívky naproti němu. Eleven mu začala pohled oplácet chvíli jejich souboj probíhal a pak Eleven povolila a vytáhla jí z tašky.

,,Po prázdninách mi jí vrať."

•••

Express už pomalu zpomaloval a tak se dvojice Nebelvírů rozhodla vyjít z kupé . Lvi procházeli uličkou mezi poloprázdnými kupé. První šel David, protože Eleven si prohlížela z okna budovy Londýna a moc nepozorovala co se děje před ní.

,,Táhni!" Vyjekla z ničeho nic osoba vycházející z jednoho kupé. David neotálel a hned se do něj se značným podrážděním v hlase obořil.

,,To ani nemůžu projít uličkou?! Snad počkáš ne?" Vyjekl a zabodl pohled do Evana Rosiera. Ten taky vypadal dost nabroušeně.

,, Ach, David Kayne, jak příjemné tě vidět. Možná by si měl zkusit poslouchat talentovanější a důležitější lidi." Utrousil opovrhovaně.

,,No nepovídej. Takže by si mě mohl nechat projít." Utrousil tiše David, ale podle Evanova rozhněvaného výrazu ho stejně slyšel a stáhl se. To v tu chvíli poznala Eleven a zapojila se do konverzace.

,, Mohl by ses alespoň trochu pokusit skrýt tu aroganci." Pronesla Eleven se znatelnou dávkou sarkasmu v hlase. Evan až teď zjistil že nenarazil jenom na Davida, ale i na Nebelvírskou princeznu.

,,No očividně vy tu arogancí máte v rodině." Odvetil s vítězným ušklebkem Evan. Docela se mu líbilo že narazil na Eleven, protože hádky s ní bývají jiné ráže.

,,Ano, je pravda že James má své chvilky, ale troufnou si říct že zrovna ty nás převyšuješ oba." Vrátila mu úder zase Eleven.

,,Aaa naše drahá Eleven se ozvala!" Houkl Barty ještě z kupé. Jmenovaná sebou trhla a podívala se za Rosiera kde se na sedačce roztahoval Crouch junior s obrovským úsměvem.

Ve dveřích místo Rosiera se najednou objevili tmavé vlasy Reguluse Blacka. Do Eleven se zabodly bouřkově šedomodré oči strašně podobné těm Siriusovím a zároveň tak jiné.

,,Takže milovaný Nebelvírský páreček má romantickou procházku po vlaku? Očividně nedáváte pozor na cestu." Řekl klidně a pohledem si projel oba nebelvíry před sebou. Eleven na něj malém vyletěla, ale udržela se a začala útočit zase slovně.

,,Egoistický, čistokrevný maniak a jeho partička noshledů. Asi nedávali pozor na to kdo prochází uličkou. Gentlemana z tebe rodiče asi vychovat nedokázali." Oplatila stejnou mincí Eleven a opětovala Blackovi pohled. Ten na její urážku nijak nereagoval. Možná proto že na to pořádně neměl ani čas, protože Eleven pokračovala.

,,Vrháš po mě pohledy jako kdybych ti něco udělala. Bez jakékoliv důvodu mě a mého kamaráda urážíš a vylívaš svojí špatnou náladu. Pro tvojí informaci. JÁ NEJSEM TERČ." Zavrčela naštvaně.

Black lehce přivřel oči a v klidu pozoroval nebelvírskou čarodějku jak postupně zvyšuje hlas. Svým způsobem nechával Eleven aby na něm vybila svojí zlost.

,,A jestli sis nevšimnul, tak jsme se s vámi oni neměli v plánu hádat." Dodala Eleven a svým pohledem projela i zbylé Zmijozele. Musela zatnout ruce v pěst aby mu nezlomila ten jedo dokonalí nos.

,, Takže teď když budete tak hodný pane Blacku 'který si až teď po sražení jeho nebeského ega všimnul že je zbytečně vysoké' nás necháte projít dál a my si užijeme krásné Vánoce." Dořekla Eleven.
Brunetka ucítila docela úlevu, konečně si taky vylila svojí zlost. A kupodivu terčem byl právě bratr Siriuse Blacka.

Regulus se za celou dobu co Eleven mluvila nijak nesnažil mladou čarodějku přerušit. Teď když stali naproti sobě a dívali se do očí tak k ní lehce přistoupil, i přesto že jim oboum bylo teprve dvanáct tak byl vidět ten výškový rozdíl. Eleven se zamračila když zvedla hlavu aby se mu podívala do očí. Regulus neměl vyloženě výsměšný výraz. Byl jen lehce pobavený.

,,Tak to vám slečno Potterová přeji hezké Vánoce a rozhodně vás už nehodlám zdržovat." Řekl, než Eleven stihla zareagovat tak prošel chodbou a u nejbližších dveří vystoupil z vlaku. Z kupé jako první vystřelil Evan a za ním vylezl Bárty, který vložil Eleven do ruky malou krabičku.

,, Menší dáreček od hadů." Řekl nadšeně. ,,Kluci se báli že je zavřeš v přístěnku." Dodal pobaveně a taky zmizel.
Po chvilce nebylo ani poznat že se tady skupinka zmijí se lvi pohádala.

Eleven by tam stála ještě dlouho, kdyby jí z tranzu nevyvedl David. Zatřásl s brunetkou a divně se podíval na krabičku.

,,Co myslíš že v tom je?" Zeptal se čarodějky a ukázal na malou černou krabicku. Eleven jen pokrčila rameny. ,,Myslím že to zjišťovat ani nechci." Řekla potichu a strčila malou krabičku do kapsy. Potom oba vyšli stejným východem z vagónu jako zmije.

1125 slov