Marauder's life | • FF - HP

106_Rozloučení

20. Března 1979

,,Já vidím zasrané jednorožce tancující v kruzích." Řekl Barty a divně se díval do chodby před sebou. Eleven se nejistě ošila, protože už od rána byl Barty strašně divný.
Evan se pobaveně zašklebil, už jen kvůli tomu že ta představa jednorožců musela být zajímavá.

,,Barty? Kdy si naposledy spal?" Zeptala se zvědavě Pandora. Barty jenom pokrčil rameny a broukl. ,,Tak před dvěma dny?"

,, Jdi spát idiote." Zavrčel Evan, ale Barty se musel vymluvit. ,,Na  to bude čas až zítra, je hodně věcí co musíme ještě dneska udělat. Přeci jen osmnáctiny naší drahé Eleven si nemůžu nechat ujít." Řekl Barty a objal Eleven.

Ta se obejmout nechala, ale přesto nebyla nadšená z toho že jí Barty škrtí.

Regulus se mírně usmál. Barty nespal hlavně kvůli němu. I když to Barty neřekl nahlas tak ví že Regulus něco chystá a snaží se mu to všemožnými způsoby překazit.

Před Eleven se mu podařilo zakrýt jeho pátrání po viteálech, přeci jen ona měla dost zaměstnanou hlavu strachem o svojí rodinu, ale Barty byl dost vnímaví na to aby si toho všiml.

Sice neví o co jde, ale ví že je to špatné.

Regulus osvobodil Eleven od Bartyho a stáhl si jí k sobě, jestli to je naposledy co se vidí, tak ať to je ten nejlepší den a hlavně Eleveniny nejlepší narozeniny.

Přesto že si Regulus myslel že Eleven není v obraze, tak se mýlil.

Eleven věděla že by jí Regulus do něčeho společného s Pánem Zle rozhodně nezatáhl, proto požádala Kráturu, aby jí řekl co se stalo, co přesně se stalo.

Regulus zakázal Kráturovi, aby to řekl rodině, ale Eleven nebyla v rodině. Krátura jí povyprávěl přesně o celém tom výstupu a Eleven se dokázala postupem času dopracovat k černé magii. Co jiného také očekávat od Pána Zla.

Trvalo jí to sice několik týdnů, nejspíše déle jak Regulusovi, ale dostala se k výsledku. Viteály - ta nejčernější magie.
Eleven si párkrát udělala návštěvu knihovny v oddělení s omezeným přístupem a málem jí to stálo i školní trest.

V té jeskyni kde byl Krátura musel být uschovaný jeden z nich a Voldemort rozhodně měl více jak jeden. Sice nevěděla kdy Regulus má v plánu pro něj jít, nevěděla ani kdy přesně chce odejít z Bradavic, ale věděla že to bude brzo a bude muset Regulusovi v tom zkusit zabránit.

,,Neboj se Regu, Eleven bych ti neukradl." Zavrněl pobaveně Barty a Eleven jen protočila očima.

S dobrou náladou došla skupinka až k tajné chodbě do Prasinek, kterou jim Eleven ukázala v minulém roce. Eleven otevřela průchod a vyrazili do Prasinek.

Jako první objednal Barty máslový ležák u tří košťat a všichni se dobře bavili. Podle všeho Bartymu nestačí jen ležák a hodil do sebe i tři panáky ohnivé whisky. I Eleven přemluvil na jeden přípitek, takže o zábavu bylo postaráno.

Vraceli se až pozdě večer. A všichni předem věděli že druhý den ve škole budou nepoužitelní. Barty s Evanem zamířili rovnou do sklepení a Pandora se loučila u měnícího se schodiště.

Regulus šel ještě vyprovodit Eleven, ale nakonec jí zatáhl v sedmém patře do komnaty nejvyšší potřeby. Tohle byla taky jedna z místností které využívali k setkávání, když potřebovali klid od ostatních.

Regulus si komnatu upravil podle sebe. Vypadala útulně, trochu připomínala přijímací místnost na Rowenině vrchu. Byl to dům, který je spojoval. Barvy byly v béžové a tmavě hnědé, uprostřed místnosti byla jedna pohovka, ke které Regulus hned zamířil.

Eleven ho zmateně následovala a posadili se. ,, Promiň, jen jsem s tebou chtěl být sám než odejdu." Řekl Regulus s lehkým úsměvem a podíval se Eleven do očí. Ta to hned pochopila. Regulus se s ní chce rozloučit, což zase Eleven nechce dovolit.

,,A co budeš dělat?" Zeptala se. Regulus sebou lehce trhl. Eleven věděla že jí bude lhát a z tónů hlasu, kterým to Eleven řekla Regulus poznal že to ví.

Byl vychovaný v tom aby rozeznával reakce a četl v lidech a zároveň aby on byl pro lidi nečitelný. Dokázal poznat Eleveninu reakci. Trávil s ní tolik času, že její reakce by dokázal vyjmenovat i ve spánku.

,,Eleven. Jseš dost chytrá na to aby si to odvodila." Vydechl Regulus unaveně. Když to Eleven ví, tak nemělo cenu to zapírat. Eleven by to naopak vytočilo.Ta se zamračila, ale zároveň se jí ve tváři vepsalo ublížení. Ublížení z toho že jí jen tak obešel.

,,Chtěla bych to slyšet od tebe." Oznámila odhodlaně. Nastalo ticho. Celých třicet sekund oba dva mlčeli a jenom se na sebe dívali. Jako první promluvil Regulus.

,,S Kráturou jdeme pro ten medailon a pak ho zničí. Jestli to pána Zla oslabí, tak to musím udělat." V tu chvíli něco chtěla Eleven říct, ale Regulus jí umlčel.

Umlčel jí rychlím polibkem, Eleven došlo že je to polibek na rozloučenou, protože neví jestli se vrátí. Regulus vážně nemohl vědět jestli to přežije. Když se od Eleven odtáhl, tak jí tekly slzy po tváři a byla odhodlaná mu zamezit jeho odchod.

Už v hlavě měla nápady na kouzla.

Než dokázala cokoli udělat tak Regulus vytáhl hůlku ,,Somnium." Eleven se v tu chvíli bezvládně skácela k zemi. Regulus jí zachytil a položil na pohovku. Měl půl hodiny na to zmizet z Bradavic a musel toho využít.

Bylo pro něj bolestné že tohle to vážně udělalo, bylo to mnohem horší než když jí třeba někdo shodil s koštěte, cítil se jako by jí teďka ublížil. Trhlo mu srdce když ji viděl takhle bezvládně ležet, až moc mu to připomíná ten den kdy jí byl navštívit v nemocničním křídle.

Taky tam ležela takhle bezvládná.

,,Miluju tě." Zašeptal tiše i když ho Eleven nemohla slyšet a rychlým krokem vyšel z komnaty nejvyšší potřeby.

939 slov