Marauder's life | • FF - HP

83_Plášť

20. Října 1977

Už je to několik dní co se Eleven marně snažila přesvědšovat profesory že je naprosto vpořádku a nemusí jí nějak ulevovat před ostatními.

Eleven to už upřímně lezlo krkem a chtěla tu šaškárnu mít za sebou. Už se fyzicky zotavila, takže neviděla důvod proč by měla mít před ostatními jakoukoliv výhodu.

Měla štěstí že dnes měli dvouhodinovku Historie a pak péči o kouzelné tvory. Dnes se vyhla nepříjemnému napětí mezi ní a Regulusem na hodině přeměňování, kdy je ta škodolibá profesorka posadila spolu do dvojice.

Regulus jí vždycky o hodině sleduje a upřímně se tím vůbec netají. Je to naprosto očividné pro všechny co by se na ty dva podívali. Je nepříjemné když jí celou hodinu propaluje pohledem.

Možná né nepříjemné, Eleven se snažila aby ten pohled nesnášela, ale on se jí nadále svým zvráceným způsobem líbil. Což je docela dobrý důvod proč se od něj držet dál.

Musí si zachovat zdraví rozum, který jí jasné říká: 'není to správné, vyhýbej se mu.' Přesto posledních pár dní se na povrch dostává i jiný hlásek který jí naopak říká: 'víš že je jen tvůj, tak jdi pro něj.'

Ale u tohoto hlásku usoudila že asi bude špatný a ignoruje ho.

Přeměňování není jediný předmět kdy jí sleduje. Jsou to Lektvary, Astronomie a i obrana proti černé magii. Dokonce i ve velké síni jí sleduje. Byla z něj docela dost na nervy.

,,Nenechala jsem u vás jeden plášť?" Zeptala se Eleven. Zmijozelští k ní do teď byly otočení zády, ale jakmile zaslechli její hlas tak se na ní šokovaně otočili.

Nebylo to poprvé co u nich takovýto výraz viděla, ale bylo to po dlouhé době a tak jí to trochu rozhodilo. Obvzlášť u Reguluse, který se na dálku zdál být obvzlášť chladný.

Teď před ní stál přesný opak chlapce se kterým chodila. Žádný smysluplný úšklebek nebo dobře ovládané emoce. Překvapeně na ní vytřeštil oči.

,,To že s vámi nechci mluvit neznamená, že mě k tomu situace nedonutí. Navíc ten plášť je dost důležitý." Řekla Eleven a stáhla rty do úzké linky. ,,Takže máte ten plášť?" Zeptala se znovu.

Evan se zmateně zamračil. Naposledy u nich byla před téměř dvaceti dny a byl si jistý že v pokoji nenašel nic neobvyklého. Regulus záporně zakroutil hlavou, ale pak promluvil Barty.

,, Ano, jeden.. plášť jsi tam nechala." Řekl a po dlouhé době v něm opět byl poznat ten škodolibý dareba, kterým Barty vždycky byl. Eleven na něj upřela vyzývavý pohled který značil jestli něco prozradí tak ho na místě zabije.

Na to se Bartymu roztáhly rty do úsměvu. Eleven si ani neuvědomila jak jí tenhle člověk chyběl, poslední dobou má hlavu plnou Reguluse Blacka a na svého nejlepšího kamaráda úplně zapomněla.

,,Donesu ti ho na Astronomii dneska večer princezničko." Řekl nevinně, přesto že jeho výraz vypovídal o něčem jiném. Eleven sebou trochu cukla jakmile jí oslovil její Nebelvírskou přezdívkou.

Dokonce si všimla že po něm Regulus vrhl pěkně nevraživý pohled. Bylo to pro ní strašně atraktivní když vůči ní byl pořád ochranářský. I když tyto pocity zahrabala někde hodně hluboko, tak jí to zahřálo. Líbilo se jí že mu to vadí.

,, Výborně." Pronesla Eleven úsečně. ,,Tak na Astronomii." A odešla bez rozloučení ke svým Nebelvírským přátelům.

Jediný Regulus ze všech čtyř věděl že je celou dobu sledoval James. Když si Nebelvírský kapitán všiml pohledu mladšího Blacka tak si musel zanadávat za to že nebyl dostatečně nenápadný.

Ale měl štěstí že se to Regulus rozhodl neřešit a radši se svými přáteli odešli. James se otočil a co nejrychleji se vydal za svojí sestrou, která už byla na cestě do lví věže.

,,Takže ho našli jak jsem pochopil." Řekl James aby si urovnal to málo co slyšel z rozhovoru. ,,A dají ti ho dnes večer. To je dobře. Nevypadalo to že poznali co to je."

,, Poznali." Opravila ho Eleven a James se na ní překvapeně podíval, protože on měl dojem že nevěděli co to je za plášť.

,, Tedy né všichni. Regulus a Evan ani nevěděli že jsem ho tam nechala. Barty ho našel a taky zjistil co to je." Vysvětlila mu Eleven. V jejím výrazu nešlo poznat jak moc je naštvaná.

Podle všeho James už neznal svojí sestru tak dobře jako dříve, protože by věděl že ani není naštvaná. Byla ráda že si zase mohla promluvit s někým kdo jí vážně rozumí. Ano, to napětí mezi ní a Regulusem bylo příšerné, ale stálo to za to.

,, Vážně? Že zrovna Barty působí dost, jak to říct...lehkomyslně." Zamyslel se James. Eleven se trochu zamračila. Věděla že tyhle slova jí vždycky raní, vždy když budou pomlouvat její přátele. Jestli se jim tak ještě dalo říkat.

Minimálně to byli lidé na kterých jí záleželo.

,, Neznáš je." Odsekla Eleven a působilo to víc nepřátelský než původně zamýšlela. James se k ní překvapeně otočil. ,,Barty je jeden z nejchytřejších lidí, které jsem kdy poznala." Řeka přesvědšeně.

809 slov